Veronika Mrázková | Články / Reporty | 07.12.2013
U příležitosti posledního letošního koncertu Solo Colours se úvodu ujala jako vždy euforická Zlata Holušová. Rozhodná slova o energii a nadšení, kterého se nám od London Community Gospel Choir dostane, se naplnila beze zbytku. Byl to standardizovaný, prvotřídní a úderný gospel, jaký žije jedině mimo evropský kontinent. U gospelu přeci nejde o nic inovativního. Zaplaťpánbůh! Gospel musí zůstat zakonzervován jako svátost. Jako neměnná doména milovníků jazzu, blues a funky a milovníků vokálního velikášství. V případě London Community Gospel Choir navíc podpořeného kvintetem jazzmanů. V jejich čele stanul Basil, pianista, zpěvák, kapelník, ceremoniář a neodolatelný konferenciér. A již po deseti minutách koncertu zvedl celý sál, aby se bez velkého přesvědčování roztleskal a rozezněl. Kdo by odolal starému dobrému hitu Rivers of Babylon od Boney M.?
Hlavní roli mělo ale sedmero zpěvných. Pro lepší představu si sedmkrát vynásobte „čistou“ a skromnou Whitney Houston s lehkou nadváhou. Dostanete přehlídku černošského talentu, hřejivých témbrů i půvabně staromódních tradic. Není to málo. Koncert, kde je perfektum prezentováno s lehkostí a úsměvem, neskutečně povznáší. Stejně jako někoho povznáší sté provolání „everybody, love, Jesus, my lord“ či „amen“. Dalo by se to ale dělat jinak? Ani vyznání víry a svědectví o překonané rakovině jedné ze zpěvaček nemuselo být každému po chuti. Je možné nazvat je ohavně fanatickými, osobně bych raději volila termín „spirituální“ nebo „charizmatické“. Malé věrozvěstné okénko navíc nebylo dlouhé a prostor dostaly i Vánoce a houpavé funky.
Těsně před koncem se na pódiu a nakonec i v hledišti všichni tak rozparádili, že se začala pohupovat betonová podlaha. A Basil za celé London Community Gospel Choir prohlásil, že jsou v České republice poprvé, ale určitě ne naposledy. Zlata Holušová v první řadě souhlasně pokývala, my také. Na rozloučenou jsme dostali překrásné Let It Be. Oh, Happy Day! Byli jsme z toho celí „joyfull, joyfull“. A Gong to nakonec ustál. Hallelujah!
Solo Colours: London Community Gospel Choir (uk)
4. 12. 2013, Gong, Ostrava
foto © Matyáš Theuer
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.