Články / Reporty

Léta páně 1999 (Matrix Live)

Léta páně 1999 (Matrix Live)

3DDI3 | Články / Reporty | 12.03.2019

„Já Matrix nemám ráda,“ řekla mi kamarádka, když jsem se zmiňoval, na co se chystám. Obvykle mluvím o tom, že jde vlastně o romantický příběh o lásce překonávající hranice. Všechna ta střelba, vymazlená akce s revolučními triky je pouze masem pro masy na silné kostře plné základních pravd protřepaných a nemíchaných do poutavého příběhu, jehož základním kamenem je rovnocenný vztah muže a ženy v boji proti nástrahám moderního světa. Příběh o svobodě. Dílo, které předběhlo svou dobu a stalo se milníkem kinematografie. Tím ji dostanu. Tentokrát jsem to neudělal a jen přikývl, protože mě jako kladivo zasáhla krutá pravda. Matrix má dvacet let a ona stejně nepochopí, proč tam jedu.

Matrix Live – Film in Concert se měl původně konat 8. září 2018, ale byl přesunut až na březen 2019, ze „závažných technických důvodů“. Došlo i na negativní odezvu na sociálních sítích a vracení vstupenek, což pro pořadatele není nic příjemného, ale i tak to zvládli se ctí a koncert nezrušili. Na druhou stranu se oddělilo zrno od plev a dorazili ti největší fanoušci.

Autor původní filmové hudby a rovněž dirigent celého vystoupení Don Davis, kterého jsem poprvé zahlédl, jak si chvátaje do zákulisí pochutnává na chlebíčku, svolil rovněž k panelové diskuzi před samotným koncertem. Úvod to byl věcný s několika zajímavostmi a inspiracemi, které sloužily při skládání filmové hudby. Protáhlé žestě mají kořeny v hasičských sirénách a ve skutečnosti, že Wachovští (dnes už Wachovské) pouštěli Davisovi první střih bez zvuku, proto je instrumentální hudba ve filmu téměř všudypřítomná. Pak několik zdvořilých poznámek o krásách Prahy a možnosti zde strávit více času, to nikdy neurazí.

Z plátna velkého sálu Kongresového centra pršel zdrojový kód Matrixu a v brčálově zeleném světle se koupalo i pódium. Žesťové nástroje občas hodily prasátko na plátno, ale jinak byl obraz dokonalý. Kouzlo živé hudby není jen v kvalitě zvuku, ale v její mohutnosti, úvodní hřmot v dnes již legendární představovačce Trinity byl pohlcující. Až tady posluchač pochopí, kolik drobností a nuancí se ztrácí za dialogy a zvuky filmu. V některých pasážích šlo o zvýrazněné perkuse, jindy silnější basy, při představení „pouště naší reality“ zanikal Morpheův výklad v neskutečně intenzivním chóru následovaném mrazivým sólem chlapeckého sboru Boni pueri (kluci měli stylové agentské stejnokroje). Šlo o anglicky mluvenou kopii bez titulků, tady ne že by byly zapotřebí. Vizuální síla snímku ve spojení s emocemi bouřící hudbou byla nepopiratelná, často až tak, že člověk zapomínal sledovat orchestr a znovu se plně ponořil do světa Matrixu.

Ironií osudu je, že když u nás někdo mluvil o soundtracku k Matrixu, vždycky myslel písničky. Dodnes si vybavuju, jak mi kamarád půjčil vypálené CD s muzikou k filmu, který jsem ještě neviděl. Songy od Rage Against the Machine (které během koncertu nahradila Davisova původní hudba), Deftones nebo Rammstein. Bylo to fajn, ale když jsem Matrix konečně viděl a sháněl hudbu od Dona Davise, měl jsem smůlu. Nebyla k dostání a já ještě ani neměl internet.

Info

Matrix Live – Film in Concert
11. 3. 2019 Kongresové centrum, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.