Klára Šajtarová | Články / Reporty | 25.10.2024
Ponořit se do světa industriálu a noisu znamená přijmout to, co přesahuje hranice poslechu. Nejde o pouhý fyzický zážitek, noise otevírá vrata k plnému prožití vnitřní křehkosti skrze surovou destrukci. Neustále osciluje mezi zoufalstvím a nadějí, a přestože tyto pojmy stojí v ostrém kontrastu, hranice mezi nimi je tenká a snadno překročitelná.
Margaret Chardiet alias Pharmakon přichází za zvuku bzučících much, jako by se právě vynořila z bažiny, a okamžitě splyne s každým přítomným. Je ztělesněním bolesti, hněvu a tíhy existence. „Unless you own some piece of land. You will never return to the earth again. You will burn down to ash,“ zní jeden útržků textu tematizující následky ztráty spojení se zemí. Její zvukové koláže jsou noční děsy přetavené do reality, výkřiky, které prorazí každý štít. Skrýt se není kam. Pharmakon nedominuje pouze pódiu, její přítomnost pohlcuje celou místnost, nejspíš každou chvíli prokopne rozvibrované zdi sálu. Je to stav mysli, requiem pro prohnilou společnost a zdevastovanou zemi. Pharmakon přesně ví, kde rány nejvíc hnisají, a bez váhání do nich sype sůl. Její nedávné páté album Maggot Mass v tomto duchu rozvíjí otázku ekologické a klimatické krize ve vztahu k lidským hodnotám. Červ zde figuruje jako symbol rozkladu a zároveň transformace do nové podoby – cyklus konce a nového počátku.
fotogalerii z koncertu najdete zde
Australské trio Kollaps přináší zcela odlišnou energii, vyhýbá se introspekci a míří k vnější destrukci. V jejich hudbě lze cítit vliv Einstürzende Neubauten, ovšem v radikálnější a nihilističtější podobě, taky se inspirují technikou „junk percussion“, kde se využívá všemožných předmětů k vytváření hluku a rytmu. Show je fyzický útok na smyslovou soustavu, kovové konstrukce se s rachotem řítí k zemi a s každým dalším vrženým kusem železa se svět hroutí o něco víc. Ostří nožů bledne ve srovnání se zvukem Kollaps, frontman připomíná kněze, který neúprosně káže o příchodu Posledního soudu. Kosti se lámou a krev stéká po špinavém betonu. Co z nás zbylo, když jsme si nechali smysl života sežrat technologií, systémem a nenávistí?
Lana Del Rabies je syntézou těchto dvou energií a pohybuje se na pomezí darkwave, industrialu a experimentální elektroniky. V jejích zvukových plochách je něco děsivě hypnotického, s každým další prásknutím řetězem klesá Kabinet múz níže do bezedné propasti. Občasné snové vokály prosvítají jako slabé světlo na konci tunelu. Jsme uvězněni ve světě, kde se Bůh vzdal, kde všechny vyšší principy byly opuštěny, my zůstali napospas vlastní hnilobě. Pomalé vyhasínání všeho, co kdy dávalo smysl, žádná velkolepá apokalypsa nepřijde.
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití je méně o fyzickém těle a více o duchu. Každý z umělců si pohrává s jiným aspektem kolektivní úzkosti, ohlíží rozbité zrcadlo reality, ve které žijeme a jejíž střepy se zarývají hluboko pod kůži.
Pharmakon (usa) + Kollaps (au) + Lana Del Rabies (usa)
21. 10. 2024 Kabinet Múz, Brno
foto © Jan Svora
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...