Jarda Petřík | Články / Reporty | 25.09.2024
Pokud bych měl jmenovat pětici nejdůležitějších audiovizuálních festivalů, rozhodně by mezi nimi nechyběl montrealský MUTEK. Je skvělou zprávou, že se Lunchmeatu podařilo navázat spolupráci, která letos vyústila jednak v Inferno a druhak v projekt Second Self, který bude k vidění v sobotu ve Veletržním paláci. Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
A už se tak ostatně děje. Možnost navléct na sebe robotické ruce, které budou ovládat pohyby vašich horních končetin, a ještě u toho tančit na solidní techno ve stroboskopové mlze, se člověku jen tak nepoštěstí. Doprovodná hudební složka Inferna by navíc skvěle obstála i sama o sobě, a to u podobně zaměřených multidisciplinárních projektů rozhodně není pravidlem.
Zapojit publikum do performance je samozřejmě vždycky vděčná věc. Když to znamená nechat se částečně ovládat na dálku s robotickým oblekem, který se stane do určité míry součástí lidského těla, je úspěch v podstatě zaručen. Stačí to ale k opravdu nezapomenutelnému zážitku? Na to by samozřejmě museli odpovědět hlavně ti, kteří se dobrovolně stali součástí experimentu. Z pohledu diváka je odpověď přese všechny wow momenty ne úplně jednoznačná. Nebyl by například výsledný zážitek intenzivnější, kdyby byli na parketu natrénovaní performeři a performerky, kteří by své – jakkoliv částečně kanadskou dvojicí kontrolované – pohyby lépe sesynchronizovali v komplexní futuristické taneční představení, oproti pouhým” náhodně tancujícím jedincům na roboparty?
fotogalerii z koncertu najdete tady
Bill Vorn i Louis-Philippe Demers se robotice věnují přes tři dekády a na jejich práci je to logicky znát. Inferno je projektem/performancí, která zúčastněné může dovést k přemýšlení o důsledcích technologického vývoje na pozadí party s příchutí zla nebo nádechem bezmoci. Kdy je absence kontroly nad vlastními pohyby ještě zábava a kdy už Dantovo peklo? Může to být reminiscence na alkohol a všudypřítomné drogy na klubových akcích? Nebo “jen” ukázka toho, jak využít robotické znalosti v umělecké tvorbě? Pohled na tucet “reverse androidů” kroutících se v chuchvalcích mlhy, skrze kterou probleskují ostrá stroboskopická světla, a pozorování jejich napůl lidských, plynulých a z poloviny mechanických a trhaných pohybů za doprovodu ponurého ambientu i dusavého techna je každopádně fascinující i děsivý zároveň.
Lunchmeat Festival: Louis-Philippe Demers & Bill Vorn present Inferno
24. 9. 2024 ARCHA+, Praha
foto © Jakub Koumar
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...