Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | Do 30.11.-0001
Někdy zní název kapely jako magické zaklínadlo a někdy jsou kapely kouzelné. Obojí platí o Aluk Todolo. Francouzská instrumentální trojice zanechala řádnou stopu na loňském ročníku festivalu Brutal Assault, letos si v pražském sklepu Underdogs‘ střihla samostatný koncert. Magie zůstala, vyvstaly ale momenty, u kterých nezbylo než kroutit hlavou.
Třeba domácí support, resp. pořadí vystupujících. Otvírali Náv, objev domácí blackmetalové scény. Trojice přivezla nejtvrdší set večera postavený na kontrastech zběsile maniakálních pasáží s pomalými, až doomovými mezihrami. Nebylo to tak detailní a zvukově hravé jako na albu, pochopitelně, dopředu se prodrala zvuková intenzita a působivost okamžiku podpořená démonicky rudým světlem, svíčkami i soustředěností muzikantů.
Pak rozjel svůj introvertní, ambientní set Tomáš Niesner. Hluk, zvuková matérie, ze které postupně, jako z mlhy, vystupoval pulzující rytmus, aby se tamtéž zase utopil. Po útočných Náv celému večeru spadl řetěz. Na to, aby se člověk dokázal do Niesnerovy hudby plně ponořit – a že ta to vyžaduje – byla už energie publika příliš vyšponovaná. Niesnerovi, klečícímu na zemi u svých mašinek, by to více slušelo na začátku programu. Atmosféru totiž dokázal vystavět parádní, jen se na jeho snovou, meditativní hudbu ladilo poněkud obtížně.
fotogalerii z koncertu najdete zde
Aluk Todolo jsou mistři v tom, jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. Hudebně se od blackových náznaků mixovaných s krautrockovou hypnotičností na starších deskách přesunuli spíše k jakémusi hutnému space rocku, který omamuje šamanskou přímočarostí basy a bicích a trhá nepředvídatelnou kytarou. Ta se pro změnu od mantrických, jen na několika tónech postavených sólech pohybuje až k drtivým plochám kytarových vazeb. Účinek to má doslova transovní, Aluk Todolo vyvolávají strnulé, zasněné pohledy i divoké taneční kreace. Jevišti ponořenému do tmy a houstnoucí mlhy dominovala zavěšená žárovka, která muzikanty osvětlovala podle intenzity elektřiny, již kytara spotřebovávala. Jednoduché a vysoce efektní.
Konec přišel až příliš brzy. Po třičtvrtěhodině bylo po všem, kapela se schovala za černý závěs a k přídavku ji nepřesvědčilo ani mohutné vytleskávání. Nečekávaný závěr jako by koncert připravil o katarzi. Takhle zůstalo jen u pokrčení ramen a pocitu neuzavřenosti.
Aluk Todolo (fr) + Náv + Tomáš Niesner
28. 8. 2019 Underdogs', Praha
foto © Lucia Banáková
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.