Magick Musick
15. 06. 2019 14:00
Bouda, Čermná u Sušice

11. ročník komorního festivalu Magick Musick je ve znamení devíti nonkonformních kapel. Areál bude v sobotu 15. června otevřený od dvou hodin, začne se během odpoledne a skončí okolo půlnoci. Doprovodný program se ladí a online již nebude avizován, kapely jsou však potvrzené a níže si dovolujeme je představit v chronologickém pořadí.

Gibbus je stále nová akvizice sušické scény, trio sestavené ze starých místních harcovníků punku a hardcoru (ex-Cui Bono, Azid, Liver Garnish), aby nyní přirozeně generovalo dřevní, anarchistický punk s vlastními, nekompromisní texty pečetěnými samotným Františkem Gellnerem. Zahráno zručně, předneseno naléhavě a upřímně. Autonoé přijedou z Českých Budějovic udělat z Boudy pověstnou kůlničku na dříví a dopomůže jim k tomu dřevní československý melodický hardcore-punk, jak ho kdysi diktovala Kritická situace. Jasně, tohle přirovnání jim může být už protivný, ale vedle Apolity jsou jedinou tuzemskou současně fungující skupinou, která má přirozenou esenci tohohle jedinečnýho úsvitu devadesátek, aniž by však zněla jakkoliv vyčpěle.

Lusky z Plzně jako výrazná upomínka a důkaz toho, že každý z nás se zrodil z rock'n'rollu a punku, to je dneska snad jasný i všem metlám. Vypadá to na set v Boudě, sice do ní není klasickej vjezd jako do garáže, ale i tak tam tohle srdce weed'n'rollu bude rezonovat jak vlasy, tak kytarou a bicími. Face the Day z Prahy je relativně nová kapela Martina Schustera, který vydal ještě pod vlajkou Mindwork dvě výborná progresivně deathmetalová alba. Smrtící žánr, byť tříštěn do jemu nezvyklých poloh, byl však frontmanovi nadále těsný, až přirozeně povstali Face The Day, kterým vloni na podzim vyšla první velká vinylová deska, na níž kromě závanu minulosti naleznete i velmi čerstvé poryvy alternativního či prog rocku.

Kraost z jižních Čech mají na vinylovém kontě dvě malý, ale dostatečně výživný sedmipalcový desky, do jejichž vinylových drážek bylo historicky vylisováno už celkem 12 songů nekompromisního hardcore-punku poháněného přísným thrash-corem. Seřiďte si hodinky, především stopky, ale zapomeňte na tlačítko pauzy. Tohle je diktát, kterej rozpumpuje, respektive seřeže i zbloudilýho hardcoristu, co svý někdejší ideály dávno rozpustil v bezbřehým konzumu současný většinový společnosti. Five Seconds to Leave z Jindřichova Hradce mají právě venku druhé řadové album Nina Who Wasn't a zároveň obdrželi druhé pozvání na Boudu; když to první v roce 2012 ze zdravotních důvodů nevyšlo. Po sedmi letech se sludge, metal či drone kapela oproti debutu posunula do zdánlivě klidnějších, post-rockových vod, které ovšem čeří a tvaruje vlastním výrazem k obrazu zcela svému. Také už zpívá a vůbec – u tohohle koncertu letos chybět, to sami sobě jen tak lehce neodpustíte.

fotogalerie z koncertu Five Seconds to Leave v Olomouci zde

Sorath vydali po 15 letech albového půstu svůj 4. dlouhohrající zářez, na kterém dokazují, že plamen života v nich hoří stejně jako black metal, se kterým v tuzemsku kdysi v roce 1993 přišli coby první v jeho nové vlně. Svou jistou neortodoxnost podtrhují nezaměnitelným rock'n'rollovým odérem. Souzený žánr je dštěn stále maximální intenzitou, sirné chrchle létají po oběžné dráze, otisk black'n'rollové jízdy září na hvězdné obloze jak měsíc v úplňku a horizont událostí není výzvou, ale vyrovnáním účtů nepoučitelné lidské rasy a existence planety Země. Buďte u toho.

Heiden po několika letech přilétají z Brna s absolutní albovou novinkou, kterou nás napadlo pokřtít právě na Boudě, kde ji budete mít možnost slyšet na živo v rámci noční show, takto předposlední kapely venku pod širým nebem. 8. řadová deska Země beze mě je koncepčním příběhem s tématem vesmírného putování a pódium na Boudě v kombinaci s noční oblohou plnou hvězd nám – nemůžeme si pomoci – přijde jako ideální startovací rampa tam vzhůru. Hisataka z Ósaky potvrzuje jako ona příslovečná výjimka pravidlo, že každá japonská kapela by chtěla hrát jednou na Boudě, ale jen málokterý se to nakonec povede. Tohle bude maximální koncentrát klasického japonského hard core - crustu, aneb klidně mi barvitě referujte o větší punkové divočině v šíři celé její tradice, ale nedivte se, že vám nebudu moci věřit.