Články / Reporty

Léta páně 1999 (Matrix Live)

Léta páně 1999 (Matrix Live)

3DDI3 | Články / Reporty | 12.03.2019

„Já Matrix nemám ráda,“ řekla mi kamarádka, když jsem se zmiňoval, na co se chystám. Obvykle mluvím o tom, že jde vlastně o romantický příběh o lásce překonávající hranice. Všechna ta střelba, vymazlená akce s revolučními triky je pouze masem pro masy na silné kostře plné základních pravd protřepaných a nemíchaných do poutavého příběhu, jehož základním kamenem je rovnocenný vztah muže a ženy v boji proti nástrahám moderního světa. Příběh o svobodě. Dílo, které předběhlo svou dobu a stalo se milníkem kinematografie. Tím ji dostanu. Tentokrát jsem to neudělal a jen přikývl, protože mě jako kladivo zasáhla krutá pravda. Matrix má dvacet let a ona stejně nepochopí, proč tam jedu.

Matrix Live – Film in Concert se měl původně konat 8. září 2018, ale byl přesunut až na březen 2019, ze „závažných technických důvodů“. Došlo i na negativní odezvu na sociálních sítích a vracení vstupenek, což pro pořadatele není nic příjemného, ale i tak to zvládli se ctí a koncert nezrušili. Na druhou stranu se oddělilo zrno od plev a dorazili ti největší fanoušci.

Autor původní filmové hudby a rovněž dirigent celého vystoupení Don Davis, kterého jsem poprvé zahlédl, jak si chvátaje do zákulisí pochutnává na chlebíčku, svolil rovněž k panelové diskuzi před samotným koncertem. Úvod to byl věcný s několika zajímavostmi a inspiracemi, které sloužily při skládání filmové hudby. Protáhlé žestě mají kořeny v hasičských sirénách a ve skutečnosti, že Wachovští (dnes už Wachovské) pouštěli Davisovi první střih bez zvuku, proto je instrumentální hudba ve filmu téměř všudypřítomná. Pak několik zdvořilých poznámek o krásách Prahy a možnosti zde strávit více času, to nikdy neurazí.

Z plátna velkého sálu Kongresového centra pršel zdrojový kód Matrixu a v brčálově zeleném světle se koupalo i pódium. Žesťové nástroje občas hodily prasátko na plátno, ale jinak byl obraz dokonalý. Kouzlo živé hudby není jen v kvalitě zvuku, ale v její mohutnosti, úvodní hřmot v dnes již legendární představovačce Trinity byl pohlcující. Až tady posluchač pochopí, kolik drobností a nuancí se ztrácí za dialogy a zvuky filmu. V některých pasážích šlo o zvýrazněné perkuse, jindy silnější basy, při představení „pouště naší reality“ zanikal Morpheův výklad v neskutečně intenzivním chóru následovaném mrazivým sólem chlapeckého sboru Boni pueri (kluci měli stylové agentské stejnokroje). Šlo o anglicky mluvenou kopii bez titulků, tady ne že by byly zapotřebí. Vizuální síla snímku ve spojení s emocemi bouřící hudbou byla nepopiratelná, často až tak, že člověk zapomínal sledovat orchestr a znovu se plně ponořil do světa Matrixu.

Ironií osudu je, že když u nás někdo mluvil o soundtracku k Matrixu, vždycky myslel písničky. Dodnes si vybavuju, jak mi kamarád půjčil vypálené CD s muzikou k filmu, který jsem ještě neviděl. Songy od Rage Against the Machine (které během koncertu nahradila Davisova původní hudba), Deftones nebo Rammstein. Bylo to fajn, ale když jsem Matrix konečně viděl a sháněl hudbu od Dona Davise, měl jsem smůlu. Nebyla k dostání a já ještě ani neměl internet.

Info

Matrix Live – Film in Concert
11. 3. 2019 Kongresové centrum, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Colours po úplňku #5: Nečekané úsměvy

redakce 22.07.2019

„Jaký byl váš nejlepší sobotní zážitek a proč?“ Stejně jako jiné dny pokládá Instagram Colours of Ostrava jednoduchou otázku...

Barvy jsou vrženy (Colours of Ostrava)

redakce 21.07.2019

Proč jezdíme na ten který festival? S jakým očekáváním? A naplňuje se? Co si myslíte, že organizátoři považují za úspěch?

Colours po úplňku #4: Slangy, které neznáme

redakce 20.07.2019

“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.

Čas není gentleman (Handsome Furs)

redakce 19.07.2019

Dana Boecknera (Wolf Parade, Operators) jsem s Handsome Furs prvně viděl před deseti lety v Nodu a těžko už si teď rozvzpomenu, co bylo jinak.

Colours po úplňku #3: Pozornosť inde

redakce 19.07.2019

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Colours po úplňku #2: Bizáry okolo nás

redakce 19.07.2019

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Colours po úplňku #1: Cestičky kovem

redakce 18.07.2019

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

redakce 17.07.2019

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Pohoda 19, den třetí v plamenech

redakce 16.07.2019

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.