Články / Sloupky/Blogy

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák | Články / Sloupky/Blogy | 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

VIKTOR: Vyšel jsem z kina a měl plnou hlavu otázek. Co se stalo, že Gaspar Noé po sérii halucinogenních tripů natočil komorní film o stárnutí a umírání? Je ten film vlastně až tak odlišný od těch dřívějších? A proč jsou u Noého takřka pokaždé tak znepokojivé scény s dětmi?

Nejsnazší je odpověď na první otázku - Gaspar Noé skončil ještě před pandemií na jednotce intenzivní péče a tato zkušenost ho přivedla k tomu, že přestal fetovat, kouřit a solit. A natočil snímek o manželském páru na sklonku života, do jehož života vstoupila mimo jiné postupující demence maminky (Françoise Lebrun). A zatímco tatínka (Dario Argento) trápí srdce, maminku zase štve, že tatínek tráví čas nad knihou o „filmech a snech”. A mě trápí nepořádek v jejich maličkém bytě, který je tak zabydlený a zaplněný předměty, že by na jeho úklid byly potřeba hrábě.

VERONIKA: Právě tím věrným zachycením bytu, který svou zakrámovaností odráží vzpomínky, osudy, způsob myšlení a paměť svých obyvatel, mě měl Noé od začátku takzvaně na lopatě. Ani nemusel přidávat kouzlení s rozděleným obrazem. Vidět maminku, která v zákrutách bytu bloudí podobně jako v zákrutách své mysli, bylo srdceryvné. Ať už vám to připomene zážitky s vlastním blízkým člověkem, nebo vás jen vyděsí poměrně reálná možnost, že tak jednou také skončíte.

Vortex obecně svádí k různým psychologizujícím až psychoanalytickým výkladům. V tom, a nejen v tom, je velmi francouzský. Postava tatínka, který velice vážně pracuje na knize o vztahu snů a filmu, občas tráví večery se svými přáteli zuřivými debatami na tato a podobná témata, o nichž byste mysleli, že se vyčerpala zhruba před sto lety. Jen francouzským a frankofonním intelektuálům to zjevně nikdo neřekl. Ale už přestanu s cynismem a na rovinu přiznám, že to byl zatím můj emocionálně nejsilnější zážitek festivalu. A pochybuju, že ho ještě něco překoná.

VIKTOR: Přestože je Noé připomínán zejména jako král subverzivní, kruté kinematografie, v jeho filmech byla vždy zřetelná láska. O té je ostatně i jeho Irreversible. A drásavost Vortexu vychází mimo jiné právě z vědomí silného pouta mezi protagonisty. Noé je k poznání i ve výrazné formě, kterou zde představuje konstantní split screen. Pokud bychom dění sledovali klasicky, stáli bychom před filmem o poznání více meditativním, Noé by mířil až někam ke slow cinema. Paralelní děje, které navíc nezřídka probíhají ve stejné místnosti, u stejného stolu, však filmu dávají výrazně nervní nádech. Více znepokojivá je už jenom postava vnuka, jejíž iritující přítomnost na plátně probouzí po scéně autonehody z Vejdi do prázdna či mučivé „dětské” sekvence z Climaxu otázku, co kdy Noému udělaly děti a proč nově netrpíme s nimi, ale kvůli nim.

VERONIKA: Podobně bychom se mohli ptát, co mu kdy udělal Dario Argento, že ho obsadil do role muže plného lásky, který ale beztak nakonec nejvášnivěji miluje sám sebe a svůj svět. A že ho nechá umírat podobně jako upíra v nějakém klasickém hororu. Na druhou stranu tu režisér kultovních giallo filmů dostal možnost uměleckého znovuzrození, tentokrát jako ve své roli naprosto přesný herec.

S odstupem, kdy už se mé rozdrásané nitro trochu zahojilo, strašně oceňuju i to, jak přesně, věcně a hlavně stručně dokázal Noé zobrazit stav současného francouzského sociálního státu. A to všechno jen tak mimochodem, bez laciných efektů a citového vydírání. Tímto zdravím tvůrce superpopulárních Nedotknutelných.

VIKTOR: Dario Argento ve filmu Gaspara Noého mohl působit jako laciný gimmick, ale nakonec to je přesně naopak. On i Lebrun prochází filmem pomocí takřka robotických pohybů, jak už je stáří přináší, Argentovi pomáhá, že nemusí hrát po boku zkušené herečky v mateřštině. A Noému detox mimořádně prospěl. Vortex je náročný film, ale kromě procesu umírání odhaluje i znovuzrozený drive režiséra, který se už trochu ztrácel ve svých stroboskopických nočních můrách.

Info

MFF KV
20.–28. 8. 2021 Karlovy Vary

foto © se svolením MFF KV

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #79: Tak daleko, tak blízko

Michal Pařízek 20.05.2022

Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...

Šejkr #78: Potopa

Michal Pařízek 06.05.2022

Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...

Sharpe 2022: To nejlepší

redakce 26.04.2022

Po reportu a fotogalerii ještě přinášíme obvyklé shromáždění vrcholů přehlídky, oslovili jsme taky další obvyklé podezřelé, kamarády a jiné celebrity.

Šejkr #77: Prokopat se ven

Michal Pařízek 22.04.2022

Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal.

Свiт нiколи не буде колишнiм (Svět nikdy nebude stejný)

Alexander Proletarskyi 20.04.2022

Publikujeme v ukrajinštině hlavní text Full Moonu #132 od novináře, fotografa a hudebního aktivisty Alexandra Proletarského, který přispívá do magazínů Sho nebo Karabas Live a žije v Oděse.

Šejkr #76: „Almond caramel frappe pineapple root beer“

Michal Pařízek 08.04.2022

Když vás jednou nepustí do oblíbeného baru, tak to může být i výhra. Historka se váže ke středečnímu večeru, nakonec jsme s kamarádkou skončili o pár bloků níže ve Vrškách…

Šejkr #75: Znenadání

Michal Pařízek 25.03.2022

Když jsem ze schránky vytahoval pohled s obrazem mračného západu slunce nad Virginií, fakt jsem se divil...

Preview: Jeden svět 2022

Ondra Helar 20.03.2022

Téma festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se obrací k jeho kořenům. „Cesty svobody“ přímo odkazují na lidskoprávní tematiku, která stála u jeho založení. Tipy pro vás.

Šejkr #74: „Jako všichni.“

Michal Pařízek 11.03.2022

Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu.

Šejkr #73: „What the hammer, what the chain... “

Michal Pařízek 25.02.2022

S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace