Články / Sloupky/Blogy

Me, the third scar #21

Me, the third scar #21

Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 23.03.2015

Tohle únorový počasí mi zvesela připomíná loňský vycházky, takový dvě hodiny odpoledne, kdy se může jít ven, chodit po cestičkách mezi barákama a čumět, a protože se nikdo nedívá, tak zdrhnout i za plot, mám nostalgickou náladu. Zároveň uvažuju nad tím, hloupej moment, že jsem s někým tak blízkym jednala správně arogantně jako se všema kolem, se všema, který nejsou důležitý, vyjma sebevědomí zakomplexovanýho asociála. Nakonec ale není tak těžký opustit myšlenky na to, že mohl existovat někdo první. Důležitý, že vážně existuje, a to, jestli bude plus já, není tak podstatný, to je zbytková otázka mý sobeckosti a touze někoho vlastnit. Happy as I can be, že si můžu nadosmrti říkat, že jsem číslo jedna našla, a bejt průměrně spokojená s průměrnym jinym. Bylo to tak doteď, ve všech vztazích byl první na mysli dřív než ten aktuální. Jak říká Dave na jedný desce mý milovaný kapely: february stars, temporary scars. Nechodit s těma správnejma lidma je silnější přirovnání než ekvivalent chození s těma nesprávnejma. Střih. Sedíme s bratrem v kfc na pavláku, kde jsem nebyla už roky. Pijeme kolu z jukeboxu na pití. Smějeme se Brianu Carrollovi a mýmu bejvalýmu, tomu, se kterym jsem tady trávila každý druhý rande, jedinejm lidem, o kterejch víme, že nosej kfc kyblík na hlavě. Vedle nás zvrací do umyvadla na mastnotu feťačka nebo prostitutka, možná obojí. Naproti má kolegyni, co si vestoje okázale krémuje ruce, na můj dlouhej nepřítomnej pohled oznamuje, že nesnáší lidi, co čuměj. Nemůžu si pomoct, čumim pořád a všude. Předkládám bratrovi svoji tezi o nenaplněné lásce. „Takže ty si myslíš, že je lepší si celej život o někom myslet, jak by to s nim bylo super, než s nim chodit a zjistit, že je stejnej blbec jako všichni ostatní?“ Jasně, iluze o tom nenaplněnym štěstí je silnější majetek mýho myšlení než skutková podstata toho, že až se zase potkáme, první krok už nenastane. Jukebox omrzí, tak se vydáváme do Souterrainu. Zvoníme a nic, pak prej, ze dneska už zavíraj, je děsná zima a volíme směr národka. Než tam dojdem, zaseknem se v debatě a v příčný na pivko. Já dávám high society, protože to líp ladí k aroganci, ale dneska nemaj.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.