Články / Sloupky/Blogy

Legendy indiánskeho kmeňa Čejenov (Psí vojáci)

Legendy indiánskeho kmeňa Čejenov (Psí vojáci)

Andrea Petrovičová | Články / Sloupky/Blogy | 15.05.2013

Legenda vznikla v dávnych časoch, keď stol bol klavír, Lény bol Filip a Filip nevedel, kto a kde vlastne je. Pusté, duté večery na prázdnych internátnych chodbách na ďalekom Východe, nábytok v izbách sploštený na uspokojenie základných potrieb a konštruovaný na vydržanie základných potrieb živených alkoholom, cigaretami a beznádejou. Neustály zápas s pocitom, že život sa odohráva všade inde, len nie tam. Historky o žiletkách medzi klávesami sa šírili ústnym podaním, vlastne to nikto nikdy nevidel a už vobec nie v Prešove, kde vrcholom celého týždňa boli diskotéky v potuchnutom zrkladlovom obludáriu Hviezda, po okraj naplnenom sličnými devami túžiacich po dobrom vydaji a šuhajmi chvejúcimi sa túžbou omnoho prirodzenejšou.

Holka na klíně/ kruhy ve víně/ bankovek mám plný kapsy/ sem v tom nevině

Prvý zárez do pažby pušky indiánskeho kmeňa Čejeňov vznikol v novembri roku 2012. Filip mal bielu košeľu s prúžkom, ja požičaný objektív a radosť, že mi vďaka „návratu“ bolo predsa len dopriate ich zhliadnuť. Divadlo Archa plné i vďaka prítomnosti Vojakov. Radosť na javisku i v hľadisku krátka, asi hodinová. Vystriedal ju Vratislav Brabenec, ktorého na pódium priviedla dobrá duša, usadila na stoličku a na mieste by bola inštrukcia, aby sa vobec nehýbal, inak z nej spadne. Démon alkohol, povedal by Jack London.

Sem ňákej samotnej/ koženej ničema/ bez konce a začátku/ duše blbá zničená

Druhý zárez v januári 2013 vo vypredanom Akropolise. Filip má červenú kockovanú košeľu a ja konečne vlastný, krásny, novučký objektív, má premiéru. Predieranie sa davom jačiacich štyridsiatničiek, spomínajúcich na mladosť tancom a hysterickým vreskotom pri zvukoch Žiletiek, akoby neuplynulo dvadsať rokov, nič sa nezmenilo, spät v divokých devaťdesiatych rokoch, z ktorých začiatku si spevák podľa vlastných slov mnoho nepamatá.

Dívenky poskakují/ trošku se čertí/ dívenky poletují/ v koutku se chichotají/ dívenky zkrátka sou/ tvrdej rocker bledne

Tretí zárez v marci 2013 v Malostranskej besede. Filip má opäť červenú kockovanú košeľu, nemennosť obrazu i hudby neprekvapí. Spoločnosť mi robí Praktika a slečne vedľa biely potkan. Medzitým niekoľko pohľadov na komín Staropramenu, pulzujúcu autobusovú stanicu Na Knížecí pri nohách. Myšlienky na Kiliánov, iste sa tam nejakí potulujú. Ticho, štartovanie motorov a hrmot električiek preruší obligátna otázka, na ktorú sa vždy ťažko odpovedá. Čo mal potkan z toho koncertu, netuším. Večer uzatvára fotka smíchovského nádraží, potemnelé bufety, matné svetlo z podchodu. Film ešte stále nedokončený.

Jak Kiliáne trávíš den v bufetu na Knížecí?!?! Je to veselý? Troubo

Štvrtý, posledný zárez v máji 2013 opäť v Akropolise plnom tak akurát. Kruh sa uzatvára – Filip má bielu košeľu s prúžkom. Nemennosť obrazu i hudby neprekvapí ani teraz, možem do backstage, vidieť koncert „z kuchyně“, ako hovorí Romek. Pohľad prekvapí, nemohúcnosť zachytiť prchavé okamihy zlatavého svetla.

A pak jsem s úděsem spatřil/ jak se pták protnul se svým obzorem/ sám se sebou/ trochu spadlo peří/ a zase bylo všechno jako předtím...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace