Články / Rozhovory

Matt Tong (Algiers): Písničky si řekly, co potřebují

Matt Tong (Algiers): Písničky si řekly, co potřebují

waghiss666 | Články / Rozhovory | 04.02.2020

Přišlo mi podezřelé, že by se tolik lidí z redakce, každý vkusem uhnutým jinam, shodně těšilo na tentýž koncert. První varování. Živou session z KEXP, kde Algiers hrají song Black Eunuch z debutu, jsem se tzv. namotal. Tehdy jsem ještě nepoznal, že za bicími sedí vlasatý Matt Tong, jak si ho z Bloc Party nepamatujeme. Druhé varování. Během prvního střetnutí s kapelou v klubu působil Matt odtažitě, vždycky postával opodál, na sobě výstřední outfit a nervózním, introvertním pohledem skenoval prostor. Stačila jedna ranní návštěva nechvalně známého smíchovského doupěte a první dojem rockové hvězdy byl ten tam. Matt je v Algiers jako urvaný z řetězu, což dokazuje koncertní podoba nových skladeb z chystaného alba There Is No Year, zároveň ví, kde je jeho místo, kde se cítí komfortně a odkud dá písničkám to, co potřebují. Když přijde řeč na Bloc Party, nezní otráveně ani nakrknutě. Naopak poodhalí, jak formativní leta v indierockové skupině souvisí s novou tvorbou a dalším směřováním Algiers.

Pamatuju si, jak jsem poprvé poslouchal album Four od Bloc Party, na ten šok, jak tvrdá a zatěžkaná je to deska. Ryan Mahan mi prozradil, že tohle album dopadlo nejvíc ke spokojenosti tebe a basáka Gordona Moakese. Nicméně nedlouho po jeho vydání jsi Bloc Party opustil a kapela začala hrát tužku. A taky mě překvapilo, že jsi v Algiers, tehdy nové a relativně neznámé kapele z Atlanty. Jsi přeci Brit.
Nebudu se rozkecávat o svém pobytu v New Yorku, kam jsem se přestěhoval už před deseti lety po turné k desce Intimacy, jen bych poopravil, jak to bylo s albem Four. V Bloc Party jsem hrál na bicí a nikdy jsem se kdovíjak kreativně neprojevoval, to byla Keleho věc. Ozval se nám, že chce udělat tvrdší desku, myslím, že tou dobou ujížděl na Deftones. Basák Gordon byl nadšený! Dost jsme se nadřeli při skládání a nahrávání demoverzí, s předprodukcí nám pomáhal Alex Newport a má na výsledném zvuku lví podíl. Naladil nás na tu správnou společnou vlnu a vytyčili jsme si jasný cíl, ještě než jsme šli nahrávat. Ale někdy v půlce procesu se Kele začal v písničkách vrtat a předělávat je, což dělal vždycky. Osobně si myslím, že jsme měli dát na prvotní záměr a intuici. Nakonec mě nepřekvapilo, jak Four dopadla, na albu je pár řekněme tradičnějších Bloc Party písní. Ale měli jsme udělat tvrdou desku, držet se prvotního záměru. Vyjeli jsme na turné a já byl tou dobou nespokojený se svým životem, koncertoval jsem až moc. Být hudebník a živit se hudbou je fantazie, ale souvislosti se změnily. Entuziasmus vyprchal. Potřeboval jsem se zastavit, utnout to a zkusit něco jiného. S Gordonem jsme to cítili podobně, nebyli jsme v kapele šťastní a opustili ji z podobných důvodů. A myslím, že to bylo prospěšné pro obě strany.

Co se dělo, než ses přidal k Algiers?
S producentem Alexem Newportem jsme tou dobou bydleli nedaleko od sebe a zničehonic mě oslovil, jestli bych mu vypomohl s nahráváním desky, kterou složil. Nakonec jsme jako Red Love nahráli shoegazeové album, sami jsme si ho vydali, ale ve své době prošumělo, tak doufám, že za pár let z něj bude kultovka! Tou dobou dokončovali Algiers nahrávání debutu s mým kamarádem Tomem Morrisem, neměli za sebou moc koncertů a potřebovali bubeníka. Když Tom navrhl kapele, že mě osloví, myslím, že je to dost překvapilo, hlavně Franklina (Franklin James Fisher, pozn. ed.), který byl jednu dobu velkým fanouškem Bloc Party. Dostal jsem od Toma email s několika demoverzemi a byl nadšený. Hudba Algiers zněla úplně jinak, hrozně zajímavě a silně. Chtěl jsem se s nimi setkat a zjistit, jak taková hudba vzniká, jaký je za ní kreativní proces, co je to za lidi. A to mě vtáhlo.

