Veronika Jastrzembská | Články / Recenze | 20.01.2022
Olomoucká trojice Dirty Old Dogs si už prvním singlem vytyčila tematické pole své třetí studiové nahrávky. Intimní One Day vycházela z nevyhnutelných změn, nutných k uzavření starých kapitol, z osvobození a z nového začátku. Nejlepší symbolika restartu se pak nabízela v podobě požáru spalujícího dosavadní režim a každodenní jistoty. Oheň a očista se staly ústředním motivem nového LP.
Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo. Ať už jsou to vizuály hořícího lesa na přebalu, zapadajícím sluncem zalitý videoklip k písni Letʼs Burn Heaven Again nebo symboly volnosti, nešťastné lásky a temnoty, vše podněcuje fantazii k aktivitě a navádí ji k vizi autorů.
Přestože si kapela prošla „očistou“, hudebně se drží zajetých kvalit. Úvodní Sleeping Town, štiplavě rocková Like a Dog nebo svižná Upside Down se opírají stejně jako v předešlé tvorbě o energické hraní a zkreslené kytarové riffy podbarvující pestrou směsici hudebních žánrů, kterými proplouváme. Od ostatních písní je také odlišuje nepatrný pozitivní nádech a rozvaha nad světlými zítřky. Nejjistější jsou si však Dirty Old Dogs v pomalých, mysticky laděných skladbách. Z One Day sálá pustota, monumentálnost prostoru a touha po oproštění se od současného stavu, od alternativního country a temnějšího blues rocku se přesouváme do melancholické, až meditativní psychedelie. Velmi zdařile se pracuje s dynamikou. V All the Sirens a Personal Darkness jsou ke slyšení táhnoucí se nářky a rozostřující vibrato, které vytvářejí základ pro budování hutné atmosféry s ohlušujícím závěrem.
Nepatrnou slabinou by se mohly zdát poněkud všední texty nejčastěji o lásce, zklamání, hledání sebe sama, o osamělosti a novém startu. Velká témata působí jednoduchým, frázovitým podáním místy otřepaně, ovšem jen do chvíle, než se pozornost obrátí k melodické stránce zpěvu Tomma Prochazky. Za léta přirozeného vývoje dospěl do interpreta, který umí předávat emoce i bez textů. Trefně pracuje s intonací a s jistotou dodává vokálům potřebný náboj.
Na závěr, stejně jako na předchozích deskách, přidávají téměř sedmiminutovou skladbu Deaf Mantra. Instrumentální, neústupně gradující písní znovu potvrzují svou obratnou schopnost vyprávět bez slov.
Dirty Old Dogs - Letʼs Burn Heaven Again (Indies Scope, 2021)
web labelu
foto © se souhlasem Dirty Old Dogs
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.