Veronika Miksová | Články / Rozhovory | 30.07.2013
Pokud máte rádi ovce aspoň z půlky tak jako týpek z Woodyho klasiky Vše, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat a zároveň jste nenapravitelní romantici, mohla by se vám líbit Maïa Vidal. Mohla by se ale líbit i těm drsnějším, třeba posluchačům Rancid – Maïiny možná ještě pořád oblíbené kapely. Na svých pětadvacet si rodilá Američanka s krví světoběžnice prošla dlouhou řádkou proměn. Francouzsko-japonsko-německé kořeny, studia v Montrealu, prázdniny na jihu Francie a hra na klasické housle. Teenage rebelie s holčičí punkovou kapelou Kiev (Kievan Rus) není zas až takovým překvapením, koho by nelákalo chodit na hodiny houslí s modrou hlavou. Ale tahle děvčátka juchala v sedmnácti na pódiu ve společnosti punkových velikánů Bad Religion, Anti-Flag nebo Gogol Bordello.
Poté, co Maïa zjistila, že není až taková punkerka, založila v Montrealu projekt Your Kid Sister. Pojala ho jako poctu Rancid a svým způsobem rozloučení s jednou etapou života. Jako fiktivní mladší sestra Tima Armstronga nahrála pět svých nejoblíbenějších songů od Rancid ve fairy folkovém podání. Její verze Poison u mě vyhrává.
Z pendlování mezi Paříží a Barcelonou vzešel před rokem a půl debut Maïi Vidal God Is My Bike. Konečně odhalil alternativně folkovou podstatu krátkovlasé šansoniérky se slabostí pro žárovky, vlčí čepice a uvadající kvítí. Dobře přijatá deska s okouzlujícími dvanácti tracky v angličtině a francouzštině zabodovala mimo jiné povedeným klipem k Follow Me. Grimmovská poetika spolu s fantazií a citem pro obraznost daly pod taktovkou šikovné režisérky hudebních klipů Joany Colomar vzniknout malému klenotu, který soutěžil na UK Music Video Awards s klipy Lany del Rey, JUSTICE a Rihanny. Podle ochutnávky Wander z nového alba SPACES to teď bude ještě zajímavější.
Nenechte se ale mýlit, není to jen nějaká sladká holka, která si nasazuje blikající žárovky na hlavu a vyžívá se v kostýmech. Maïa je zdatná hudebnice, která ovládá akordeon, housle, kytaru, bubny, klávesy, theremin, banjo a bůhvíco ještě. Do toho si sama natočí klip a ještě ocituje Kurta Vonneguta. SPACES je o změnách, o cestách a putování, o přerodu dívky v ženu, o stáří, o citové bolesti a katarzi. O po(s)tupném poznávání sebe sama, přičemž místy ta pravda není nejpříjemnější. A taky o tom, že jste součástí něčeho, co vás nutně přesahuje. Zkrátka přemýšlivá holka. Ale musíte si ji poslechnout. Příležitost budete mít na Sázavafestu, akci s velmi... křiklavým programem.
Co ovlivnilo tvou životní cestu?
Nejvíc asi fakt, že jsem odjakživa cítila, že hudba je jediná věc, kterou můžu dělat. Věděla jsem, že nejsem jako ostatní, že nikdy nebudu spokojená na jednom místě, kde každý den bude stejný jako ten následující. Jsem cestovatelka a mám potřebu se nějak vyjadřovat. To mě přivedlo k umění, hudbě, filmu, animaci, zkrátka k tomu, že jsem se stala bytostnou performerkou. Život jako nekonečné turné, jedině tak dokážu uspokojit svého cikánského ducha.
Bojíš se něčeho?
Teď už moc ne... ze strachů jsem se vyzpívala. Jedním z nich byl strach ze světa tam venku, což jsem evidentně překonala. Takže jedině z globálního oteplování, pravicových konzervativců a zvuků, které vydává tření dvou kusů polystyrénu.
Oblíbené kapely (kromě Rancid:)?
Momentálně: Youth Lagoon a Doldrums. Jinak: Animal Collective, St. Vincent, Glasser, Tune Yards, A Tribe Called Red, Stevie Wonder, Billie Holiday, The Lounge Lizards.
Jak dlouho máš základnu v Barceloně? Oblíbená místa?
Budou to už tři roky. V průběhu se to dost měnilo. Nejdřív jsem byla pořád venku, hledala a nacházela nová místa, bary, parky. Zkrátka jsem prozkoumávala okolí. Teď spíš zvelebuju svůj domov, abych vytvořila kreativní prostor pro psaní a nahrávání.
Kdybys měla popsat Barcelonu (Paříž, New York, Montreal) jedním slovem...
Barcelona = domov
Paříž = vzácná
New York = navždy
Montreal = nekonečný
Jak bys popsala svou hudbu?
Vesmírný shadow pop. Heavy fairy folk. Kontrolovaný chaos a polapená náhoda.
Máš nějaké spoluhráče?
Giuliana Cobelliho! Je mým bubeníkem/klávesákem/trumpetistou a xylofonistou v jednom. Koprodukoval předchozí album God Is My Bike a novinku SPACES.
V březnu vyšlo nové album SPACES. Liší se od God Is My Bike?
No, řekla bych, že je úplně jiné. Nejen zvukově, ale i tematicky, a tím, jak vznikalo. SPACES jsem psala na tour, kde se v průběhu sedmi měsíců všechno vyvíjelo a zrálo, což je velká změna oproti God Is My Bike, které vzniklo v mojí ložnici během jednoho měsíce včetně nahrávání. Zatímco God Is My Bike bylo hlavně o mě, o tom, jaká jsem, čeho se bojím, o mých milostných dobrodružstvích a karambolech, na SPACES pozoruji okolní svět. Hodně jsem si pohrála s narativní stránkou, kontrastem mezi mým mikro a makrokosmem, nechala na sebe působit dojmy z cestování a pohybu. Hodně materiálu jsem napsala ve vlacích a letadlech, na hotelových pokojích v cizích městech.
Hodně se mi líbí, jak pojímáš svůj styl, žádná kopie. Na youtube jsem objevila video z jedné módní přehlídky. Jak ses k tomu dostala?
Na téhle přehlídce jsem spolupracovala s mladými španělskými návrháři ze značky Siemprevivas. Slyšeli mě hrát v New Yorku a líbilo se jim to tak, že navrhli celou kolekci mnou inspirovanou. Na premiéře jsem pak zpívala, takže zábava.
Co ty a sláva?
Hm, nemyslím, že jsem slavná, ale vlastně jo, celkem mě to baví. Jsem pořád sama sebou a když se lidem líbí moje hudba a to, co vytvářím, pak je svět krásnější a všichni jsme spokojení.
Líbí se mi video k písni Follow Me. Kde jste natáčeli a jak jste donutili ke spolupráci všechny ty ovce? Působí na mě hlavně pohádková nálada... vůbec se mi zdá, že jsi křehká duše.
Natáčeli jsme v přírodě blízko Barcelony a pomáhal nám při tom jeden mladý pastýř se svým stádem! Byla to fakt zábava, hlavně mazlení s jehňátky, když ti pak usnula v náručí. Na to se nedá zapomenout. Nejsem vegetarián, ale od té doby nejím jehněčí... takže křehká duše asi budu!
Kristina Kratochvilová 29.03.2024
Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.
Michal Pařízek 25.03.2024
Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 11.03.2024
„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 06.03.2024
Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.
Mariia Smirnova 05.03.2024
„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.
Viktor Palák 28.02.2024
Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.
Mariia Smirnova 27.02.2024
„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.
Viktor Palák 26.02.2024
Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.
Viktor Palák 25.02.2024
V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.
Nora Třísková 22.02.2024
Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.