Články / Sloupky/Blogy

Máte Kříž s Vtípilem? (Buskers Burlesquers)

Máte Kříž s Vtípilem? (Buskers Burlesquers)

Broněx | Články / Sloupky/Blogy | 30.06.2013

Nemám žádný pochybnosti o tom, že svět je opravdu malý. V tom smyslu, že známý, který znáš z jednoho kontextu, se nějakým způsobem znají s úplně jinýma známýma úplně odjinud. Když děláš koncert oblíbený kapele, zjistíš, že jejich kytarista pracuje v Arnice s tvým spolužákem z gymplu. Náhodný střetávání různých lidí, spojování vzdálených a protikladných částic. Základní gravitační zákon, Six Degrees of Separation... Podobně je to i s Marcelem Křížem. Můj kamarád a brněnský spolubydlící Petr zná Marcela ze starých dob ze zatuchlýho sklepa Skleněný louky. Kromě toho teď dělá booking agenta Tomáši Vtípilovi. No a Tomáš Vtípil natočil s Marcelem Křížem opravdu výjimečnou desku Buskers Burlesquers. Kruh se uzavřel...

Marcelovy písně jako takový jsou plný podobně spletitýho potkávání a střetávání nejrůznějších lidí a osudů. Široký panoptikum temných postav, co se objevují a mizí v neočekávaným rytmu příběhů. Plavovlasá Ingrid z bordelu Eden. Bezejmenný číšníci a zpěvačky s vlasy zářícími mědí. Armína s úsměvem pro reklamu a slepou vírou na dotaz... Z Marcelových písní vystupují zvláštní postavy, do kterých se jejich osudy a tajemství sotva vejdou, a tak vyzařují a trčí ven, jako velký nezhojený jizvy ve tváři. Skladby evokují spíš těžký dusno před bouřkou než klidný ospalý odpoledne; balancování na hraně bezčasí. V tomhle dekadentním světě temných příběhů nejde o prachy a holky, ale o život. Lidi prostě čas od času mizí někam na sever“ a světlejší stránka je ta stinná. A člověk je ochotnej tomu všemu uvěřit. Do slova a do písmene.

Jeden by pak i věřil, že taky Marcel má za sebou podobný věci jako figury jeho příběhů. Jestli to tak je, to vlastně úplně nevím. Začal jsem Marcela vnímat už kdysi dávno, na komorních koncertech v chotěbořských barech. Drobný, s modrou kytarou, foukačkou, sám nebo s partou místních bluesmanů hrával dlouho do noci. Vzpomínám si na jeho historky o tom, jak těžký je přesadit člověka z hornatý Vysočiny do rovných kolínských plání, jak krajina mění lidskou povahu i písně, který člověk píše. Stejně tak si vzpomínám, když mi Marcel tak zhruba dva roky zpátky, dlouze a nadšeně vyprávěl o genezi svý nový desky. Vyprávění o všech nápadech a plánech. O těžkým a pomalým procesu zrodu desky, který je vlastně pro Marcela po dvaceti letech a spoustě nahrávek vydaných vlastních nákladem první velká, ucelená a oficiální věc. O všech spolupracujících hudebnících a hostech, kteří by měli na desku přispět.

Marcel na desce Buskers Burlesquers dokázal spojit a dát dohromady spoustu odlišných lidí. Objevuje se tak třeba saxofonista Jiří Jelínek z Psích vojáků, Ivan Manolov nebo kontrabasista Pavel Všianský z brněnský pouliční kapely Urband. A především Tomáš Vtípil, který do písní kromě klasických nástrojů nahrál a vytepal spoustu hluků, skřípání, rachotu, industriální špíny a neklidně znějících beatů.

Důležitější než tenhle výčet je ale to, že dohromady to všechno do sebe skvěle zapadá, tohle spojení, srůstání a syntéza rozdílných elementů zní stejně přirozeně jako překvapivě. Buskers Burlesquers je jako socha svařená ze starýho železa, jednotlivý prvky jdou zřetelně rozpoznat, ale největší smysl to všechno dává jedině jako celek. Ve výsledku pak zůstává znepokojující nálada, jak z posledního baru na světě. Cesta světem po apokalypse, kde lidé pořád mají svoje osudy a příběhy vyprávěný v písních jsou stejně silný, jako byly vždycky... Buskers Burlesquers tak není blues, šanson ani tradiční písničkářství. Stejně tak to není noise, industrial ani folktronika. Buskers Burlesquers je především deska ve znamení střetávání, spojování, prolínání a syntézy na první pohled protikladných prvků. Říká se, že takhle nějak vznikl i vesmír.

Info

Marcel Kříž & Tomáš Vtípil Noisechestra - Buskers Burlesquers (2012)
www.bandzone.cz/marcelkriz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace