Články / Recenze

Milostné verše v minulém čase (Štěstí jistě přijde)

Milostné verše v minulém čase (Štěstí jistě přijde)

Tereza Škoulová | Články / Recenze | 13.04.2020

Z pravidelného konzumenta poezie jsem se stala náhodným svědkem. Čtení básní mi připadalo výstřední. Útlá knížka Marie Šťastné s podvratně zavádějícím (nebo snad věčně nadějným) titulem Štěstí jistě přijde je skvělou příležitostí, jak síle poezie opět naplno propadnout. Především pro její přímočarost: aniž by ve sbírce chyběly čistě poetické formy, většinou se jedná o útržky rozhovorů nebo lakonické glosy každodennosti. Vše se odehrává buďto doma nebo třeba v nemocnici, tedy v prostředí, které se pro básnění a priori nehodí. Knihu navíc graficky upravil delikátní typograf Martin T. Pecina., takže si v tramvaji netrhnete ostudu.

Marie Šťastná prokazuje dvojí talent: dokáže ochromit čtenáře drtivou silou svých veršů, aniž by potřebovala okřídlená slova. A její básně, podobně jako život sám, nenápadně naznačují pochroumanost ničivým vlivem společenského tlaku. Jedna z kapitol se ostatně jmenuje O pravidlech. A stejně poťouchle, jako autorka zvolila název knihy, pak s domnělými pravidly pracuje: direktiva kritické matky, nedojedené svačiny, dobře uvařeného oběda – „ať to hezky vypadá“. Brutální každodennost Marie Šťastné odhaluje drtivou sílu života v propletencích vztahů s ostatními lidmi.

Sbírka má místy až fotografický charakter: sledujeme stříbrné příbory, umyvadlo, verandu, vzpomínky na babičku vložené do polévky. Autorka dokumentuje svůj život, proměnu dívky v ženu, vztahy a nakonec i vlastní těhotenství. Se zdrcující upřímností hovoří o niterných pocitech, existenciální úzkost léčí vroucí polévkou a bolavými puchýřky na patře. Co se skrývá v názvu knížky, se zhruba vprostřed projeví: s narozením syna přicházejí nové emoce, „úzkost v břiše klesá na dno“, existenciální tíseň přechází do strachu o vlastní dítě. Štěstí jistě přijde – čteme v momentu stěhování. Není ale kdy na něj čekat, dny ubíhají frenetickým tempem, na poezii není čas, „mělo to být o rozkvetlých stromech“ a je to o dohánění termínů.

Marie se s úzkostí vyrovnává po svém: hnusnou chutí cigarety, vztekem, „díky kterému to vždycky zvládne“ – a nakonec i vlastní okoralostí, kterou dřív pozorovala u babičky a matky. „Ztvrdla jsem touhou po měkkosti“ je jeden z nejsilnějších veršů vůbec a také ten, který sbírku zastřešuje. Slyšíme zbytečné rozhovory, sledujeme smrt autorčiných přátel a nakonec i rozčarování z mateřství. Dojemně silný moment přichází s poznáním, že milostné básně zazní v minulém čase.

Info

Marie Šťastná - Štěstí jistě přijde (Host, 2019)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.