Mých tisíc životů a Belmondo o Belmondovi

Legendární Jean-Paul Belmondo se ve svých čtyřiaosmdesáti letech vůbec poprvé rozhodl veřejně sdílet svůj vzrušující osobní i profesní příběh – a rovnou ve dvou knihách. První, Mých tisíc životů, je vzpomínková autobiografie napsaná s typickým, Bébelovi vlastním humorem. Druhá s názvem Belmondo o Belmondovi je velké fotografické album, jehož jednotlivé kapitoly propojují Belmondovy osobní poznámky a komentáře. Obě pozoruhodné publikace v českém překladu 25. října vydává nakladatelství Práh – titul Mých tisíc životů navíc ve stejný den také jako audioknihu v mistrovské interpretaci dlouholetého dabéra Jiřího Krampola. Vzpomínky hrdiny filmů Zvíře, Muž z Acapulca nebo Policajt nebo rošťák vychází v audioverzi ve světové premiéře.

Mých tisíc životů
Jean-Paul Belmondo se nikdy nevyhýbal nebezpečí – ať už na křídle letadla nebo střeše auta či metra podstoupil nespočetné riskantní situace. O mnoho let později se jim, stále s jiskrou v oku, směje. Jeho halasné výbuchy smíchu mu vždy pomáhaly ukrývat největší tajemství o jeho životě, rodině, láskách, nezměrných radostech a největších smutcích…

Nyní se rozhodl, že bude vyprávět o všem: o svém dětství poznamenaném válkou, o odhodlané matce, o otcově ateliéru, o svých prvních láskách. Zavede nás do Alžíru, kde prožíval základní vojenskou službu, pozve nás k barovým pultům v ulici Saint-Benoît, kde hýřil se svými životními kamarády Jean-Pierrem Mariellem, Jeanem Rochefortem, Michelem Beaunem, Pierrem Vernierem a Charlesem Gérardem. Jean-Paul Belmondo v této knize poprvé mluví o sobě a ujišťuje nás, že je lepší žít tisíckrát než jednou.

Belmondo o Belmondovi
Vedle autobiografického vyprávění uspořádal Jean-Paul Belmondo také velkolepý fotografický průřez svým životem. Unikátní fotografie pocházejí jak z jeho osobního archivu, tak z mnoha desítek světových agentur. Dětství, rodina, ženy, přátelé, děti, filmy a divadlo… Slova a obrazy skládají celou jeho minulost.

Vyrostl v Paříži u své milující a vzdělané rodiny (jeho otec byl známý sochař Paul Belmondo) a byl tak trochu lajdák – v žádné škole dlouho nevydržel. S talentem snad pro všechny sporty se viděl spíš jako boxer. Nakonec se zapsal do divadelních kurzů. Snil o hereckém vzdělání a klasickém repertoáru, ale přístup do chrámu francouzského divadla si musel zasloužit; na divadelní prkna ho vynesla komedie. Právě tam se potkal se svou „partou“ mladých herců, kteří se jeden po druhém stali velkými postavami francouzského divadla. Pak přišel čas prvních filmových rolí. Ale mezinárodní hvězdu a generační ikonu udělal z Belmonda až Godard a francouzská nová vlna.