Články / Reporty

Nadrobno nasekaní Black Midi

Nadrobno nasekaní Black Midi

Akana | Články / Reporty | 07.10.2019

Jak to máte vy? Dáváte přednost muzikantům, kteří na vás mluví, smějí se, provokují, anebo takovým, co sotva něco zabručí, zavřou se do své bubliny a jedou si po vlastní ose? Pravda, je to případ od případu, ale osobně mám v oblibě spíš první skupinu. Black Midi jsou extrémními zástupci té druhé. Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto: ukazovák zpěváka a kytaristy Geordieho Greepa, pokynutí od bubeníka Morgana Simpsona, nic víc. Jenže u těchhle mladíčků z města nad Temží to z nějakého důvodu funguje. Žeru jim to a nemám ani na chvíli pocit, že jim je publikum ukradené. Vše, co bylo třeba, napěchovali do mimořádně intenzivního a pohlcujícího hodinového setu, v němž brzy přestalo záležet na tom, kterou skladbu ze zatím poměrně skrovného repertoáru hrají, i když takové 953 nebo Ducter samozřejmě vzbudily přeci jen o něco bouřlivější reakce.

Díky předkapele se mi zase jednou otevřelo okénko do míst, kam se běžně nepodívám, v tomto případě do domácí hiphopové scény. Experimentálnější pojetí žánru v podání Atlantik ale zachutnalo i mně. Čtyři MCs rapující do zvukově i rytmicky zajímavých a bohatých podkladů, anonymně ztracení v kouřovém šeru, případně dramatické světlopalbě. Pokud to můžu posoudit, docela úspěšně se vyhýbají otravným žánrovým manýrám a aniž bych tu hledal přímou podobnost, cítím půdu před lety prokypřenou Ondřejem Anděrou a jeho WWW.

Black Midi prosvištěli sklepním prostorem v Underdogs' jako kulový blesk a zůstala po nich jen spálená země. Žádný přídavek, tuhle hru kapela nehraje. Jejich hudba je výbušná, přerývaná a při vší hráčské sofistikovanosti živelná, svobodně expandující mimo hranice dané studiovými nahrávkami. Možná nesilnější úsek nastal poté, co Geordie Greep přerval strunu na kytaře a její výměna a frontmanovo opětovné zapojení do hry se stalo naprosto přirozenou součástí improvizace celé kapely vrcholící rytmicky strhující smrští. Jindy zase pobavila citace písně For Whom the Bell Tolls od Metallicy, nicméně jinak tu na žádné estrádní skopičiny nebylo místo.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Greep obstarával většinu vokálů s pozoruhodnou jistotou i výrazovou šíří (on skutečně umí zpívat, takový člověk na naší scéně chybí), ale některé party přenechával druhému kytaristovi Mattu Kwasniewski-Kelvinovi (řev) a basáku Cameronu Pictonovi (deklamace). Nicméně zpěv u Black Midi přeci jen stojí trochu ve stínu nespoutané instrumentální vichřice. Pod pódiem se hned od začátku srotil aktivní moshpit roztápěný především hardcoreově odsypávajícími pasážemi. Ale díky tomu, jak jsou skladby Black Midi rytmicky rozlámané, hned zuřivé, hned zase zklidněné a vzápětí epilepticky cukající, mohl se v něm uplatnit i jedinec se slabší výdrží. Chvíli běsnění, chvíli jen nervní trhání údy.

Myslím, že Black Midi by s tím, co hrají, docela dobře zapadli na alternativní scénu osmdesátých let. Zejména z nahrávek jsou patrné vlivy nové vlny, krautrocku nebo i jazzu, celé je to ale neúprosně propasírované skrze HC-punkovou a noiseovou mřížku a nasekané pořádně nadrobno. A právě tahle divočejší stránka kapely naživo pochopitelně vyvěrá na povrch nejmocněji. V davu jsem zahlédl tričko Idles a říkal si: jasně, z těchhle končin se určitě rekrutuje hodně fanoušků Black Midi, jakkoli jsou jejich skladby rozbitější a celkově mnohem hůře zaškatulkovatelné. Každopádně koncertem v Underdogs' tahle kapela potvrdila nejen svou originalitu, ale i zdravé sebevědomí, vyhranost a ohromný zápal pro věc. Čert vem, že za celou hodinu ani necekli. Můj horký kandidát na objev roku se rozžhavil doběla.

Info

Black Midi (uk) + Atlantik
5. 10. 2019 Underdogs', Praha

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...