Anna Mašátová | Články / Reporty | 30.04.2013
Už pět let pořádá Palác Akropolis komponované večery Planet Connection. Cílem je představit kulturní rozmanitost vybrané země, suchopárné přednášky ovšem nečekejte. Hudební vystoupení doplňují filmy, besedy s cestovateli, výstavy i ochutnávky národních jídel. Více než příjemné seznámení se s dalekými destinacemi, že? Po Evropě dostali prostor protinožci. Australský večer zahájila přednáška cestovatelky Kamily Götzové, krátce před osmou bylo možno shlédnout vítězný snímek Prague Short Films 2008 Pod povrchem režiséra Reneho Hernandeze. Pochutiny nechyběly, bonbóny Minties nacházím po kapsách doteď. Vrcholem byl koncert osobité písničkářky Sarah Blasko, která přilákala velké množství fanoušků. Někteří ji dokonce následují na celém evropském turné.
Co se týče poznávání jiných kultur, nemohla být Blasko lepší volbou, sama by mohla o multikulturnosti vyprávět. Ačkoliv se narodila v Austrálii, její rodiče pochází z německo-bulharského prostředí. Oba působili jako křesťanští misionáři, cestování se jim stalo životní náplní. První kapelu založila v pubertě se svou sestrou a od víry se načas odstřihla. V devatenácti se začal hudebně vzdělávat, naučila se hrát na kytaru a vstoupila na univerzitu, kde získala diplom z anglické literatury a filmu. Ve dvaadvaceti vystupovala s indierockovou skupinou Acquiesce, ale po několika letech přišel bolestivý rozchod a Blasko začala sólovou kariéru.
A nepochybně jí to prospělo. Od roku 2002 natočila čtyři řadové desky – The Overture & the Underscore, What the Sea Wants, The Sea Will Have, As Day Follows Night a prozatím poslední I Awake, vydanou v listopadu 2012. V Evropě možná není tolik známá, ovšem ve své domovině je hvězdou sbírající jedno ocenění za druhým.
Šestatřicetiletá milovnice vintage přicupitala na pódium ve zlaté skládané sukýnce a rukavičkách. V pážecím účesu i nápadně stylizovaných pohybech připomínala mechanickou pannu z Hoffmannových povídek, věk byste jí rozhodně nehádali. Švédsko-australská čtveřice doprovodných muzikantů obhospodařovala množství nástrojů – elektrickou kytaru, klávesy, křídlo, bicí, basu a kontrabas.
Úvodní skladbou byla Explain z alba What the Sea Wants, The Sea Will Have. Poté už se dal setlist rozdělit na dvě části. První polovinu koncertu tvořily starší skladby z desky As Day Follows Night, druhá půlka byla věnovaná písním z novinky I Awake. A pokud se zaposloucháte, zjistíte, že se nejedná o zrovna žertovné kousky. Ostatně Blasko sama říká, že vznik poslední desky byl téměř krutý. Temné písně o lásce a nevyhnutelnosti osudu se rodily v samotě britského Brightonu, nahrávaly se ve Švédsku, písničkářka si navíc vybrala jako partnera Bulharský symfonický orchestr. Ten sice za zády v Praze neměla, kapela však zvládla zachovat zvukovou bohatost. Mírně zastřený hlas táhnoucí se jako med, zvláštní, téměř robotická gesta vzbudila jednoznačně nadšení.
Pokud jste texty neposlouchali, mohli jste si jen užít skvělou show vynikající zpěvačky, která se rozhodně netvářila nijak tragicky. Z odezvy, kterou v sále vyvolala, byla více než potěšená, takže s přídavkem se neotálelo. Píseň An Oyster, A Pearl, věnovaná autorčině čtrnáctileté sestřenici, zazněla jen sólo s doprovodem klavíru, za který Blasko sama usedla. Nakonec se vrátili i spoluhráči, aby večer zakončili, stejně jako na albu I Awake, skladbou Not Yet. Jednadvacáté století písničkářkám přeje, z textů se dá usuzovat, že holky to v dnešní době mají stále těžké. Se smířlivým veršem „V poslední hodině bude vše vyřčeno i dokončeno, ale vše, co teď vím, je pouze to, že ta chvíle přijde“ se diváci pomalu přesunuli do předsálí. Po chvíli dorazila i Sarah Blasko s ansámblem a dlouho s úsměvem podepisovali, co jim kdo strčil do ruky. Už si balíte kufry do země Oz?
Sarah Blasko (aus)
22. 4. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.