Články / Reporty

Léta páně 1999 (Matrix Live)

Léta páně 1999 (Matrix Live)

3DDI3 | Články / Reporty | 12.03.2019

„Já Matrix nemám ráda,“ řekla mi kamarádka, když jsem se zmiňoval, na co se chystám. Obvykle mluvím o tom, že jde vlastně o romantický příběh o lásce překonávající hranice. Všechna ta střelba, vymazlená akce s revolučními triky je pouze masem pro masy na silné kostře plné základních pravd protřepaných a nemíchaných do poutavého příběhu, jehož základním kamenem je rovnocenný vztah muže a ženy v boji proti nástrahám moderního světa. Příběh o svobodě. Dílo, které předběhlo svou dobu a stalo se milníkem kinematografie. Tím ji dostanu. Tentokrát jsem to neudělal a jen přikývl, protože mě jako kladivo zasáhla krutá pravda. Matrix má dvacet let a ona stejně nepochopí, proč tam jedu.

Matrix Live – Film in Concert se měl původně konat 8. září 2018, ale byl přesunut až na březen 2019, ze „závažných technických důvodů“. Došlo i na negativní odezvu na sociálních sítích a vracení vstupenek, což pro pořadatele není nic příjemného, ale i tak to zvládli se ctí a koncert nezrušili. Na druhou stranu se oddělilo zrno od plev a dorazili ti největší fanoušci.

Autor původní filmové hudby a rovněž dirigent celého vystoupení Don Davis, kterého jsem poprvé zahlédl, jak si chvátaje do zákulisí pochutnává na chlebíčku, svolil rovněž k panelové diskuzi před samotným koncertem. Úvod to byl věcný s několika zajímavostmi a inspiracemi, které sloužily při skládání filmové hudby. Protáhlé žestě mají kořeny v hasičských sirénách a ve skutečnosti, že Wachovští (dnes už Wachovské) pouštěli Davisovi první střih bez zvuku, proto je instrumentální hudba ve filmu téměř všudypřítomná. Pak několik zdvořilých poznámek o krásách Prahy a možnosti zde strávit více času, to nikdy neurazí.

Z plátna velkého sálu Kongresového centra pršel zdrojový kód Matrixu a v brčálově zeleném světle se koupalo i pódium. Žesťové nástroje občas hodily prasátko na plátno, ale jinak byl obraz dokonalý. Kouzlo živé hudby není jen v kvalitě zvuku, ale v její mohutnosti, úvodní hřmot v dnes již legendární představovačce Trinity byl pohlcující. Až tady posluchač pochopí, kolik drobností a nuancí se ztrácí za dialogy a zvuky filmu. V některých pasážích šlo o zvýrazněné perkuse, jindy silnější basy, při představení „pouště naší reality“ zanikal Morpheův výklad v neskutečně intenzivním chóru následovaném mrazivým sólem chlapeckého sboru Boni pueri (kluci měli stylové agentské stejnokroje). Šlo o anglicky mluvenou kopii bez titulků, tady ne že by byly zapotřebí. Vizuální síla snímku ve spojení s emocemi bouřící hudbou byla nepopiratelná, často až tak, že člověk zapomínal sledovat orchestr a znovu se plně ponořil do světa Matrixu.

Ironií osudu je, že když u nás někdo mluvil o soundtracku k Matrixu, vždycky myslel písničky. Dodnes si vybavuju, jak mi kamarád půjčil vypálené CD s muzikou k filmu, který jsem ještě neviděl. Songy od Rage Against the Machine (které během koncertu nahradila Davisova původní hudba), Deftones nebo Rammstein. Bylo to fajn, ale když jsem Matrix konečně viděl a sháněl hudbu od Dona Davise, měl jsem smůlu. Nebyla k dostání a já ještě ani neměl internet.

Info

Matrix Live – Film in Concert
11. 3. 2019 Kongresové centrum, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.