Články / Rozhovory

Martin Reiner: Brno je literárním centrem a vždycky bude

Martin Reiner: Brno je literárním centrem a vždycky bude

Adéla Polka | Články / Rozhovory | 28.05.2020

V Café Era je interval mezi polévkou a druhým chodem téměř stejně dlouhý jako rozhovor se spisovatelem a nakladatelem Martinem Reinerem. Povídali jsme si o chystaném křtu knihy Krvavý Bronx, kterou vydalo nakladatelství Druhé město ve spolupráci s nakladatelstvím Host, jenže sedět s literátem u oběda znamená dozvědět se mnohem víc. A tak se, samozřejmě po vypnutí diktafonu, dozvídám skvělé historky z básnických kaleb v olomouckém hotelu Flóra, o svlékání Jirouse a také o tom, že mám před sebou průkopníka slam poetry u nás, za něhož jsem považovala Lenku Zogatovou. Ještě že si dával číšník na čas.

Jaká bude kapacita lidí na křest Krvavého Bronxu?

To se neustále vyvíjí a mění. Mohli bychom to udělat trošku punk, ale protože knihu bude křtít paní primátorka, nemůžeme to přehnat. Takže lavírujeme, jestli zvát masivně, nebo spíš opatrně. Teď jsme domluvili výborný catering a ten má zájem, aby tam bylo lidí co nejvíc. Tudíž přitlačíme. (smích) Myslím, že takových 150 lidí tam bude, což se do prostor, které máme k dispozici, vejde. Budeme mít robotárnu, kde bude číst Bolek Polívka, tam se vejde klidně 100 lidí a pak ještě truhlárnu a celý dvůr.

Měl by si člověk knihu nejprve přečíst a pak přijít na křest, nebo naopak?

Měl by přijít na křest a zažít to místo, a to kvůli několika věcem. Jednak kvůli káznici samotné, protože tam hodně lidí ještě nebylo. Navíc od pěti hodin máme komentovanou prohlídku po Bronxu s Michalem Konečným, která končí prohlídkou interiéru káznice, no a taky tam bude zmíněný catering, gril a výborné pivo. A Bolek. Já vím, že je to takové naše brněnské zlato a stříbro a rtuť a všechno, ale zase není úplně běžné, aby četl něčí texty, a v tom to bude zajímavé a bude tam jedenáct ze šestnácti autorů, což není špatná sestava.

Člověk si na jednom místě přečte skoro celou knížku spolu s autory…

A navíc tam tu knížku budeme prodávat za sníženou cenu a autoři ji mohou hned podepsat.

Takový knižní happening…

Něco takového. Přesně takhle jsme to chtěli udělat, aby to nebylo něco škrobeného.

Proč bude Polívka číst zrovna Douskovou?

Tu povídku jsem vybral já, protože si jednak myslím, že patří k těm lepším, a pak je výhoda, že ten text je středně dlouhý a je z velké části postaven na dialogu starého a mladého komisaře. Bude to živý. Je to velmi dobře zvládnutá žánrovka typu Hříšní lidé města pražského.

Nezmění nakladatelství Druhé po Krvavém Bronxu taky žánr? Nechystáš se vydávat víc detektivky nebo noir?

Ne, detektivky vydávat nebudu nebo alespoň ne ty, co jsou detektivky především. Detektivní zápletku napsal kdysi i Viewegh nebo Ondřej Hübl a koneckonců i Petr Stančík to dovede. Ale co se týče Bronxu, to je typická „brunensie“, což se každý rok sejde, že vydáme jednu dvě brněnské záležitosti. Myslím, že nás nikdo nemůže podezírat z toho, že bychom byli regionální nakladatelství, máme skladbu autorů, která to vylučuje: Ajvaz, Wernisch, Stančík, Dousková… samí Pražáci, ale do toho vždycky rád zamíchám nějakého dobrého brněnského autora.

Vybírají si pražští autoři tebe, nebo ty je? Funguje i v tomhle typická rivalita Praha – Brno?

V literatuře to tak není. Brno má jako literární centrum obrovskou tradici, přinejmenším od první republiky, třeba Seifert s Wolkerem byli členy brněnské Literární skupiny a až poté přešli do Prahy do Devětsilu, protože tam se určovaly trendy. Nezval je s Brnem svázaný, Halas se tady učil na knihkupce, takže Brno je literárním centrem a vždycky bude. A ono to není náhoda, protože literatura není, alespoň v téhle zemi, kde mluví českým jazykem pár miliónů lidí, takový business, takže do Prahy se jezdí dělat kariéra, což v literatuře není nezbytně nutné. Ale takový to scházení po hospodách je samozřejmě dobrý…

Takže když by chtěl mladý autor oslovit Druhé město, je šance, že si ho přečteš?

Velmi malá. Vzhledem k tomu, že máme dost kmenových autorů, co nám zaplní edičák, tak vydáváme velmi málo nových lidí. Ještě tak v poezii, protože tam víš, že proděláš jen dvacet, čtyřicet tisíc, ale jinak nejsme typické nakladatelství pro začínající autory.

Jak vypadá typické nakladatelství pro začínající autory?

To úplně nevím, i když taková bezpochyby jsou. Ale pokud jde o poezii, tak je běžné, že si autoři vydávají své výtisky sami. Dneska je tisk 10-15 % z celkových nákladů, a když si umíš udělat na počítači sazbu, tak ti stačí pětadvacet táců, uděláš tři sta kusů, prodáš ji známým a pošleš do literárních časopisů, co ještě zbyly.

Takže vydávání poezie je tak trochu jako vydávání desek – hudebníci si je vydají sami a mají jen distributora.

Distribuce je dneska klidně 50 % ceny a je mnohem těžší pak dostat knihu k tomu, kdo ji koupí, než ji vydat.

Nenapíšeš teď, po Blatném (román Básník, pozn. ed.), něco o Nezvalovi?

Nejsi první, kdo se mě na to ptá, ale ne. Já ho mám rád, ale existuje o něm dost sekundární literatury. Nicméně jsem dostal asi před rokem nabídku, abych napsal scénář k celovečernímu filmu o Nezvalovi, na kterou jsem předběžně kývl, ale zároveň jsem udělal jen nárys a jelikož jsem zkušený vlk, tak jsem si řekl, že to stačí a až na to budou finance, tak to dodělám. Dokonce jsem o tom psal Milanu Blahynkovi, což je největší žijící znalec Nezvala, který ho zažil ještě osobně, a on mi napsal krásný email, že se bál, že to jednou někdo napíše a co z toho Nezvala udělá, ale že když ví, že to budu já, už může v klidu zemřít.

Info

Krvavý Bronx – křest
29. 5. 2020 Káznice, Brno
fb událost

foto © Mirka Holasová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.