Články / Reporty

Melt!: Už brzy to může skončit (2/2)

Melt!: Už brzy to může skončit (2/2)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.07.2019

Poslední den Melt!u je pokaždé ten nejuvolněnější. Splín nedělního podvečera je potřeba vytlačit a ještě na jeden večer zapomenout na svět mimo prosluněný poloostrov. Svou přírodní lokací nabízí festival hned několik míst, kde zabít čekání na hlavní hvězdy. Jen škoda, že se areál otevírá až ve čtyři odpoledne. Do té doby se lidi musí schovávat před sluncem v rozpáleném stanovém městě nebo kolem nonstop stage, která je před branami areálu. Podivné místo, kde si podávají ruce neúmorní tanečníci s těmi klidnějšími, co přicházejí na další den.

V minulých letech patřil tenhle taneční parket hlavně začínajícím hudebníkům. Poslední dva ročníky organizátoři spojili dvě největší stage do jedné a odsunuli tak část známějších jmen před areál. Jedno z lákadel představoval šestihodinový set Solomuna, startující s východem slunce, nebo oblíbená domácí minimalistické dvojice Kollektiv Turmstraße. Šanci zastihnout nejmladší producenty a producentky jsme měli v lese plném ukrytých pódií. Jeden z nejzábavnějších setů tam předvedla korejská umělkyně Park Hye Jin, která přinesla do tajuplného hvozdu mezi drag performance psychedelický house.

Ani další stage poslední den nezahálely. Po kotníky ve vodě, k tomu lahodné tóny reggae francouzského multiinstrumentalisty FKJ, který se proslavil skladbou Tadow s hostujícím Masegem. Ten mu kryl záda i zde. Méně charizmatický výkon předvedla nejmladší generace v podání písničkáře Guse Dappertona anebo norských indie popařů Boy Pablo, kteří dostali šanci na hlavní. Kolísavý zvuk a pěvecké výkony nezachránila ani přirozenost všech muzikantů.

fotogalerie z Melt!u objektivem Filipa Kůstky hledejte tady, ale i zde a tu

Rozpačitý výkon předvedl i excentrický producent a performer Arca. Zatímco jeho desky a beaty pro Björk, FKA twigs nebo Kanye Westa jsou všeobecně respektovány, jeho vystoupení nepřesvědčilo a hlavně nestrhlo. Možná moc velký oříšek na závěr Melt!u? Rozpadající se taneční plochy, ukřičený vokál a dohady se zvukařem, k tomu těkavé projekce, šum a dlouhé čekání na jednotlivé skladby.

Přesným opakem byl koncert Bon Iver. Justin Vernon měl sice taky na mikrofonu deformující efekt, v jeho případě se ale skvěle doplňoval s vlastním hlasem, obě polohy vedly dialog. „Hlasy“ plné emocí hladily i tahaly za uši, jako by s autotunem Vernon našel klid, a právě ty nejodtažitější části byly ty nejdojemnější. A to si ještě Vernon střihl folkové sólo na Skinny Love. Devadesátiminutové hledání sama sebe zakončilo přání, ať na sebe všichni dáme pozor, ale taky verš skladby 22 (OVER S∞∞N): „It might be over soon.“ Vernonův zkroušený výraz jako by říkal, že brzo to bude možná konec úplně všeho, to když mluvil o šíleném světě kolem nás. Rád bych mluvil o to nejpokojnějším konci s Bon Iver v uších, ale nebylo to tak jednoduché.

Info

Melt! Festival
19.-21. 7. 2019
Ferropolis, Německo

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?