Zdeněk Němec | Články / Sloupky/Blogy | 27.11.2015
Festival Le Guess Who? znám teprve od loňského podzimu (jak je to vůbec možné?) a pamatuju si, jak jsem na Michalově smartphonu asi čtvrt hodiny roloval seznamem vystupujících. Letos jsem nechtěl zůstat jen u slintání nad hodovní tabulí a přidal jsem se k výpravě do Utrechtu. Odměnou mi bylo kouzelné holandské město a rozmanité koncertní prostory s nevídanou koncentrací vynikající muziky.
Propracovaná dramaturgie a výborné nazvučení jednotlivých vystoupení činí výběr nejlepších interpretů letošního ročníku velmi obtížným. Níže je seznam těch, kteří se nejlépe trefili do mé představy dokonalého hudebního zážitku a momentálního rozpoložení. Chronologicky a bez pořadí.
Om
Hned první den jsem si koupil triko. Trio Al Cisneros, Emil Amos a Robert Lowe předvedlo výjimečný set s perfektně vyváženým zvukem a nejoblíbenější hit State of Non-Return fungoval se syntetickým efektem baskytary nadpozemsky. Znělo by to se smyčci ještě líp? Chtěl bych to v budoucnu zjistit, ale do té doby budu vzpomínat na transcendentální ambientní metal, který Om ve třech předvedli.
Josh T. Pearson
V prostorách kostela Janskerk bylo k vidění několik zajímavých interpretů, ale jen Josh dokázal naplno využít akustiku a atmosféru sakrálního prostoru. Hlas plný emocí a kompletní splynutí s kytarou. Neuvěřitelná dynamika jeho projevu, která milovanou tvorbu z nahrávky Last of the Country Gentlemen posunovala za obzor. Bonusem se stal nový materiál, který obstál na jedničku.
Lubomyr Melnyk
Ukrajinský virtuóz, kterému ve světě klaviatur není rovno. Programové překrývání a uhrančivost Pearsona způsobila, že jsem doběhl sice až na závěr vystoupení, ale právě včas. Melnyk se rozloučil s hostující zpěvačkou, chopil se mikrofonu a představil opus Windmills. Continuous music v celé své kráse a dokonalosti/nedokonalosti.
The Drones
Hodina až po okraj naplněná kytarami. The Drones zahájili set písní I See Seaweed a bylo vymalováno. Kvílející kytary, vibrapáky v permanenci a Gareth Liddiard v nejlepší pěvecké formě. Poslední zastávka evropského turné připadla právě na Utrecht, ale únava nebyla znát a kapela ze sebe ždímala všechno.
The Necks
Hodinová improvizace, která ani jednou nesklouzla ke zbytečné instrumentální onanii. Bezbřehý proud not při spolupráci bicích, klavíru a basy. Ultimátní souznění tří muzikantů.
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.