Články / Reporty

Méně světla (Boy Harsher)

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 02.12.2019

Překvapuje mě, že Boy Harsher hrají už poměrně dlouho, a riziko ohranosti zatím zůstává malé. Před dvěma lety si v Praze podmanili Underdogs’, tentokrát se, opět v prosinci, přesunuli jen o kus vedle, v podstatě po kolejích, do znatelně větší MeetFactory. To jasně dokazovalo, že zájem o ně vzrostl a že se dal čekat kvalitativně odlišný zážitek než nabídla minulá, intimní show ve sklepě. Ve stejný den probíhal rovněž koncert Ghost, představující pro mnohé nemenší lákadlo (a často guilty pleasure), ale ani to nezabránilo tomu, aby se smíchovská fabrika vyprodala. Temná elektronika se o nedělní fanoušky dělila s výpravným kytarovým divadlem ze Švédska.

Boy Harsher jeli první polovinu evropské podzimní tour s Francouzkou Hante., druhou polovinu, včetně Prahy, ji pak coby předkapelu vystřídali Chasms z Los Angeles. Což je škoda, ale přicházím včas, na devátou (v tu dobu nedaleké legendární Bistro U Veselé kozy na Lihovaru v neděli stejně zavírá) a s odevzdaným "překvapte mě" na rtech. Stejně jako Boy Harsher, i Chasms jsou dvojice. Dvě kytary, Jess Labrador se stará o repetitivní bicí evokující dub a delaye, zatímco Shannon Madden je doplňuje kytarovými riffy a zpěvem. Snová, místy psychedelická, hypnotická, a přece jaksi neslaná nemastná kombinace. Tu a tam se pomalé plochy překlenou do noisových vytržení, ale málo důrazně. Éteričnost doprovází unylost, nebo snad jen nesedí prostředí, vcelku rozsvícený sál a debatující publikum. Dokážu si pro ně představit lepší místo/čas, poflakující se dav dnes chce přijímat tvrdší údery. Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích.

Méně světla by i na Boy Harsher znamenalo více, pozornost publika je ale už stoprocentní. Podíl na tom má povedená letošní deska Careful, kterou americké duo přijíždí představit. Dav se zahustí, pódium zahalí rudé světlo a povinné kouřové mraky. Zlověstné zvukové plochy navodí atmosféru, záhy je protínají čiré a studené tóny kláves a chvíli šeptání, deklamace, pak letargický, přitom sebevědomý zpěv. Minimalistické beaty Augusta Millera setrvávají v pravidelném dálničním tempu, přesto zůstávají taneční a občas vybuchují do industriálních hluků, destruktivně skřípou nebo i freneticky zrychlují. Válcovna pro duši. Zatímco je slyšet příznačný (a přízračný) zpěv Jae Matthews, její blonďatá hlava je ještě dlouho skryta v kouři. Není tu příliš co k vidění, ale pohledy přítomných se vytrvale upínají do hloubi nasvíceného dýmu a loví aspoň kontury. Prostorem se ozývají ozvěny, sirény, zvuky temné noci, která je pro Boy Harsher tak typická. Dvojice se publiku ukazuje až později, skrze vějíře laserů, výseče červených a hned zas tmavě modrých světel. Manická, precizně dávkovaná energie, poetické narativy, opioidní účinky. Diagnóza – insomnie v prázdných ulicích a světle neonů nekonečného spektáklu nočních velkoměst.

Boy Harsher mají pár výjimečných tracků, které vyniknou a natrvalo se usídlí v paměti, na zbytek už může dolehnout stereotyp elektronického dark waveu, často fádního, splývajícího. Živé vystoupení toto zvládá odfiltrovat skrze kopající bicí a melodie nutící přinejmenším k uznalému pokyvování. Come Closer. Pár přídavků a je po všem. Obavy z neosobního, velkého koncertu se naplnily jen zčásti. Bylo to dobré, krátké. I když se nic zásadního nestalo.

Info

Boy Harsher (us) + Chasms (us)
1. 12. 2019, MeetFactory, Praha

foto © Facebook Boy Harsher

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.