Články / Reporty

Made in Valmez: Den první

Made in Valmez: Den první

Shaqualyck | Články / Reporty | 22.06.2013

Opravdu jste si mysleli, že letní festivaly rovná se betonová runway uprostřed pustiny s předraženými tretkami a davem opilých dětí? Zkuste Valašský Špalíček, budete mile překvapeni.

Na náměstí zrovna hobluje Steve Walsh a roztomilou czenglish sděluje, že dá něco jako AC/DC. Pod pódiem mu ve tři odpoledne klátivě pogují dva pivní baroni. Vyrážíme na obhlídku. Areál předčil veškerá očekávání, čtyři scény na ploše sta metrů čtverečních, zámek, nádvoří, pažit a fontána. Lidé se trousí. Mrňata, důchodci, hipsteři, vousáči s trvalou. V parném letním odpoledni nám Luboš Pospíšil se svými 5P sděluje, že mu „někdy trvá celý jaro, než se rozjaří“. Maskotem festivalu se záhy stává odhalený démon ve slamáku s ledvinkou. Rozšafně paří se všema a na všechno. Chytáme náladu a míříme do sklepního M-Klubu, kde zrovna do zblbnutí zvučí maďarští Hangmás. Ve znamení neposlušné techniky to tady dole dneska bude celou dobu. Mladí divočáci z Budapešti se evidentně shlédli v Joy Division. Za mikrákem sebou škube mladší brácha Otakára Schmidta, bubeník žvýká usilovněji než Alex Fergusson během finále FA Cupu. Jde z toho obrovská energie, „hookyovská“ basa se zarývá pod kůži, občasné taneční klávesové vsuvky připomenou Republicu v dobách největší slávy. Vydržel bych je poslouchat do nekonečna, ale na prvním nádvoří zrovna začínají British Sea Power. Ačkoliv je Špalíček spíš menší fesťák, má line-up naditý až po střechu zajímavými jmény, přebíhání se nevyhneme.

Jejich set co čtvrthodinu narušuje charakteristický zvuk linoucí se z místní zvonice. Kde tohle zažijete? Začínají pozvolnou náladovkou, ale s každou další položkou playlistu zrychlují a přitvrzují. Frontmani mezi sebou co chvíli směňují nástroje a střídají se na pozici prvního vokálu. Škoda, že z houslí je slyšet tak málo. Kytarová poezie vzešlá rovnou z chřtánu osamělé mořské příšery, které už bylo ve vlnách smutno, tak si dala pár panáků a nechala se unášet proudem kontrolujíc okolní hladinu. Nová krása. To hradečtí sranda-folkaři Jananas jsou známá firma. Láska za časů tolery a sólo na triangl. Úsměv a uvolnění. Perkusista vypadá jako Jan Svěrák a permanentně mu něco padá. Asi vítr, ne? Spěcháme na Bratry Orffy. Snová melancholie z Krnova. S růžovou košilí, xylofonem a trubkou, ze které jsem šel několikrát na prdel. „Na hadím ocase, na krku oprátku.“ Došlo i na Kittchena, mikrotenový sáček a odbočky do reggae. Noční obloha by jim určitě slušela víc, nicméně i tak největší darda dne. A v říjnu bude nová deska!

Rozdýchat se to snažíme ve velkém sále, kde zrovna řádí stand’artní divadelníci Vosto5. Trochu dadaismus, trochu improvizace, míchají Star Trek s komisařem Maigretem a publikum je smíchy bez sebe. Za zvuků Šroubů a matic se stranou červenočerného šílenství snažíme nabrat energii u kafe na zámecké terase. Měsíc nad řekou, vole! Dole v eMku je jak v peci. Hrát zrovna začínají rakouští Diver, tři rachitičtí hoši se španělkami a piánem. Vyklidněné písničkářství disponuje na můj vkus až přílišnou mírou zaměnitelnosti a nic to se mnou nedělá. Diváků ubývá s každým dalším songem a exhibici s paličkou v botě sleduje už jen slabá třetina klubu. To seznámení s Joem Blackem je jiná káva. Zmalovanej kabaretiér, poděs, showman a destrukční pianista v jednom. „If you leave me, I’ll kill you.“ Vzezřením někde mezi Glenn Close a Nicholsonovým Jokerem. Do klaviatury mlátí čelem i nohama jak do klimpru v zahulené přinádražní knajpě. S lidma si dělá, co chce. Nasazuje „Britney of Spears“ i totálně svéráznou Creep od Radiohead. Absolutní zážitek.

Vzpamatováváme se na čerstvém vzduchu s jihoafrickými Dear Reader. Rockověji posazená bossa nova, akordeon a zase ty zvony! Boris Carloff zvučil tak dlouho, až nakonec přezvučil a musel se z toho jít, chudák, i s celou kapelou a cigárkem vzpamatovat do backstage. Bohužel v době, kdy našpalaný M-Klub čeká na své hvězdy již dobrou třičtvrtěhodinu. Nasranej zvukař, otrávená kapela, vedro k zalknutí. Příště, Borjo! Nemáme sílu. Smutná tečka za jinak skvělým prvním dnem.

Info

Valašský špalíček
21. 6. 2013, Valašské Meziříčí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...