Články / Reporty

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková | Články / Reporty | 10.05.2022

Kultura se konečně rozjela. Poslední dobou se motám mezi deadliny, do toho koncerty, divadla, výstavy, vernisáže. Ale možná jsem v tom jen přes pandemii přestala umět chodit. Takže to bylo o rozhodování na poslední chvíli – Amnesia Scanner v Praze, nebo Arca v Kremži? Vyjela jsem do Rakouska, jenže na Donaufestival se musíte připravit, a na to nebylo kdy. Co z toho vyplývá? Je třeba mít včas vyřešené ubytování, na tom všechno stojí a padá, pendlování mezi Vídní a Kremží je špatný a drahý nápad. A tak jsem měla jen jediný den v Dolních Rakousích.

„Stealing the stolen“ zní motto letošního ročníku Donaufestivalu, který nám předloni vzala korona a loni proběhl v náhradním termínu – letos konečně zase na svém místě. Tohle nové poprvé mi umožnilo po několika letech pročítání programu na lavičce v Brně vidět, co takhle akce vlastně znamená. Přes den prosluněné náměstí a spritzer hned vedle kaple kostela Minoritů. Ta sama byla ukradená dvakrát. Jednou v 16. století, aby z ní byl sklad soli, podruhé byla uzmuta víře, odsvěcená a stal se z ní Klangraum Krems. Temný, překvapující prostor uvnitř se v reálném čase proměňuje podle toho, co se v něm děje, jako by byl živý. Jednou je nadpřirozenou lyrickou krajinou Midori Takada, hned na to je drcen technicky vytříbeným jazzem a ušpiněným krautrockem 75 Dollar Bill. Z tichého žebroví několik metrů nad hlavami se tají dech, tedy jakmile se vynoří ze tmy hrou světel, aby spojilo světy vznikající pod ním.

O jeden park a procházku po starém městě dál od kostela je komplex hal, ve kterých se soustředí veškerý večerní program. Z každého koncertu a performance odcházíte s pocitem, že tenhle interpret je přesně to, pro co se vyplatilo přijet. A vrcholem byla Arca.

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet, jen co vejde na pódium, jen co pozdraví, zazpívá, udělá vtip. Žádný pohyb nebo zvuk není dost málo, abychom to jako publikum nevykřičeli, nevytančili – jindy jsme byli ticho a čekali na každé další slovo, plni obdivu. Není to jako s běžnými idoly, spíš jako terapie. Arca otevřela koncert akusticky, zpěvem, následoval pop ušpiněný polámanými beaty a jihoamerická folklórní desetiminutovka. Vše splynulo do pohlcujících, stravujících pocitů, jasné kontury měl jen magický závěr. Improvizace s klavíristou z publika s sebou přinesla mužně rozervanou košili a další macho gesta a několik stovek lidí pod pódiem přivedla do rozpaků. Ovšem Arca s tím nejvřelejším pochopením našla správný moment, kdy ukončit show tak, aby pianista i zbytek sálu odcházel v euforii.

V rozhovoru pro Glamcult.com Arca přitakává zesnulé Sophie: „Být trans nemá nic společného se rtěnkou, jako spíš s překračováním hranic národů, generací a genderu.“ Taky prohlašuje, že lze jít do obecnějších rovin, v nichž trans představuje neustálé rozhodování se o vlastní proměně v čase. Z mého pohledu trans znamená i měnit lidi kolem. Já odcházela jako „lepší člověk“ a zmohla se jen na dlouhé sezení venku na schodech při nekonečném omílání nových myšlenek.

Chtěla bych se do Kremže vrátit poučenější a připravenější a nenechat si příští ročník „ukrást“ tak jako letošní. Den na Donaufestivalu potvrdil pověst jedné z nejlepších uměleckých přehlídek v Evropě a pohřbil původní nedůvěru. Kremže je malé městečko, a i akce těchto rozměrů ctí jeho klid a malebnost. Nepotřebuje se pouštět do excesů a utažených pravidel komerčních festivalů a daří se mu, tak jako Arce, po celém městě šířit atmosféru bezstarostnosti a velkých očekávání.

Info

Donaufestival
30. 4. 2022 Kremže, Rakousko

foto © David Višnjić

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plameny a černý dým nad letištěm aneb Rammstein

Jiří V. Matýsek 17.05.2022

Rammstein můžeme vyčítat ledacos: přílišnou přímočarost, útoky na nízké pudy, kontroverznost a kdovíco dalšího...

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek 29.04.2022

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.

Sharpe 2022: O tom, co ti chci říct...

Michal Pařízek 25.04.2022

Skvělý songwriting, úžasný hlas a hlavně nefalšovaná radost z možnosti po několika velmi těžkých měsících být znovu před publikem. Silná místa, i ta slabší, rovnováha.

Tempo lidských strojů (Nitzer Ebb & co.)

Michal Smrčina 24.04.2022

McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.

Nová zostava, rovnaké čaro (Billy Barman)

Ema Klubisová 23.04.2022

V sále zavládlo ticho a na tri a pol minúty publikum prevzalo rolu speváka, zatiaľ čo Juro hral.

Fanúšik je kamarát (Tommy Cash)

Ema Klubisová 10.04.2022

O pár minút na to sa rozsvietili červené svetlá a po krátkom potlesku a skandovaní sa ukázala aj estónska superstar...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace