Články / Rozhovory

Musíme pouze zůstat naživu (Squid)

Musíme pouze zůstat naživu (Squid)

Michal Pařízek | Články / Rozhovory | 31.03.2019

Brightonská pětice Squid v Lublani nadchla a zdaleka nejen nás. NME je považuje za jednu z největších britských nadějí pro letošní rok, na netu mají zatím jen jedno EP a dva singly a na letošek toho slibují víc, první ukázka by se měla objevit už v březnu. Ollie Judge, Louis Borlase, Arthur Leadbetter, Laurie Nankivell a Anton Pearson se zatím v první řadě chtějí bavit, na nahrávání debutového alba se těší, ale nechtějí nic uspěchat. Tohle jméno si zapište. S bubeníkem a zpěvákem Olliem o rozdílném vkusu v kapele, zapomenutých adaptérech a neposedné olihni.

Ne snad, že by byla někdy o skupiny z Británie nouze, ale v poslední době se objevila skutečně spousta zajímavých a žánrově podobných mladých kapel – Fontaines DC, Black Midi nebo právě vy. S Black Midi máte dokonce společný label, rýsuje se nám tu tedy nějaká nová scéna?
Jsme velcí fanoušci Fontaines a Black Midi, stejně jako mnoha dalších parádních kapel, které by mohly z každého kouta Británie brzy vyletět vzhůru. Dan Carey je producent, který stojí za objevením spousty nové hudby, vkládá do toho hodně energie, nejen v rámci svého labelu Speedy Wunderground. Právě on nám dal jako úplně neznámé kapele šanci a vydal jeden z našich loňských singlů, jemu vděčíme za hodně. Jedna z našich nejoblíbenějších kapel vůbec vydává teď u Speedy desku také: Black Country, New Road – Athen’s, France. Určitě si je najdi, jsou úžasní.

Loni jste vydali dva singly, jak to vypadá s albem?
Nemůžeme se dočkat nahrávání desky, ale v nejbližší době ještě nebude. Na jaře vyjde další singl a EP. Momentálně se spíš přesouváme po městech, opouštíme svoje práce, zažíváme strach z existence a snažíme se sehnat co nejvíc koncertů. Působí to tak trochu divně, spousta našich kamarádů začíná získávat náležité pozice v patřičných a vhodných firmách a my jdeme úplně jinou cestou. To nám hodně mění obzory a podepisuje se to na našich písničkách. Zrovna minulý týden jsme napsali věc, která na EP určitě nebude, těš se na sedmnáctiminutový prog bič s vévodící marimbou. Ten se určitě objeví až na LP.

V článcích o vás se objevuje hodně přirovnání ke kapelám jako LCD Soundsystem, Talking Heads nebo Television, osobně bych přidal možná ještě Gang of Four nebo The Pop Group. Jaké jsou vaše vzory ve skutečnosti?
Právě jsme na MENTu absolvovali tři čtvrtiny dokonalého setu Lewsberg, můžeš si být jistý, že tohle je momentálně naše nejoblíbenější kapela, o které jsme se v poslední době bavili nejvíc. Je skvělé, že budou hrát také na The Great Escape, musíme je pozvat na pivo. Jasně, určitě najdeš ve všech možných stylech, které hrajeme nějaké ozvěny kapel jako jsou Talking Heads nebo Television, ale podle mého je daleko důležitější a zásadnější pro naši hudbu to, že máme všichni odlišný vkus a posloucháme jinou hudbu. To se na našich skladbách projevuje nejvíc.

Váš koncert na MENTu byl skvělý, publikum taky reagovalo skvěle. Hrajete často mimo Britské ostrovy? Často na showcase festivalech? Je to jiné? V čem?
Byl to náš teprve druhý koncert mimo Britské ostrovy a bylo to skvělé. Klub Gromka je parádní místo. Anton (Pearson, kytarista, pozn. aut.) říkal, že byl hodně zvědavý na to, jaký koncert na showcasu v Lublani bude a vlastně my všichni. Bylo to skutečně uvolňující, možná dokonce i intimnější než koncerty, které obvykle hrajeme v Anglii. Teď nás čeká koncert v Austinu na SXSW, a to bude asi trochu jiná káva, připravujeme se na bláznivý test odolnosti. Ale mnohem důležitější bude, abysme si tentokrát nezapomněli vzít cestovní adaptéry.

Bavil mě začátek vašeho koncertu, kdy to chvíli vypadalo, že sami sebe dostáváte do varu nebo na stejnou myšlenkovou vlnu, než se do toho pořádně obujete. Je to tak myšleno? Něco jako takový „squid rituál“?
Přesně tak, obvykle začínáme hlasitým lazením, boucháním a škrábáním do našich nástrojů, abychom zjistili, jak to všechno zní. Pravdou je, že to je možná docela neobvyklé a třeba i ne zcela úmyslné, tak jako na MENTu, kde Arthur (Leadbetter, klávesy, elektronika, pozn. aut.) začal kvílet na tu svojí dubovou sirénu, to bylo možná až moc. Ale jinak je to nejen zábavné, ale i užitečné, dovoluje nám to pořádně slyšet jeden druhého ještě dříve, než začněme hrát a zvyknout si na prostor.

