Články / Reporty

Malý velký koncert (Disillusion)

Malý velký koncert (Disillusion)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 03.02.2020

Na nové album se napjatě čekalo dlouhých třináct let, a když konečně vyšlo, sklidilo zasloužený ohlas. Ne, tentokrát není řeč o kultovních Tool, byť se pohybují ve stejném stylovém ranku. Řeč je o Disillusion, kteří se vloni vrátili na scénu velmi vřele přijatou nahrávkou The Liberation. Slávu, jakou mají zmínění Tool, nebo největší králové progresivního metalu Dream Theater, tihle Němci nikdy neměli a bohužel jí asi nikdy nedosáhnou, to ale neznamená, že by se mělo jednat o méně pozoruhodnou muziku. V jistých ohledech oba uvedené spolky překonává.

The Liberation je konzistentním albem, které působí hladkým spojením melodií, mnohdy připomínajících zasněnost pozdních Pink Floyd, s nekompromisně odsýpající riffovou masáží, která nedává příliš možností k odpočinku. Nová deska se, celkem pochopitelně, stala důvodem k tomu, aby se formace vydala na turné. Prahu nevynechali, nicméně celkový dojem z akce je rozporuplný. Malý velký koncert.

Malý svým rozměrem a doslova intimitou, kterou útulný pokojíček Klubovna v pražských Dejvicích nabízí. Skupinu, která v pohodě zvládá i výrazně větší prostory, a taky by se je zasloužila, čekalo nějakých čtyřicet lidí. Možná i proto lidí znalých, poučených a v nepříliš rozsáhlé diskografii kapely zběhlých. Osou téměř dvouhodinového setu byla nová nahrávka, která zazněla ve vší ucelenosti i aranžérské bohatosti rozprostřené mezi trojici kytar. Do čerstvého materiálu se vklínily kusy z oceňovaného debutu Back to the Times of Splendor i následující Gloria, zazněl i desetiminutový monument Alea ze stejnojmenného EP. I když roky mezi jednotlivými alby znamenaly rozdíly v přístupu, celek byl sourodý a muzikantsky precizní.

Naživo jasně vyplynuly nesporné klady party kolem Andyho Schmidta: výrazná schopnost sypat z rukávu jeden výrazný melodický motiv za druhým, neulpívání na matematicky přesném variování motivu, neoddávání se samožernému utvrzování ve vlastních kvalitách – to jsou hlavní výhody, které Němci mají proti výše uvedeným veličinám. Disilusion jsou skromní a uvěřitelnější, bez marketingové podpory a aury kultu, pořád „jen“ chlápci od vedle. Vynikající koncert.

Info

Disillusion (de)
1. 2. 2020 Klubovna, Praha

foto © archiv kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.