Návrat do minulosti (X-Men: Days of Future Past)

X-Men: Budoucí minulost se odehrává ve dvou časových rovinách. V blízké budoucnosti, kde je lidstvo zase jednou téměř vyhlazeno a mutanti stěží unikají strojům vytvořeným pro ochranu homo sapiens sapiens před homo sapiens superior, a v sedmdesátých letech minulého století, kdy Vietnam smrděl napalmem a mutanti byli relativně novou hrozbou. V klíčovém okamžiku fanoušky zbožňovaná Mystique (Jennifer Lawrence) odpravila vizionářského vynálezce Bolivara Traska (Peter Dinklage), nakopla vědce k sestrojení Sentinelů (metly proti mutantům) a poslala tím do kytek celou planetu. Wolverine (Hugh Jackman) je poslán zpět časem, aby incidentu zabránil.

Zápletka vychází ze slavného stejnojmenného komiksu a i když využívá obou časových rovin mutantního vesmíru, přece jen navazuje spíše na Vaughnovu První třídu. Vrací se spousta starých známých, někteří dokonce ve dvojím vydání. Nutno poznamenat, že neúčast některých mutantů je vysvětlena stroze a na komiksový film až nečekaně drasticky. Celé herecké obsazení ze sebe mačká maximum, přesto si snímek znovu pro sebe kradou Fassbender s McAvoyem jako Magneto a Profesor X. Režisér Brian Singer přihazuje pár po čertech zábavných nebo zajímavých nápadů, které bez debat čarují největší popkornové drámo letošního roku. Trochu opožděně se završuje Singerova trilogie a Ratnerův Poslední vzdor je bez ostychu smazán.

První X-Meni měli premiéru před čtrnácti lety a byli velebeni pro svoji realističnost. Dokázali se prodat skrze postavy, které jako by měly spíše různé druhy nemocí, ne schopnosti, kterými mohou měnit svět. Budoucí minulost je tu o nějakých šest filmů později a bourá se v ní samotné časoprostorové kontinuum. V paralele těchto dvou snímků můžeme vidět, jak moc se kinematografie, zábavná kinematografie, změnila. Nebo spíše jak se změnila poptávka. Triky jsou mnohem dostupnější a hlavně levnější, je snazší realizovat opulentní záběry, které berou dech, a přivádět nepřátele tak mocné, že jejich porážka bude téměř nemyslitelná. Například Sentinely si fanoušci doslova vydupali a jejich budoucí verze budí respekt. Ale jakmile do filmu přitáhnete obří roboty, realističnost je v tahu. Zemité snímky už do kin netáhnou a paradoxně se to, co vidíme na plátnech, blíží komiksovým rámečkům víc než kdy předtím. Singer v roce 2000 podstrčil všedním divákům vějičku. Ať nezatracují komiks, že prý umí být dospělý, umí řešit seriózní otázky a nabízet podívanou, která je intelektuálně neurazí, ani když bude vycházet z obrázkových příběhů pro děti. Teď už se jen veze na vlně, kterou v začátcích pomáhal utvořit.

Budoucí minulost je určitě jeden z nejzásadnějších filmů podle mainstreamového komiksu, už jen proto, že si jako první dovolil přepisovat vlastní, sebou ustavené hranice. Bohužel se k tomu váže asi nejvážnější výtka celému filmu. Může vzejít nebezpečný precedens, kdy se nereálná filmová realita ukáže být ještě nereálnější tím, že popře sama sebe. Budou si tvůrci moct dělat, co se jim zlíbí, a divák už se o hrdiny nebude muset bát? Nikdo nikoho nezabije, nikdo nezemře, nikdo se o to nebude zajímat. A kinosály vyschnou jako studny v Africe.

P. S.: Novou úroveň zábavnosti dodaly propagační rozhovory k filmu, kdy trio Fassbender, Jackman a McAvoy sázelo místo nudných keců samé bránicové dloubáky. Došlo i na zraňování nevinných diváků a spoustu vykutálených zákulisních historek.