Články / Reporty

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 09.12.2019

Sestavit koncertní večer tak, aby jednak zahalil sál do celistvé atmosféry a aby se současně odvíjel určitým směrem a prohluboval se až ke svému konci, není snadné. Je to o to složitější, když závěru vévodí postmetalová veličina Cult of Luna.

Úvodní role se ujímá letos debutující, ale rychle rostoucí jméno (nejen) londýnské scény A. A. Williams. O téhle kapele se tvrdí, že jejich tíživost si nezadá s poklidností, ale ve skutečnosti je její zvuk daleko pestřejší. Trojčlenné obsazení nijak nebrání postrockové odvaze, protkané chmurným darkfolkovým písničkářstvím, v němž nezaniká jemné ťukání paličkami o činel, připomínající sypající se špendlíky, a zároveň z něj září kytary ostré jako potácivé paprsky světla ve tmě. Z té posmutnělosti roste něco osvobozujícího. Tónina, v níž se odehraje celý večer.

Belgičtí Brutus letos v Česku zahráli třeba na Besedě u Bigbítu, kde podali fenomenální výkon. V Akropoli startují vzdušně a záhy začínají nezkrotně pulzovat. Především díky bubenici a zpěvačce Stefanii Mannaertové. Když se opírá do bicích, vypadá to, jako by toužila roztřískat obrovský činel, na němž se zrcadlí světlo z reflektorů. Spouští kopákové hromobití, zatímco ostatní bubny rezonují v matematicky přesných rytmech. Jen se zdá, že ať se oddává zpěvu sebevíc, celá kapela nemůže povyrůst o ten malý, ale zásadní kousek. Zatímco na Besedě se zdálo, že se jejich zvuk už nikdy nevytratí z krajiny, v Akropoli zůstává v táboře pod vrcholem, který tady patří přeci jen někomu jinému.

Rozsvěcí se pečlivě naaranžovaná, až divadelně pojatá scéna, chvíli připomínající ohněm planoucí vikinský koráb, chvíli okultní chrám a když velké plátěné plachty zalije ostré bílé světlo, nosná konstrukce vypadá jako sestavená z kostí. Cult of Luna jsou pověstní svým perfekcionistickým koncertním pojetím, kdy světla oslňují stejně mocně, jako omračuje jejich hudba. Stage zalévá krvavě rudá, z ní vystupuje šestice stínů a když se reflektory rozblikají, ustrnou siluety v extatických polohách, zatímco se do kostí vžírají otřesy dvou bicích souprav.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Cult of Luna celou dobu spíš mohutní v kmeni, než aby se jejich větve upínaly do čím dál větší výšky. Při Nightwalkers nechávají skladbu zesílit v atmosférický metalgaze a zkreslený zvuk putuje prostorem podobně jako stovky jemných paprsků světla, aby se v následující I: The Weapon mohl zkřivit do neforemného kvílení. Johannes Persson napíná ruce nad dav, jako by z něj potřeboval načerpat energii pro stahující se growlová mračna v Lights on the Hill nebo pro řízné samply In Awe Of. I s nimi v zádech ale kapela nevystupuje ze sludgeové povlovnosti.

Zvuková tíže nedovoluje žádný spěch, naopak obaluje nohy jako nejhustší bahno. Vláčení jím si vyžaduje spočinutí v podobě Passing Through s hlasem čistším než na albu a se zvonkohrou vybízející k hypnagogickému stavu, po němž čeká poslední probuzení. The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště. Sál se třese a Persson stojí pevně postavený na aparátu v hustou mlhou zahaleném světle, připomínajícím záři úplňku, jako bájný titán, mohyla, kult... Cult of Luna.

Info

Cult of Luna (se) + Brutus (be) + A. A. Williams (uk)
7. 12. 2019 Palác Akropolis Praha

foto © Kubuthor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Veronika Mrázková 08.06.2022

Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno.

Blues bez šťávy (Eric Clapton)

Jiří V. Matýsek 08.06.2022

Co ale zmůže skvělý setlist, když veškeré emoce končí na kraji pódia? Eric Clapton jako pára nad hrncem.

S příchutí železa (Einstürzende Neubaten)

Jiří V. Matýsek 01.06.2022

Jeviště jako železářství, zestárlé monstrum ze šrotiště. Na koncert Einstürzende Neubaten se čekalo dlouho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace