Články / Reporty

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez | Články / Reporty | 24.08.2022

Špatné počasí, vyčerpaná klientela z festivalové sezóny, škrty a náhrady v soupisce. Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých. Dvě rekonfigurace line-upu padly na sobotu. S pádným předstihem pořadatelé avizovali zrušení kalifornských Exhumed, jejichž death metal vykompenzovali finskými Rotten Sound. Zástup byl všeobecně vítán i přesto, že se hlavním tahákem pro oba dny staly grindcorové kapely. Logistický nešvar, který se bil se jménem samotné akce.

Náhrada se však vyplatila – Rotten Sound ten den vytáhli z průměru. Finská drtička vystřihla precizní set, který byl většinou pozorován z blízkých přístřešků a jen pár odvážlivců si užívalo koncert na přímém dešti. Fungovaly starší věci, ale i nezveřejněný materiál – obecenstvo bez zbytečných řečí okolo dostalo hned pět po sobě jdoucích novinek, které neměly problém navázat na ověřené záseky z milníku Exit. Natlakovanému setu vévodila řezavá basa, která nakonec na pár okamžiků vytáhla několik pláštěnek k rejdění pod pódiem.

Kvalitnímu setu Rotten Sound předcházela soupiska, která se neúspěšně prala s vysokou mírou tuctovosti. Angličtí Basement Torture Killings fungovali jako zábavná vzpomínka na červencový Obscene Extreme – čtveřice kromě krví zbrocených outfitů zaujala vokálními alternacemi. Hlubší growl kytaristy obměňovala zpěvačka výše položeným rykem, v mezičase do skromného davu házela bizarní propriety: jedna připomínala krevní sraženinu o velikosti tenisového míčku, druhá plechovou kožešinu neznámého tvora. Na grind velebící sériovou vraždu měla pádně navázat pražská Sněť se svou hnilobnou deathmetalovou variací na legendární Autopsy, se kterou před pár dny dobyli Mexiko. Plán se však náhle změnil, Sněť nahradila lokální pětičlenná omladina Swept Into Decay. Kapela servírovala standardní deathcore, kterým vzalo zavděk pár místních, většina účastníků akce ale zůstala u piva a lamentovala nad výpadkem jednoho z taháků.

Na zaměnitelný standard Swept Into Decay navázala ostravská death-thrash stálice Nahum. Místní se drží žánrových pravidel, v průběhu koncertu nedělali vyloženě nic špatně, přesto si podmanili jen skalní fanoušky, které odlišoval kapelní merch. Zbytek sledoval Nahum s respektem, avšak i s posteskem nad kapelami obdobného ladění z vyšší ligy, které podávají o poznání památnější výkony. Následující thrash metal Angelus Apatrida je v rámci žánrových kvalit o poznání výše – Španělé, co se týče riffů a hráčské preciznosti, působili světověji, avšak bez známky invence, díky které by snad set mohl zůstat v paměti i po skončení koncertu.

Vrchol šablonovitosti představili němečtí Groza: skupina sice jménem, songwritingem i vizáží přiznává inspiraci Poláky Mgła, originalitu však nešlo vytrasovat v žádném aspektu. Groza tak nepůsobila ani jako klasický worship projekt, po necelé hodině zastřených tremollo riffů a melancholicých meziher zůstala na jazyku jen pachuť plagiátu. První den festivalu se tak neblaze pral s nedostatkem originality – line-up ve snaze zavděčit se co nejvíce lidem zanechal mnoho návštěvníků bez silnějších dojmů.

ZATLAČIT DO ZEMĚ

Vyšší míru autorského vkladu měla přinést deštivá neděle. Na staroškolskou oldschool thrashmetalovou poctivost Refore navázali Catastrofy s jedinečným postojem k žánru – rychlá tempa a ostré kytary lemovala zbojnická aura s aranžemi ze slovenského folklóru. Neokoukanou fúzi pětice doplňovala četnými tanečky, zlostnými obličeji i serióznějším poselstvím: frontman Boris se dotknul válečného tématu nebo společenského odcizení. V závěru sice začalo vystoupení hraničit se sebeparodií, Catastrofy ale dokázali potutelnost vybalancovat kvalitní produkcí. Brněnští See You in Hell vše rychle vrátili zpět na tradiční metalovou úroveň: velebila se hlavně bezmoc a zmar. Pětice přinesla do gradujícího deštivého počasí bodrou porci hardcore-punku nesoucího stopy kultovních Discharge i melodičtější nuance švédských Wolfbrigade. Neutuchající d-beat a jednoduché negativní deklamace sice nebyly narvané hráčskými ostruhami, do festivalu však vnesly přísnost, která do té doby prostory slezskoostravského hradu míjela.

