Dantez | Články / Recenze | 10.08.2020
Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon. Koncerty, nebo spíše rituály, sestávají zejména z hrdelních zpěvů, chorálů a tradičních tibetských nástrojů, mezi které patří například flétny, bubny nebo zvony.
Nahrávky Phurpa se proto již kvůli samotnému záměru projektu potýkají s problémem. Hudebně laděný rituál zachycený na desce nikdy nepřenese autenticitu ceremonie. Nejedná se o poslechovou muziku, spíše o mystický zážitek, u kterého je jeho prožití důležitější než u obvyklejšího koncertu. Už jen kvůli cítění vibrací pocházejících z hrdel tria, které prostupují zemí, a následně tělem účastníka. Neméně důležitá je stránka vizuální: uskupení se transformuje do podoby téměř zcela zahalených entit, které se za doprovodu doutnajících kadidel v tureckém sedu oddávají táhlým mantrám. Vystoupení také velkou měrou přidává intimní potemnělé prostředí, ve kterém by se měl správně rituál odehrávat.
Desky Phurpa se dosud snažily spíše o co nejpreciznější zachycení zvukové stránky vystoupení. Čistý zvuk umožňuje posluchači do detailu slyšet i zanedbatelnější nuance jako polykání a odkašlávaní, ale i nepatrnější chrastění perkusí a dozvuky žesťových nástrojů. Hymns of Gyer se v těchto ohledech liší. Nahrávka nezachycuje tradiční tibetskou polohu se vším všudy. Je ještě minimalističtější. Pětačtyřicet minut je věnováno improvizovaným chorálům trojice, které příliš nepřepadávají do typické hrdelní polohy. Deska spíše spoléhá na prolínání různých, nízkých tónin, které vytvářejí temnou, místy až zhoubnou auru. Hymns of Gyer je od ostatních záznamů také o poznání špinavější, prohnaná reverbem a opředena autentickými šumy prostředí. Nahrávka působí skoro jeskynním dojmem, což ji přidává na specifické atmosféře a autenticitě. Zvuk se odráží, umocňuje jej tajemné echo, sem tam ho doplní nějaký ambientní zvuk, prostor, jako třeba spadnutí kapky. Právě kvůli těmto aspektům je záhodno Hymns of Gyer slyšet. Na rozdíl od většiny ostatních záznamů působí svébytněji, ne jako pouhé zachycení živého vystoupení. Proto zase tolik nevadí, že precizně nesupluje živý zážitek. Její poslech může zapůsobit i odradit. Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí. Záleží na přístupu a rozpoložení.
Phurpa – Hymns of Gyer (Editions Mego, 2020)
bandcamp kapely
Jiří V. Matýsek 23.07.2022
Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.