dana nadsena.m | Články / Recenze | 11.11.2013
Zakaždým, keď som počúvala Mobyho Innocents, uvedomovala som si, že nejde o album, ktorý si bežne púšťam na cesty, keď sa ponáhľam, aby mi dodal energiu a silu do nôh ako ranná káva s cigaretou. Patrí skôr medzi tie meditačné, keď sedíte a pozorujete, ako sa svet hýbe spoza okna vlaku. Zadržíte dych a pochopíte Einsteinove slová o relativite času.
Vnímam tak polovicu albumu, aj keď póly sú premiešané, takže musíte sami hľadať, ktorá patrí ránam bez slov a oblakom na oblohe a ktorá môže hrať len tak v pozadí, a hoci jej nevenujete celú pozornosť, viete ju pochopiť. Niektoré skladby ako by sa však utopili a pomaly zomierali v kúte, keby ste si ich nevšímali, ony musia byť s vami, ak ich chcete pochopiť. Ako je to v prípade úvodnej Everything That Rises, ďalšej Going Wrong, Almost Home, Tell Me. Všetko rastie, neviete či k zlému, či k dobrému, lebo morálka je len interpretácia ľudského druhu vo vlastný prospech. Ale na tom ani tak nezáleží, keď ste mimo diania. Moby zdvíha plachtu a ja sa po nej spúšťam z oblakov domov, k teplému kakau a ľudskému objatiu. A keď ma už nebude mať kto objať, pustím si A Case for Shame (with Cold Specks), lebo stojí pevne na zemi (klavírnej linke) a vie sa o seba postarať sama medzi neutíchajúcimi hlasmi. O niečo viac feministická je Inyang Bassey v Don´t Love Me, až po splynutie mužskej a ženskej energie v Don´t Tell Me.
V albume Innocent, ktorý je jedenástym štúdiovým Mobyho dielom, ide o kolaboráciu s rôznymi vokalistami, ktorých predtým Moby obdivoval (Wayne Cone z Flaming Lips, Mark Lanegan, Damien Jurado, Skylar Grey). Je to taká nejednoznačná všehochuť na hranici vesmírnych psychadelických farieb spletených do zvieracích masiek a stavu nevinnosti. Mám pocit, že pre Mobyho je to citlivá výpoveď, cesta k prirodzenosti, fyzickej a duchovnej, ktorú možno neviem pochopiť. Ale na prvý „posluch“ je jasné, že Moby vie, čo robí, že ostáva stále na svojej ceste (aj keď si prešiel rôznymi hudobnými obrodami, od hrania klasickej hudby, punk rocku, hip hopu až k dnešnému djingu).
Innocents feels like the work of an artist who's been liberated to pursue beauty and emotion in as many forms as he can muster. „Ak chcete nájsť tajomstvo vesmíru, myslím, že sa to týka energie, frekvencie a vibrácie,“ (N. Tesla) a cez Mobyho vibrácie cítim, že to tajomstvo skutočne hľadá.
Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021
Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.
Filip Rabenseifner 23.02.2021
Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.
Jiří Přivřel 22.02.2021
Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.
Jakub Koumar 20.02.2021
V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.
Bibiána Hajdanyová 18.02.2021
Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.
Akana 13.02.2021
A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.
Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021
Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.
Adéla Polka 04.02.2021
Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.
Tomáš Kouřil 02.02.2021
Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.
Tomáš Kouřil 26.01.2021
Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.