Nadhozenou unikátnost a ortodoxii vzápětí srazil symfonický black metal ze Sibiře. Welicoruss lákají na temné metalové mystérium, ve kterém se má snoubit pohanská nátura s velebením zapomenutých božstev. Skupina však působila všelijak, jen ne organicky. Nepomáhá laciné brnění ani symfonický backtrack, díky kterému Welicoruss zní jako nepovedená fúze Dimmu Borgir a Behemoth. Poslední zbytky žánrové temnoty zabilo opakované hecování davu a pasáže vyzývající ke skákání. Juchavou hru na prapůvodní spojení s přírodou přesto několik příznivců vikingského výraziva vítalo.

O kýženou tvůrčí otočku plnou charakteru se naštěstí obratem zasloužila reinkarnace Pungent Stench Martina Schirence. Trojice už několik let oprašuje ověřený devadesátkový materiál, který si za tu dobu výsostně osvojila. Vlhké hradní prostory rozvibroval nahnilý death metal s důrazem na rockʼn’rollový groove. Frontman ze svého Stratocasteru vysypal přehršel chytlavých riffů a sól, které za podpory osvědčeného HM-2 pedálu tlačily do země a ponoukaly jak k headbangu, tak k absurdním tanečním kreacím. Nejen zvučnost jména, ale i hráčská bezchybnost se zvukovou robustností udělaly ze setu Schirenc Plays Pungent Stench vrchol festivalu.

HEADBANG PRŠIPLÁŠŤŮ

Napalm Death a hraní v Česku? V posledních několika letech už jde o evergreen. Opakování v tomto případě neposiluje vyčpělost, ale vyvolává údiv nad tvůrčí i hráčskou konzistentností. Potkat člověka, který by se u vystoupení birminghamských legend nudil, je snad nemožné. Finální koncert ostravského festivalu lze brát jako další připomínku neutuchajících kapelních kvalit. S prvním blast beatem se většina publika vrhala do deštivého prostoru pod pódiem, což Napalm Death nebrali na lehkou váhu a s klasickou dávkou pokory za účast a aktivitu lidem srdečně děkovali. Srdce nechybělo ani samotnému hraní. Setlist přecházel mezi novými věcmi a starými klasikami – od poslední Throes of Joy až úplně na začátek k legendární nahrávce Scum.

Nechyběla vyjádření k současným i déle trvajícím událostem, Mark „Barney“ Greenway si neodpustil několik trefných monologů, které svým levicovým zabarvením nejspíše pohoršily nejednoho návštěvníka. Povinný zdvižený prostředníček adresovaný fašistům před coverem Nazi Punks Fuck Off byl rovněž na místě. Případné politicko-sociální rozčarování se zároveň pokaždé rozplynulo ve vytříbených sypačkách Dannyho Herrery. Vrcholem setu se stala klasika Suffer the Children, během které se rozpoutávaly další a poslední víření barevných pršiplášťů. Ze standardně skvěle odvedené práce nakonec výrazněji vyvstal Barneyho vokál, který vykazoval návrat mladistvé síly.

Ostravský Metal!!! přichystal několik památných momentů, celkový dojem zůstal ale na vodě. Úsilí pokrýt co nejširší spektrum žánrů sice sem tam zafungovalo, převážně se ovšem míjelo účinkem kvůli volbě jmen, které plní povinnost, ale nepřinášejí nic moc navíc. Z odezvy se však dá soudit, že absence dalšího ročníku by většinu poněkud skromného osazenstva mrzela.

Info

Metal!!!
20.–⁠21. 8. 2022 Slezskoostravský hrad, Ostrava
Fb událost

foto © Jan Král

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Ozvěny budoucnosti, střípky nostalgie (Let It Roll 2022)

Viktor Hanačík 22.08.2022

Harriet Jaxxon tam poslala euforický mix při západu slunce, plný vokálních bangerů, rollerů, mixů s neskrývanou láskou k Wilkinsonově zvuku...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace