Články / Profily/retro

Marc Schmolling: Jazz, poezie i ticho

Marc Schmolling: Jazz, poezie i ticho

Anna Mašátová | Články / Profily/retro | 09.12.2015

Berlínský pianista Marc Schmolling se vrací do hlavního města v rámci dvacátého ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana.

Schmolling má ostatně Prahu v genech. Je totiž synem básnířky Inky Machulkové, výrazné kulturní persony šedesátých let z okruhu kavárny Viola, kde k jejím souputníkům patřil Václav Hrabě nebo Vladimíra Čerepková. Sama umělkyně s hudbou v rámci svých večerů Poezie a Jazzu pracovala, roku 1968 však utekla do Mnichova, kde se také Schmolling před třiačtyřiceti lety narodil. Hru na klavír si zvolil sám, snad pod dojmem matčina preludování. „Maminka hrávala na piano, dobře si vzpomínám na Dvořákovu Humoresku a Sindingovo Rašení jara. Také Edvard Grieg byl jeden z jejích oblíbenců. Táta hrál na dvanáctistrunku, rock´n roll a country, především Johnnyho Cashe. Rodiče poslouchali hodně muziky, od Beatles, přes Pink Floyd, Mahalii Jackson, Louise Armstronga po klasickou hudbu,“ vzpomíná Marc na dětství.


Prý má rád hranice, ještě raději je ve svých improvizacích překračuje. Pianista studoval u Larryho Portera na mnichovské konzervatoři Richarda Strausse, své znalosti později prohluboval pod vedením Horace Silvera, Bennyho Greena či Steva Colemana na Stanfordské univerzitě v Kalifornii. Roku 2006 se přestěhoval do Berlína, kde působí hned v několika projektech, získal řadu ocenění, včetně Jazz & Blues Award Berlin.

O dva roky později stál u zrodu Jazzkollektiv Berlin. „Důvod byl prostý – spojení sil. Většina hudebníků, skladatelů nebo kapel pracují a probíjejí se na svou pěst. Takže jsme se my, Johannes Lauer, Gerhard Gschlößl, Wanja Slavin, Philipp Gropper, Felix Wahnschaffe, Ronny Graupe a já, rozhodli sami zorganizovat festival, kde naše projekty představíme. Nejsme kapela, každý z nás je skladatel s vlastní skupinou. Pořádáme ho každý rok dvakrát, v zimě a v létě. Hudební obsah, kvalita a moci být nezávislý na komerčním hudebním byznysu, je pro nás velmi důležité.“


Letos v lednu vyšlo debutové album jeho nejnovějšího projektu s překvapivě zvoleným názvem – Ticho. I názvy skladeb jsou většinou česky či anglicky, němčina dostala vale. „Napsal jsem několik balad a skic, vše ostatní je volná improvizace. Je to v podstatě komorní hudba s výjimečným britským trumpetistou Tomem Arthursem a skvělou zpěvačkou Almut Kühne. Obzvláště v improvizované hudbě je velmi důležité mít správnou kombinaci zkušených hráčů a charakterů s dobrou intuicí. S Tichem jsme začali hrát a voilà, zrodila se hudba. Je to dobrá chemie. S českými názvy jsem začal před několika lety. Je to řeč mé maminky, velmi originální a zdá se mi velmi sebejistá. Podle toho, jak mi hudba rezonuje, volím jazyk titulu. Jak vidno, má hudba je většinou neněmecká.“

Ačkoliv v sále Nuselské radnice vystoupí sólo, brzy se také chystá zhudebnění několika básní Machulkové. Společně vystoupit bohužel nikdy nezvládli.

Info

Marc Schmolling (de)
Mezinárodní festival jazzového piana
12. 12. 2015, Nuselská radnice, Praha
www.jmw.cz
www.marc-schmolling.de
Foto (c) Jan Brockhaus

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.

Full Moon Stage 2019: Bo Ningen

redakce 10.04.2019

Čtyři Japonci a létající kytary? Bo Ningen a jeden z vrcholů Colours of Ostrava? Na Full Moon Stage zcela nepochybně.

Full Moon Stage 2019: Tęskno

redakce 09.04.2019

Fascinace jak komorní hudbou, tak skandinávským popem? Polský projekt Tęskno druhým jménem pro Full Moon Stage na Colours.

Full Moon Stage 2019: Shilpa Ray

waghiss666 08.04.2019

Energická zpěvačka s nakřáplým hlasem, který vám roztrhne srdce v půli. Shilpa Ray prvním jménem Full Moon Stage na Colours.