Na novém albu There Is No Year neslyším moc tradičních bicích, snad s výjimkou skladby The Void. Jak vlastně pro tebe vypadá nahrávání? Sedíš za bicíma obklopený mikrofony nebo programuješ beaty? Moc si to neumím představit.
Tohle je velmi dobrá otázka. Začínal jsem s klavírem a kytarou, bicí byly až třetí nástroj, na který jsem začal hrát. Formovaly mě univerzitní kapely a samozřejmě Bloc Party, tohle ze mě udělalo tradičního bubeníka. Algiers jsou skupina ovlivněná i tím, že bydlíme daleko od sebe, takže spousta nápadů vzniká odděleně, skládáme každý sám a vyměňujeme si hudební motivy digitálně. Někdy si musí autor svůj nápad a záměr prosadit, jindy se Franklin chytne nějaké části a začne na ní dělat, přidá vokály, udá směr písně a pak každý z nás rozvíjí jiný aspekt.

Na nové desce jste znovu spolupracovali s Randallem Dunnem, který už produkoval předchozí The Underside of Power, a nově taky s Benem Greenbergem z kapely Uniform. Nevšímám si až tak často, že by se kapela rozhodla pro dva producenty naráz. Došlo tedy na jistoty i nové, nevyzkoušené postupy?
Pro mě bylo tohle nahrávání místy až matoucí, snad proto, že nás ve studiu bylo moc? Ale není to Randallova ani Benova vina, zkrátka jsme v kapele dost silně přesvědčení a zapálení pro své nápady. Ale necítím se nijak ukřivděný, tomu jsem dalek. Většinu času udával směr nahrávání Randall, Ben má oproti Randallovi víc pochopení, vhledu a citu pro některé aspekty nahrávání, odvedl obrovskou práci na dynamice a zvuku bicích, spousta processingu a fůzování elektronických podkladů s nahranými bubny. Málokdy je rozeznatelné kde hraju já a co už je automat, výsledek je někde na pomezí. Tohle nebyl nutně můj záměr a zprvu jsem to nechápal, ale s mnohaměsíčním odstupem od nahrávání jsem rád, že jsme se vydali touhle cestou. Chtěli jsme, aby Ben přinesl do nahrávání něco jako punkovou energii, ale postupem času i jemu samému došlo, že tohle by na albu nefungovalo a stáhnul se.

Členové Algiers bydlí každý jinde, hádám že nemáte klasickou zkušebnu, kde byste se scházeli před nahráváním desky a jamovali. Navíc, jak řekl Ryan: Moje úloha v Algiers je mnohem obsáhlejší, než na co hraju, a máme to tak v kapele všichni.
Při tvorbě nové desky jsem moc beatů neskládal, to je Ryanovo teritorium. Složil spoustu elektronické hudby a umí v tom chodit, má pro kompozici cit a nadání, navíc má jasnou představu o rytmice skladby. Moc jsem se mu do beatů nemíchal, pokud jsem nebyl opravdu silně přesvědčený, že můj nápad je ten pravý. Jsem s tímhle srovnaný. Hodně úzce jsme spolupracovali s Leem, měl v záloze pár nápadů, které se nevešly na Underside Of Power a chtěl je znovu rozdělat. Pomáhal jsem mu se strukturou skladeb, vyměňovali jsme si různé verze tracků, kam jsem vnášel svůj pohled na věc. Složil jsem například refrén skladby Hour of the Furnaces. Jako skladatel jsem natolik sebevědomý, že se na kolaborativní tvorbě písní podílím, ale stále nejsem zcela schopný svoje vize a nápady dokonale zhmotnit a následně přetlumočit, prosadit. Někdy to může být frustrující, snažit se na výsledné album protlačit píseň, kterou jsem složil, protože tohle po mě v minulosti nikdo nechtěl. Snazší je nahnat kapelu do zkušebny, sednout si za bicí a jamovat do zblbnutí. Myslím že hlavně Ryan chtěl, aby deska byla víc syrová a punková, jenže písně, které jsme tvořili nás zkrátka vedly jinou cestou. Nahrál jsem bicí asi na tři čtvrtiny alba, ale byly to velmi triviální a jednoduché pasáže. Šlo mi o to dát více prostoru Franklinovi.

