Tereza Posturová | Články / Recenze | 11.02.2013
První únorový sobotní večer. Noví My Bloody Valentine na netu. Ježišitonenímožnýhonemtostáhni! Pavlovův reflex na vlastní kůži. Až na ty sliny. Prsty se třesou, když se snaží namířit na tlačítko play. V duchu si udělejte print screen aktuálního obrazu světa a založte do dlouhodobé paměti. Pár dní se neuvidíte. Tenhle vztah totiž trvá už dost dlouho na to, aby snesl označení stabilní. V nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí...
Celých 22 let se Kevinu Shieldsovi válel na fochu zaprášený polozapomenutý matroš. Těžko říct, jestli se s tím tak dlouho piplal nebo si na něj vzpomněl až v posledních letech, kdy My Bloody Valentine obnovili činnost. Doteď byli vnímáni jako vyhaslá kapela čerpající poslední zbytky energie z upadnuvší slávy objížděním větších festivalů. Poslední rok s sebou ale přinesl pár Shieldsových výroků - indicií, které sice naznačily kýžené nové album, ale ve vzduchu pořád viselo kdy a kde. A tak se stalo, že devět songů, jednoduše označených „m b v“, bylo zčistajasna venku ještě dřív, než jste stačili říct shoegaze. A skalním zvlhly kapesníky.
Úvodní She Found Now si autoritativně značkuje své teritorium. Téměř instantní návrat do doby, kdy mnozí tahali kačera a zbytek si ještě nestihl podělat život jediným unáhleným rozhodnutím. Vítejte v post-lovelessovské době! Nahoďte ofinu přes oči a pohlídejte si sluchové aparáty, jinak to bude bolet. Only Tomorrow s Who Sees You – líné, vrstvené kytary, vábivý hlas Bilindy Butcher zahalený v lascivním mlžném oparu ozvěn, nahuštěný kravál od začátku do konce. Svatá trojice. Esenciální shoegaze bez smrdutého odéru uplynulého času. Nastavený prostředník všem současným kapelám s předponou „dream-“ či zakončením „-gaze“.
Elektronická Is This And Yes je na tyhle hlukaře až podezřele zvukově skoupá a umožňuje první nádech čistého vzduchu po sice volném, ale hutném rozjezdu. S If I Am a New You následuje opětovné ponoření do příjemně teplého žánrového blátíčka. In Another Way je asi nejrozvernějším kouskem z celé desky. Když se mimické svaly stahují do typicky mimoňovsky shoegazeového výrazu a vy z té euforie stále nevěřícně hledíte doblba, přijde tupá rána do hlavy. To nic, to si jenom Shields krotí fanoušky a ukazuje, kdo tady vládne nad všemi krabičkami s pedály. Chytne vás za krkem jako neposlušného psa a nechá vás řádně si poráchat čumák v kaluži provinění za to, že jste si dovolili pochybovat, jestli vůbec někdy přijde s něčím novým... Poslední dva zářezy totiž jako by patřily na jiné album. Rychlejší, naléhavější, odvážnější. Vydržíte tři a půl minuty poslouchat krátkou zvukovou smyčku v Nothing Is? Ano? Pokud se tedy dostanete až k závěrečné Wonder 2, slavit ještě není zdaleka co. Agresivní samply a tremola sestavená do doutnající bomby čekají na konečný a nevyhnutelný odpal. Noisová exploze, kterou si může dovolit jen fanatický perfekcionista a magor Shieldsova formátu. Posbírejte se ze země, máte to za sebou, šup zpátky do reality. Společnost vám bude v hlavě nějakou dobu dělat tinnitus.
My Bloody Valentine dokázali důstojně a hlavně přirozeně navázat přesně tam, kde před skoro čtvrt stoletím přestali. Kdo z jiných, momentálně resuscitovaných a kdysi kultovních kapel to ještě může říct?! Leda tak Swans nebo Afghan Whigs. Soundgarden doteď těžce rozdýchávám a pořád přemýšlím, jestli jim toho loňského nedomrlce odpustím. Billymu Corganovi by měl někdo udělit doživotní zákaz další hudební tvorby nebo přinejmenším uštědřit morální políček pro chybějící sebereflexi. Aktuální trendy velí – čím víc nečekaných comebacků, tím více se máme mít rádi. A jestli už teď máte ze všech navrátivších se počinů plné gaťky, pak vězte, že z devadesátek ještě pořád někde v temnotě číhá na svou (ne)vhodnou chvíli sprosté slovo „eurodance“...
My Bloody Valentine – m b v (self-released, 2013)
www.mybloodyvalentine.org
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.