Články / Recenze

Milý popík Acollective

Milý popík Acollective

Matej Kráľ | Články / Recenze | 25.05.2018

Izraelská hudba už dlhodobo vo veľkom vyváža do sveta dravé kapely, čo sa neboja robiť muziku po svojom. O ich usilovnosti svedčí aktívne koncertovanie, ale aj snaha o jedinečnú šou a zvuk. Nejde samozrejme len o relatívne veľké mená ako Yael Naim či Asaf Avidan. Na Slovensku zabodoval medový folkový zvuk kapely Lola Marsh so speváčkou Yael Cohen, minulý rok zahrali na pražskom Metronome vynikajúci koncert elektropopoví Garden City Movement. Teraz prichádza so svojím tretím albumom sedemčlenná zostava Acollective, ktorá sa už s tunajším publikom tiež dobre pozná.

A získala si ho najmä lepkavými refrénmi. Album Pangea z roku 2014, s ktorým sa predstavili aj na festivale Pohoda, sa nesie v rozmanitých popových tónoch. Hudobne nenáročné piesne navyše zdobia charakteristické úpenlivé vokály dvoch spevákov, ktoré len podčiarkujú striedanie veselých a smutných, ale vždy emotívnych atmosfér.

Tí sa nechali počuť, že práca na novom albume sa natiahla hlavne kvôli plánovaným experimentom. Skladať hudbu v siedmych ľuďoch môže komplikovať práve široké spektrum inštrumentálnych možností, a to potom podnecuje nerozhodnosť. Acollective prinášajú milý počúvateľný popík plný rozličných akustických nástrojov. Vokály sú uveriteľné a úprimné, naratív pekne vystavaný s pohodovou atmosférou. Nahrávka znie takmer po všetkých stránkach rovnako ako ta predchádzajúca a chýba jej dynamika. Nepočuť ani v rozhovoroch avizovanú hutnejšiu elektroniku, ani bohatšiu rytmiku či perkusie. Laikovi by sa mohlo zdať, že hudobné spektrá by na pódiu vedeli v pohode vykryť muzikanti aj v piatich či štyroch, možno ak by pridali niekoho na sláky, ktoré sa nenápadne vyskytnú v niekoľkých piesňach.

Skladby sa lepia na seba a jedna druhej sa až príliš podobajú. Z nahrávky je cítiť, že kapela ostala v prostredí, v ktorom sa cítia bezpečne, a fanúšik, čo netúži po prekvapeniach, neostane sklamaný. Škoda len, že k svojmu zasnenému zvuku nepridal tento relatívne početný kolektív žiaden presah. V koncertnom setliste sa teda určite vymenia názvy niekoľkých piesní, obsah s formou ale sú rovnaké. Kapele tak ostane len moment prvého očarenia, pod ktorým sa nachádza identická zmes zúfalo hľadajúca nové nápady.

Info

Acollective – The Coming of Light (Broji Studios, 2018)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Jiří Vladimír Matýsek 05.06.2021

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí.

Hlasy tří generací (Femi Kuti & Made Kuti)

Akana 03.06.2021

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz.

Magie obnovených Plastiků

Jiří Vladimír Matýsek 29.05.2021

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků.

Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

David Stoklas 27.05.2021

Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Temná ladění chladná i uhrančivá (Dark Tunes from Czech and Slovak Caves Vol II)

Dantez 20.05.2021

Pokračování Dark Tunes from Czech and Slovak Caves vybírá hudební projekty napříč žánry, produkčním umem i skladatalskými ostruhami.

Leonard Cohen v novom šate (First Aid Kit)

Mimi Filova 17.05.2021

V kategórii „tribute“ albumov patrí medzi tie kvalitnejšie – sestry sú skutočnými connoisseurs Cohenovej tvorby, a je to poznať.

Vedle mne jste všichni jenom básníci (Topinka vs. Rimbaud)

Valentýna Žišková 14.05.2021

Kniha představuje pozoruhodný případ díky své opoře v dobových textech a dokumentech i explicitně osobnímu a emocionálnímu pohledu na Rimabaudovu osobu.

Hledači věčné krásy (Kittchen)

Jiří Přivřel 13.05.2021

Kittchen se po šesti letech prodýchal k nové desce. Po čase stráveném ve vícehlavé smečce Zvíře jménem Podzim zase sólo.

Pornoučitelka a děti jako vězňové svých rodičů

Viktor Palák 13.05.2021

Smolný pich těží z pandemického období, během kterého byl natočen, nabízí ale víc než jen odraz neuróz, které tahle doba způsobila.

Morbidně zábavní, pochmurní, živější než kdy jindy (Arab Strap)

Veronika Jastrzembská 10.05.2021

Živá, surová, místy až hmatatelná hudba, doplněná o klávesy, smyčce a dechové nástroje připomíná soundtrack k reálnému, ovšem poněkud ponurému životu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace