Články / Profily/retro

Myshkin – zpívající rebelka s básnickým srdcem

Myshkin – zpívající rebelka s básnickým srdcem

Barka Fabiánová | Články / Profily/retro | 31.05.2013

„Kdo bude letos hrát na Habrovce?“ vyzvídám line-up oblíbeného pražského minifestivalu. „Lenka Dusilová, Jablkoň a hlavně Myshkin.“ Myshkin? To mi nic neříká… „Je to americká písničkářka, někde si našla Habrovku a rozhodla se, že přijede a zahraje.“ Doma mi to nedá a házím její jméno do vyhledávače. Nacházím její stránky, na kterých má pár alb k volnému poslechu. Vydávám se do světa, který vytvořila Myshkin, označená časopisem Songlines za jednu z nejlepších písničkářek současnosti.

O tom, co se dělo předtím, než se stala Myshkin, se toho moc nedozvíte. Jen to, že se narodila v Indianě holandským imigrantům, její dětství ovlivnila přísná náboženská výchova, ale i liberální politika, válečné příběhy a hudba. Zpívala odmalička, na kytaru začala hrát v pubertě, stejně jako skládat písničky. Po třech letech na divadelní škole se ale rozhodla všechno opustit a odjet. Touha po volnosti a svobodě zvítězila. Pojmenovala se po hrdinovi Dostojevského románu Idiot, potloukala se, jak se dalo, a procestovala Nové Mexiko, New York, Texas a Tennessee. Rok přebývala ve starém školním autobuse, až s ním dojela do New Orleans. Zaparkovala ho na dvorku a nechala zrezivět. V New Orleans zůstala devět let. Město, které žije jazzem, se jí dostalo pod kůži. Osudovým pro ni bylo setkání s Mikem Westem, dlouhovlasým hipíkem z Austrálie, který hrál na banjo a mandolínu. Vzali se, nahráli čtyři alba a odehráli nespočet koncertů. Zatímco album Blue Gold bylo nasáklé blues, deska Why Do All the Country Girls Leave? ukázala, že Myshkin nejsou cizí žádné hudební styly. Jazz, blues i country, ska-billy, valčík… Celkem patnáct skladeb, každá je jiná, ale typický sametový alt nelze přeslechnout. Zní rozpustile, divoce vášnivě i melancholicky vážně.

V roce 2001 se Mike West a Myshkin rozešli, ona se s tím vyrovnala po svém. Dala dohromady kapelu Ruby Warblers a natočila přelomovou desku Rosebud Bullets (2002). Střely ve tvaru poupat zasáhly snad každého, kdo si album poslechl, dokonce ani hudební časopisy nešetřily superlativy a hovořily o desce roku. Nejde však o sladkobolné písně o nešťastné lásce, ale spíše o příběhy ženy, která je se svou minulostí smířená. S albem Rosebud Bullets skončila pro zpěvačku neworleanská etapa a bylo na čase zkusit štěstí jinde. Myshkin se přestěhovala do Portlandu.

V Portlandu založila spolu s dalšími nezaměstnanými uměleckou komunitu a hlavně se tu potkala s multiinstrumentalistkou a producentkou Sailor Banks, která nahrávala pod jménem Sugar Shortwave. O dva roky později vzniklo z téhle spolupráce folk-jazzové album Corvidae (2004), inspirované válečnými příběhy žen i politikou. Rozčarování z politické situace je znát i na další desce Sigh Semaphore (2006). Pak se Myshkin rozhodla opět vydat na cestu. Opustila Portland, odešla do hor na jihu Oregonu, kde s přáteli založila permakulturní komunitu, ve které vlastníma rukama pět let stavěli ekologické nahrávací studio. Tady vzniklo i album The Diamond Lust.

A toto album, plné temných revolučních písní, přijede představit i na pražský festival Habrovka, která letos proběhne 7. a 8. června.

Info

Myskin (usa)
www.myshkinsrubywarblers.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.

Full Moon Stage 2019: Bo Ningen

redakce 10.04.2019

Čtyři Japonci a létající kytary? Bo Ningen a jeden z vrcholů Colours of Ostrava? Na Full Moon Stage zcela nepochybně.

Full Moon Stage 2019: Tęskno

redakce 09.04.2019

Fascinace jak komorní hudbou, tak skandinávským popem? Polský projekt Tęskno druhým jménem pro Full Moon Stage na Colours.