Články / Profily/retro

Marc Schmolling: Jazz, poezie i ticho

Marc Schmolling: Jazz, poezie i ticho

Anna Mašátová | Články / Profily/retro | 09.12.2015

Berlínský pianista Marc Schmolling se vrací do hlavního města v rámci dvacátého ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana.

Schmolling má ostatně Prahu v genech. Je totiž synem básnířky Inky Machulkové, výrazné kulturní persony šedesátých let z okruhu kavárny Viola, kde k jejím souputníkům patřil Václav Hrabě nebo Vladimíra Čerepková. Sama umělkyně s hudbou v rámci svých večerů Poezie a Jazzu pracovala, roku 1968 však utekla do Mnichova, kde se také Schmolling před třiačtyřiceti lety narodil. Hru na klavír si zvolil sám, snad pod dojmem matčina preludování. „Maminka hrávala na piano, dobře si vzpomínám na Dvořákovu Humoresku a Sindingovo Rašení jara. Také Edvard Grieg byl jeden z jejích oblíbenců. Táta hrál na dvanáctistrunku, rock´n roll a country, především Johnnyho Cashe. Rodiče poslouchali hodně muziky, od Beatles, přes Pink Floyd, Mahalii Jackson, Louise Armstronga po klasickou hudbu,“ vzpomíná Marc na dětství.


Prý má rád hranice, ještě raději je ve svých improvizacích překračuje. Pianista studoval u Larryho Portera na mnichovské konzervatoři Richarda Strausse, své znalosti později prohluboval pod vedením Horace Silvera, Bennyho Greena či Steva Colemana na Stanfordské univerzitě v Kalifornii. Roku 2006 se přestěhoval do Berlína, kde působí hned v několika projektech, získal řadu ocenění, včetně Jazz & Blues Award Berlin.

O dva roky později stál u zrodu Jazzkollektiv Berlin. „Důvod byl prostý – spojení sil. Většina hudebníků, skladatelů nebo kapel pracují a probíjejí se na svou pěst. Takže jsme se my, Johannes Lauer, Gerhard Gschlößl, Wanja Slavin, Philipp Gropper, Felix Wahnschaffe, Ronny Graupe a já, rozhodli sami zorganizovat festival, kde naše projekty představíme. Nejsme kapela, každý z nás je skladatel s vlastní skupinou. Pořádáme ho každý rok dvakrát, v zimě a v létě. Hudební obsah, kvalita a moci být nezávislý na komerčním hudebním byznysu, je pro nás velmi důležité.“


Letos v lednu vyšlo debutové album jeho nejnovějšího projektu s překvapivě zvoleným názvem – Ticho. I názvy skladeb jsou většinou česky či anglicky, němčina dostala vale. „Napsal jsem několik balad a skic, vše ostatní je volná improvizace. Je to v podstatě komorní hudba s výjimečným britským trumpetistou Tomem Arthursem a skvělou zpěvačkou Almut Kühne. Obzvláště v improvizované hudbě je velmi důležité mít správnou kombinaci zkušených hráčů a charakterů s dobrou intuicí. S Tichem jsme začali hrát a voilà, zrodila se hudba. Je to dobrá chemie. S českými názvy jsem začal před několika lety. Je to řeč mé maminky, velmi originální a zdá se mi velmi sebejistá. Podle toho, jak mi hudba rezonuje, volím jazyk titulu. Jak vidno, má hudba je většinou neněmecká.“

Ačkoliv v sále Nuselské radnice vystoupí sólo, brzy se také chystá zhudebnění několika básní Machulkové. Společně vystoupit bohužel nikdy nezvládli.

Info

Marc Schmolling (de)
Mezinárodní festival jazzového piana
12. 12. 2015, Nuselská radnice, Praha
www.jmw.cz
www.marc-schmolling.de
Foto (c) Jan Brockhaus

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hydra, fragmenty dokonalej anarchie

Mimi Filova 11.09.2020

Vo vzduchu sa vznášajú fragmenty bohémstva z minulého storočia, kedy to bolo útočisko umelcov vrátane Henryho Millera, neskôr Davida Gilmoura a Leonarda Cohena.

Full Moon 10: Kult Björk – Homogenic

Lenka Marie 02.07.2020

Já jen vím, že harakiri je správně seppuku a chutná mi senča, ale tohle nějak nehraje.

Pouťové obludárium Toma Waitse

Akana 07.06.2020

O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.