Články / Recenze

Měřit neměřitelné (Básně SK/CZ 2017)

Měřit neměřitelné (Básně SK/CZ 2017)

Libor Staněk | Články / Recenze | 31.03.2018

Sborník nejlepších prací 7. ročníku literární soutěže jednoduše nazvaný Básně SK/CZ 2017 zaznamenal novou kapitolu dosavadní existence. V minulém roce se totiž Literarnyklub.sk společně s nakladatelstvím Fra a časopisem Psí víno dohodly na tom, že se soutěže nově mohou zúčastnit nejen slovenští, ale také čeští autoři.

Na úvod k mimoliterárním okolnostem knihy. Její zařazení do kategorie soutěže může u čtenářů vyvolat jistou dávku znepokojení. V doprovodném textu sbírky, podobně jak už je dobrým zvykem u zaběhnuté tuzemské antologie Nejlepší české básně, se předseda poroty Michal Habaj (v porotě vedle něho dále usedl Jakub Řehák a Peter Milčák) vykrucuje z jakéhokoliv nároku na jednotnou objektivitu výsledného rozhodnutí: „Rád bych poprosil autory a autorku, jejichž práce se probojovaly do sborníku vítězných prací, aby tomuto faktu nepřipisovali velkou vážnost,“ uvádí Habaj. Ve zkratce dále přirovnává soutěž k loterii, ve které musíte mít štěstí, a sděluje, že jeho soukromá finální desítka vybraných básníků by vypadala jinak. I tak je ale dle něho výsledné skóre zdařilé a ve sborníku se shledáme s velmi kvalitní, ne-li tou nejkvalitnější českou a slovenskou poezií. Klasické schizma – autoři sborníku ví, že nemohou být objektivní, ale přesto se o to paradoxně skrze svou subjektivitu pokouší.

Není zde cílem analyzovat individuální vkus arbitrů (což by ale vůbec nebylo od věci, jelikož např. Řehák zveřejnil v roce 2014 v Hostu článek Solidarita v teráriu, kde rovněž formuloval vlastní teze „nejvýraznější české poezie“), ani hodnotit marketingový potenciál sborníku. Je ale jasné, že při výběru museli být opomenuti ti autoři, kteří nemají ambice vyhrávat a kteří poezii nepovažují za novodobou „ligu mistrů“. Výsledný vzorek je tedy v kontextu celkového literárního pole vzorkem částečným a o kvalitě současné a slovenské poezie příliš nevypovídá. Na druhou stranu i takto „násilně“ vygenerovaný obsah sborníku může poezii pomoci tím, že se zvýší prodejnost sbírek zařazených autorů, že se poukáže na doposud nepříliš známá jména nebo se rozvíří literární diskuze o smyslu podobných projektů.

Porota z 624 anonymních příspěvků nakonec vybrala 10 „nejlepších“ textů. Pořadatelé soutěže k nim pak přiřadili autorská jména. První místo obsadila česká básnířka Simona Racková, která minulý rok vydala oceňovanou sbírku Zatímco hlídací psi spí. Porotci ve sborníku sice neuvedli, proč tak učinili, ale zřejmě je oslovila drásavě intimní lyrika, skrze niž autorka intenzivně prožívá vlastní ženskou roli. O druhé místo se pak společně podělil slovenský básník Marián Milčák s českým básníkem Petrem Mezihorákem, jehož zkratkovitá, ale zároveň všeříkající báseň, inspirovaná filozofickým konceptem Emmanuela Lévinase Poslouchám, mě z celého sborníku oslovila asi nejvíc: „Velké příběhy. / Vždy jen v pár slovech. / Rakovina, rozvod, dluhy. / Slovo nikdy nebylo tělo. Slovo stejně jako já, vzniká v setkání tváří v tvář. / Slovo je důkaz mé zodpovědnosti.“ Dalších sedm básníků, kteří se vešli do sborníku již bez uvedeného umístění, byli Marek Grajciar, Martin Melicherčík a Martin Vlado, Matěj Lipavský, Jan Těsnohlídek, Pavel Jonák a Jakub Pecháček. Výběr dal prostor odlišným poetikám, jejichž rozpětí sahá od angažovaně generační výpovědi Těsnohlídka po samotářsky zkratkovitý projev Vlada. Na co je ale třeba upozornit, je to, že Jakub Pecháček ve skutečnosti není autorem zařazených textů. Pravdivé je pouze jeho foto a přiložený medailonek. Nejmenovanému básníkovi (zvídavý čtenář ať zapátrá) se tak zaprvé povedl dokonalý vtip a zadruhé celou soutěž jaksi odlehčil. Básníkovo gesto navíc lze považovat za úsměvné poststrukturalistické přitakání tomu, že autor je už přeci dávno mrtev.

Je otázkou, jak se bude sborník Básně SK/CZ vyvíjet nadále a zda bude po boku každoročního svazku Nejlepších českých básní utvářet určitý kánon „best of“ současné české i slovenské poezie. Rovněž je otázka, kolik ještě budeme takových projektů potřebovat, abychom měřili nezměřitelné. Pravá podstata a smysl poezie existuje, ale ne v soutěžích.

Info

Kolektiv autorů – Básně SK/CZ 2017 (Literarnyklub.sk 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zrcadlo za éterickou mlhou (Drab Majesty)

redakce 20.08.2019

Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci.

Celistvý zvukový příběh Frontier Guards

redakce 17.08.2019

Prokomponované IDM melodie se tu místy nebojí jít do minimal techno smyček, vše přitom doplňují i industriální rytmy a ruchy.

Barvitý obraz na bílém papíře (Hasan)

redakce 15.08.2019

Zatímco starým rapperům dochází nápady a kreativita, mladí se konečně dokázali vymanit z českého rapového archetypu obrovských teplákovek a čepic s rovným kšiltem.

Stále autentičtí Foals

redakce 04.08.2019

Už píseň Exits ukázala, že se Foals posouvají dál – a to jak pestřejší kombinací hudebních nástrojů, tak vokálními experimenty i novým obsahem.

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

redakce 02.08.2019

Deska Solastalgia je osobní výpovědí člověka, na kterého nejen dopadá všudypřítomný pocit bezmoci, ale který se neustále setkává se změnami klimatu.

Miesto s názvom Schlagenheim (black midi)

redakce 29.07.2019

Štvorica násťročných chlapcov z Londýna zaujala už skôr tohto roku, keď vydala dvojsingel Talking Heads/Crow’s Peach. Teraz prichádzajú s debutom Schlagenheim.

Gangsterská odysea s přešlapy (Schoolboy Q)

redakce 27.07.2019

Label Top Dawg Entertainment je na poli rapu za poslední dekádu jedním z nejzajímavějších. Jakou pozici v něm vedle Kendricka Lamarra nebo Ab-Soula zastává Schoolboy Q?

Stále stejné zásadní věci (Pád Hyperionu)

redakce 26.07.2019

Zrovna tak aktuální je jeho apel na vzájemnou empatii a všelidské hodnoty, které se v současné individualizované době vytrácí nebo značně relativizují.

Kniha pro ty, kdož stojí mimo zdi kostela (Kacířův kancionál)

redakce 24.07.2019

Kacířův kancionál je kniha-artefakt, který svádí k prohlížení a listování, ke kochání zrakem i hmatem. Insania si udělala radost a zřejmě nejen sobě.

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

redakce 23.07.2019

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody.