Helena Domanská | Články / Recenze | 06.09.2022
Česko-vietnamský cloud rapper Anki si vydal po dvou letech novou desku. Narozdíl od debutových Saigon Stories je převážně v češtině a bez záštity labelu Die Mannschaft. Na No More Drama hledá své místo na rapové scéně, ale i v osobním životě. Autenticky, bez striktních linií nebo falešné jistoty. Motivy chudoby, periferií, změny životních poměrů a vlastní identity se tu potkávají s potřebou vyjádřit se bez okázalých póz.
O čem Anki sní? Už nechce pracovat za kasou. V tracku Asian Dream líčí ponuré prostředí, nekonečné směny a dramatická setkání. „Jak mám psát, když mám zase krizi/ hlídat kasu ve večerce nebylo nikdy easy.“ Společenský komentář tím ale nekončí. V kontrastu k motivačnímu rapu, propagujícímu bájnou meritokracii, v Love nebo Rehab poukazuje na křivou startovní čáru, která je podmíněna, mimo jiné, i lokalitou. Love pak zachycuje sociální posun pomocí zeměpisného, „Ze Sudet na Vinohrady”.
Rozčarování z tuzemské rapové subkultury jde nejvíce znát ve skladbách Safe Place („Samý přezdívky/ žádný jména/ kdo jsou všichni tihle lidi, který neznám/ nikoho tady neznám“) nebo Gossip Girl („Co je trapný/ co je real/ s kým ses bavil/ kdo tě zbil/ oči všude/ gossip girl“). Snaží se vůči ní vymezit, najít si vlastní místo.
„Kolem sebe white friends, v hlavě ale jenom asian shit.“ Komplikovanému vztahu mezi vietnamskými kořeny a vyrůstáním v Česku se věnuje především v tracích Whiteboy nebo Missing Saigon. Reflektuje tak náladu v mladé česko-vietnamské generaci, která se vymyká identitě přiřazované rodinou, ale i většinovou společností. „Kdo jsem/ co jsem/ o tom nerozhoduješ ty/ ale já.“
I přes vážná témata se deska neutápí v beznaději. Naopak. Tracky prolezlé nejistými duševními stavy a nekontrolovatelnými situacemi provází přirozeně stoický postoj. Ostatně jejich jádro leží v nutnosti spolehnout se na sebe, což je téma v rapu poměrně frekventované.
Anki – No More Drama (2022)
Fb interpreta
živě: Pulz: Dukla + Anki + Maryland
10. 9. 2022 19:30
Palác Akropolis, Praha
web
foto © Štěpán Hegeduš
Riikka Hajman 01.03.2023
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.
Patrik Kratochvíl 23.02.2023
Roadtrip měl predispozice být rapovou deskou roku, nakonec z toho ale vyšla „jen“ lehce nadprůměrná kolekce hitovek, které se hodí do playlistů, ale nenabízí nic navíc.
Magdalena Fendrychová 17.02.2023
Navzdory řečenému je celé album prodchnuté nadějí, skrze upřímně vyprávěné příběhy skýtá pohled do vlastních srdcí.
Martin Šinkovský 12.02.2023
Hřmotný, oplácaný, v obličeji se mu odráží nevyzrálost mladíka přicházejícího z vidlákova do velkoměsta. Superman.
prof. Neutrino 09.02.2023
Po zániku investigativního serveru WikiLeaks se zdálo, že přišli bojovníci za svobodu informací o svůj hlavní zdroj. V roce 2014 ale vznikla investigativní platforma „občanské novinařiny“ Bellingcat.
Natálie Dvořáková 07.02.2023
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy.
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.