Články / Reporty

Malý velký koncert (Disillusion)

Malý velký koncert (Disillusion)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 03.02.2020

Na nové album se napjatě čekalo dlouhých třináct let, a když konečně vyšlo, sklidilo zasloužený ohlas. Ne, tentokrát není řeč o kultovních Tool, byť se pohybují ve stejném stylovém ranku. Řeč je o Disillusion, kteří se vloni vrátili na scénu velmi vřele přijatou nahrávkou The Liberation. Slávu, jakou mají zmínění Tool, nebo největší králové progresivního metalu Dream Theater, tihle Němci nikdy neměli a bohužel jí asi nikdy nedosáhnou, to ale neznamená, že by se mělo jednat o méně pozoruhodnou muziku. V jistých ohledech oba uvedené spolky překonává.

The Liberation je konzistentním albem, které působí hladkým spojením melodií, mnohdy připomínajících zasněnost pozdních Pink Floyd, s nekompromisně odsýpající riffovou masáží, která nedává příliš možností k odpočinku. Nová deska se, celkem pochopitelně, stala důvodem k tomu, aby se formace vydala na turné. Prahu nevynechali, nicméně celkový dojem z akce je rozporuplný. Malý velký koncert.

Malý svým rozměrem a doslova intimitou, kterou útulný pokojíček Klubovna v pražských Dejvicích nabízí. Skupinu, která v pohodě zvládá i výrazně větší prostory, a taky by se je zasloužila, čekalo nějakých čtyřicet lidí. Možná i proto lidí znalých, poučených a v nepříliš rozsáhlé diskografii kapely zběhlých. Osou téměř dvouhodinového setu byla nová nahrávka, která zazněla ve vší ucelenosti i aranžérské bohatosti rozprostřené mezi trojici kytar. Do čerstvého materiálu se vklínily kusy z oceňovaného debutu Back to the Times of Splendor i následující Gloria, zazněl i desetiminutový monument Alea ze stejnojmenného EP. I když roky mezi jednotlivými alby znamenaly rozdíly v přístupu, celek byl sourodý a muzikantsky precizní.

Naživo jasně vyplynuly nesporné klady party kolem Andyho Schmidta: výrazná schopnost sypat z rukávu jeden výrazný melodický motiv za druhým, neulpívání na matematicky přesném variování motivu, neoddávání se samožernému utvrzování ve vlastních kvalitách – to jsou hlavní výhody, které Němci mají proti výše uvedeným veličinám. Disilusion jsou skromní a uvěřitelnější, bez marketingové podpory a aury kultu, pořád „jen“ chlápci od vedle. Vynikající koncert.

Info

Disillusion (de)
1. 2. 2020 Klubovna, Praha

foto © archiv kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.