Přesně tohle mi v létě říkal Ben. Chápu že tvorba Algiers je kolaborací vás všech, bez limitů hudebního nástroje. Je to podobně s texty?
Ryan otextoval jednu píseň na albu jménem Repeating Night, ale jinak jsou texty Franklinova disciplína. Měl vcelku jasnou představu o čem by texty na There Is No Year měly být a my se zkrátka rozhodli nechat mu dost prostoru pro vyjádření své hudební identity a objevování jejich nuancí a limitů.

Všiml jsem si takeoveru instagramového profilu vysílací stanice Adult Swim, což mě nejen pobavilo, ale i příjemně překvapilo. Posluchač v tvorbě Algiers moc humoru nerozpozná, vlastně spíš žádný. Čí to byl nápad?
Adult Swim sídlí v Atlantě, což jsi možná nevěděl. Lee se seznámil s lidmi z crew a vyeskalovalo to jejich nabídkou, že vydají The Void v rámci jejich série kompilací singlů a že bychom v rámci proma na jeden den převzali jejich instagramový profil. Byla to fuška, ale Lee nakonec kývnul a dali jsme dohromady videa, která stylově zapadala do konceptu Adult Swim a šířili jsme je v jejich instastories. Myslím že spousta lidí nás vnímá jako zahořklé a seriózní bručouny a tohle byla ideální příležitost jim ukázat, že máme smysl pro humor a umíme si jeden z druhého dělat legraci. Však víš sám.

A který jejich pořad tě nejvíc baví?
Jednoznačně Aqua Teen Hunger Force. Ten animák je neuvěřitelně bizarní a vtipný tím, jak žene nápady a situace do absurdna až abstraktna. Miluju to!

Info

Algiers (us)
21. 2. 2020 18:00
Lucerna Music Bar, Praha
fb událost

Foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vstupní prohlídka: Fred Madison

redakce 20.02.2020

V březnu Fred Madison pokřtí novou desku ve Valmezu, ale i jinde. Co si nechají donést do backstage, co je vyprudí?

Chelsea Wolfe: Budujem si svoju definíciu ženskosti

Lucia Banáková 19.02.2020

Byť na javisku sama a hrať prostý akustický song je náročné, ale je to pre mňa osobný rituál, príležitosť k rastu ako umelkyne i duchovnej bytosti, hovorí Chelsea.

Martin Mažári (Edison Filmhub): Tahle oscarová sezona byla perfektní

Jarmo Diehl 18.02.2020

Povídání s Martinem Mažárim o současné kinematografii, vnímání filmu jako takového i o tom, co ho dovedlo zrovna do filmhubu.

Pořadatelská: Kristýna Procházková (Spratek production)

redakce 17.02.2020

Dělat koncerty pro kamarády v sobě obnáší velkou dávku romantiky, ale taky spoustu práce. Kristýna Procházková vypráví o své Spratek Production.

Protokol: Scott Hansen (Tycho)

redakce 14.02.2020

Scott Hansen neboli Tycho si prošel cestu od tvrdých kytar až k snové elektronice a audiovizuálním světům, které dokáže vytvořit člověk doma s laptopem.

Tono Guth (La3nos): Hudba je rečou a rytmus jej kostrou

Daniel Hevier ml. 14.02.2020

Aký vplyv má hra na perkusie na vedomie, stres, úzkosť? Rytmus je pre Tóna Gutha prirodzeným vyjadrením tela aj mysle.

Vstupní prohlídka: Brains for Sale

redakce 13.02.2020

Brains for Sale nabízí citové výpovědi, hymny loserů i úvahy o současnosti a podobně vyznívají i jeho odpovědi níže v rámci vstupní prohlídky.

Protokol: Isaac Symonds (Half Moon Run)

redakce 11.02.2020

Kde se bere inspirace k éterické tvorbě Half Moon Run? Když vyrůstáte na heavy metalu, jde to samo.

Douška vydavatelská: Dominik Suchý (Weltschmerzen)

redakce 08.02.2020

Label Weltschmerzen se chce věnovat zajímavým a koncepčně zaměřeným nahrávkám současné hudby s dekadentním nádechem.

Protokol: Chris Stewart (Black Marble)

redakce 06.02.2020

Projekt Chrise Stewarta, podepsaný pod Sacred Bones, se poprvé představí v Praze. Při té příležitosti nahlížíme pod jeho pokličku.