Blíží se 29. března 2019, datum Brexitu, tohle téma asi těžko můžeme vynechat. Pobavil mě rozhovor s Jasonem Williamsonem ze Sleaford Mods, který o jednání řekl tohle: „I’m more shocked by the absolute uselessness of them all – they couldn’t arrange a piss up in a brewery, to be honest.“ Co si o tom všem myslíte vy? Jednomyslně se shodujeme na tom, že výsledek hlasování, který znamenal odchod z Evropy je velice smutný, navíc vedl k téměř tříletému vyjednávání o podmínkách, které je patetické a často nedůstojné a stojí všechny občany Británie miliony liber. Denní zprávy okolo brexitu mohou natolik depresivní, že už je raději nesleduji, vzdal jsem to. Nepřidá tomu ani skutečnost, že vůbec nevíme nic o tom, za jakých podmínek budeme moci po odchodu v Evropě hrát, jedině snad, že naše náklady budou mnohem vyšší. To je velmi znepokojující. Stále milujeme EU, baby.

NME vyhlásilo Squid jako jednu z největších nadějí roku 2019, často býváte v podobném duchu zmiňováni také v dalších médiích.
Je to vážně hezké, že si to myslí! Určitě je to také jasný hnací faktor, když vidíš, že lidem připadá tvoje hudba dobrá a všichni jsme opravdu nadšeni, že máme možnost zahrát si na nějakých zábavných místech a také, že máme více času psát a nahrávat. Některá z míst, kde budeme hrát pro nás mají zvláštní význam, třeba některé festivaly, které už léta navštěvujeme, nebo města, ve kterých jsme nikdy předtím nebyli.

Cítíte nějakou zodpovědnost? Nervozitu?
Nervózní jsme pouze tak přirozeně, abychom tím celým prošli a dostali se na druhou stranu. Bude to bláznivé léto. A zodpovědnost? Pouze musíme jeden na druhého dávat pozor a zůstat naživu. Hlavně nám nesmí ujet žádný vlak nebo uletět letadlo.

Jméno jste prý našli díky tomu, že ti jednou zaskočila oliheň. „Máme za to, že jsme kapelu pojmenovali Squid proto, abysme si připoměli, že jsme pořád jedno sousto od smrti,“ říkáte. Dáváš si ještě olihně někdy?
Jo, dobře. Tahle historka se asi zřejmě stala, ale proč se vlastně jmenujeme Squid si pořád nemůžu vzpomenout, haha...

Info

Squid
bandcamp kapely

foto © Speedy Wunderground

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ivan Hronec (Edison Filmhub): Nemáš kino, nemáš pravdu

redakce 25.06.2019

V pražské Jeruzalémské ulici se zkraje června otevřelo nové kino Edison Filmhub, pročež jsme se zeptali ředitele Film Europe Ivana Hronce.

Hradby Samoty: Priestor pre každého, ale našťastie nie pre všetkých

redakce 24.06.2019

Hradby Samoty, to není zrovna normální festival, a to jak lajnapem, tak umístěním i celkovou myšlenkou. Víc nám řekla dvojka z pořadatelského týmu.

Vstupní prohlídka: Timbertwig

redakce 24.06.2019

Timbertwig mají za sebou jedno EP, ale písniček je více, jinak by taky nemohli koncertovat po Evropě.

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den (část první)

redakce 10.06.2019

S Jirkou Moravčíkem nejen o festivalech, africké hudbě či relevanci termínu world music, ale také o tom, že „duši hladící hudby“ se jen tak nezbavíme.

Pořadatelská: Jan Bartoš (Prague Music Performance)

redakce 07.06.2019

Prague Music Performance je mezinárodní festival a institut zaměřující se na organizování koncertů i interpretačních kurzů sólové hry i komorní hudby. Zpovídáme zakladatele a šéfa Jana Bartoše.

Tonda Kocábek (Boskovice, Kaštan): Mám své jistoty

redakce 03.06.2019

Na Bílou horu si znovu našly cestu kapely z temných sklepů i popového výsluní, a to zdaleka nejen ty domácí. Tradiční klub Kaštan proživá obrození, Tonda Kocábek je u toho.

Markéta Fantová (Pražské Quadriennale): Vystavovat divadelní zážitky a neztratit přitom identitu

redakce 31.05.2019

Rozhovor s uměleckou ředitelkou Pražského Quadriennale o vystavování současné scénografie a udržování identity scénografické profese. Živé umění, živý prostor.