Články / Sloupky/Blogy

Milý Dušane Svíbo!

Milý Dušane Svíbo!

Ondřej Bezr | Články / Sloupky/Blogy | 18.08.2020

Přečetl jsem si tvůj příspěvek o Martinu Věchetovi, potažmo nadcházejícím festivalu TrutnOFF BrnoON. Není to bohužel nic jiného než – jak říkají o hodně mladší, než jsme my dva – normální hejt. Podle mého s nulovou výpovědní hodnotou a navíc na mnoha místech napadnutelný jednoznačným protiargumentem. Napsaný a zveřejněny navíc ve chvíli, kdy jej nelze považovat za nic jiného, než zlý pokus poškodit krátce před zahájením jednu z mála akcí, které se letos konají. Z tvé strany coby organizátora již proběhlého (a rád dodávám, že skvělého) Colour Meetingu, tedy člověka ze stejné branže, jako je ta Věchetova, to považuji za obzvlášť zavrženíhodné. Proto taky reaguji.

Nebudu tady unavovat tím, že bych polemizoval s každou tvou větou, i když by to šlo. Naplno se shodneme asi jen v tom, že i mně připadá dlouhá léta absurdní a bizarní indiánská stylizace všeho okolo festivalu. Na druhou stranu bych nechal na Martinu Věchetovi, jakou image sám pro sebe a pro svoji akci volí, není to ani moje, ani tvoje starost.

Mluvíš tady o údajně utajovaném sponzoringu minulých ročníků Zdeňkem Bakalou. Těch ročníků bylo ve skutečnosti jen pár, ty se tváříš, jako by Bakala sponzoroval celou historii festivalu. To prostě není pravda. A v oněch letech, kdy skutečně Věchetovi přispěl finanční částkou, bylo na plakátech i ve festivalové brožuře vždy uvedeno „Děkujeme Zdeňkovi“. Což je, uznávám, věchetovsky bizarní uvedení sponzora, ale rozhodně nejde o utajování. Ostatně všichni o tom tehdy věděli, a kdyby se na to nějaký novinář zeptal, určitě by tento sponzoring Věchet nezatloukal. V téhle souvislosti je třeba dodat ještě jednu věc: o Bakalovi píšeš se zjevným despektem, formuluješ svůj pohled tak, že se Věchet zahazuje s někým nemravným (označení „uhlobaron Bakala“ je přesně nahrávka nejnižším lidským pudům). Já tu nejsem od toho, abych pana Bakalu soudil nebo hájil, jen by mě docela zajímalo, jestli podobně skrz prsty koukáš třeba i na časopis Respekt nebo Knihovnu Václava Havla, které by bez jeho peněz nejspíš neexistovaly.

Většina tvého příspěvku se týká nízkých honorářů pro kapely. V tom máš asi pravdu, nicméně moje otázka zní: nutí někdo ony kapely, aby se tolik „ponižovaly“ hraním za honoráře, které jim je Věchet schopen (či ochoten) zaplatit? Není pro někoho třeba jen čest anebo pouhopouhá radost na takové akci hrát a potkat se tam se známými? Kdyby byly okolnosti koncertování na Věchetově festivalu tak tragické, jak se snažíš čtenáři podsunout, copak by o hraní na něm byl takový zájem, že ten festival existuje už tři desítky let? Je přece volba každého umělce, jestli přijme nabízené podmínky, nebo nepřijme, nestav je do situace nesvéprávných ovcí.

Rozumím tomu, z čeho tvoje hořkost vychází: před pár lety jsem byl čirou souhrou náhod osobně přítomen vyjednávání tebe coby manažera skupiny Terne Čhave s Martinem Věchetem ohledně honoráře. Dost jsi na něj křičel, možná i oprávněně, nevím, možná nedodržel nebo nechtěl dodržet smlouvu. To rozhodně neobhajuji. Co mi ale nejde na rozum, je v této souvislosti pohled na letošní festivalový plakát, na kterém je kapela Terne Čhave opět uvedena. Nevím, jestli ji stále zastupuješ, nebo ne, ale i sami muzikanti si jistě na tuhle událost z nedávné minulosti pamatují. Proč tedy hrají na akci člověka, který je chtěl – údajně – oškubat? Jsou tak nepoučitelní? Zapomnětliví? Splachovací? Nechápu to.

Martin Věchet má nepochybně spoustu, řekněme, nestandardních vlastností, se kterými lze polemizovat. Hodně takových rysů má i jeho festival. Jiné rysy všechno negativní vyvažují, alespoň v mých očích. A proto se i letos o nadcházejícím víkendu na Věchetův festival do Brna chystám a těším.

Info

Autor textu je hudební publicista a příležitostný hudebník, který na festivalu v Trutnově několikrát koncertoval.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kam na rajz s Tomášem Poštulkou (Jeden svět)

redakce 07.09.2020

Která z kulturních povyražení si ve zbytku roku 2020 nenechá ujít dramaturg lidskoprávního dokumentárního festivalu Jeden svět?

Šejkr #46: Beba Fanta, Chupa Chups

Michal Pařízek 27.08.2020

V následujícím Full Moonu vyjde text, díky kterému jsem se po hodně dlouhé době vrátil k Hüsker Dü, a u Grinderman mám zase pocit, že jsem je pořádně pochopil až…

Děti nebes, nebo smějící se (rudé) bestie?

Dušan Svíba 17.08.2020

Trutnovský „Woodstock“ byl vždycky známý svým hraním si na indiány a na underground. A taky na chudáky.

Loni (jsem nebyl) v Marienbadu

cyril kosak 06.08.2020

Ahoj, mami. Tak jsem vyrazil do Mariánských Lázní, na Moody Moon Noize.

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva...

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?