Články / Reporty

Melt!: Už brzy to může skončit (2/2)

Melt!: Už brzy to může skončit (2/2)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.07.2019

Poslední den Melt!u je pokaždé ten nejuvolněnější. Splín nedělního podvečera je potřeba vytlačit a ještě na jeden večer zapomenout na svět mimo prosluněný poloostrov. Svou přírodní lokací nabízí festival hned několik míst, kde zabít čekání na hlavní hvězdy. Jen škoda, že se areál otevírá až ve čtyři odpoledne. Do té doby se lidi musí schovávat před sluncem v rozpáleném stanovém městě nebo kolem nonstop stage, která je před branami areálu. Podivné místo, kde si podávají ruce neúmorní tanečníci s těmi klidnějšími, co přicházejí na další den.

V minulých letech patřil tenhle taneční parket hlavně začínajícím hudebníkům. Poslední dva ročníky organizátoři spojili dvě největší stage do jedné a odsunuli tak část známějších jmen před areál. Jedno z lákadel představoval šestihodinový set Solomuna, startující s východem slunce, nebo oblíbená domácí minimalistické dvojice Kollektiv Turmstraße. Šanci zastihnout nejmladší producenty a producentky jsme měli v lese plném ukrytých pódií. Jeden z nejzábavnějších setů tam předvedla korejská umělkyně Park Hye Jin, která přinesla do tajuplného hvozdu mezi drag performance psychedelický house.

Ani další stage poslední den nezahálely. Po kotníky ve vodě, k tomu lahodné tóny reggae francouzského multiinstrumentalisty FKJ, který se proslavil skladbou Tadow s hostujícím Masegem. Ten mu kryl záda i zde. Méně charizmatický výkon předvedla nejmladší generace v podání písničkáře Guse Dappertona anebo norských indie popařů Boy Pablo, kteří dostali šanci na hlavní. Kolísavý zvuk a pěvecké výkony nezachránila ani přirozenost všech muzikantů.

fotogalerie z Melt!u objektivem Filipa Kůstky hledejte tady, ale i zde a tu

Rozpačitý výkon předvedl i excentrický producent a performer Arca. Zatímco jeho desky a beaty pro Björk, FKA twigs nebo Kanye Westa jsou všeobecně respektovány, jeho vystoupení nepřesvědčilo a hlavně nestrhlo. Možná moc velký oříšek na závěr Melt!u? Rozpadající se taneční plochy, ukřičený vokál a dohady se zvukařem, k tomu těkavé projekce, šum a dlouhé čekání na jednotlivé skladby.

Přesným opakem byl koncert Bon Iver. Justin Vernon měl sice taky na mikrofonu deformující efekt, v jeho případě se ale skvěle doplňoval s vlastním hlasem, obě polohy vedly dialog. „Hlasy“ plné emocí hladily i tahaly za uši, jako by s autotunem Vernon našel klid, a právě ty nejodtažitější části byly ty nejdojemnější. A to si ještě Vernon střihl folkové sólo na Skinny Love. Devadesátiminutové hledání sama sebe zakončilo přání, ať na sebe všichni dáme pozor, ale taky verš skladby 22 (OVER S∞∞N): „It might be over soon.“ Vernonův zkroušený výraz jako by říkal, že brzo to bude možná konec úplně všeho, to když mluvil o šíleném světě kolem nás. Rád bych mluvil o to nejpokojnějším konci s Bon Iver v uších, ale nebylo to tak jednoduché.

Info

Melt! Festival
19.-21. 7. 2019
Ferropolis, Německo

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.