Články / Recenze

Natáhnu (Protijed)

Natáhnu (Protijed)

waghiss666 | Články / Recenze | 11.04.2020

OHODNOŤTE DESKU

Málokdo je adorovaný i vysmívaný tak jako Banán (Cardio Radio, exKovadlina, exHanba). Poplácání po zádech od jedněch, u druhých zase pohrdavé mávnutí rukou. A třetí střídají pohled. Dávno nejsem nestranný, dvojitý zápor hrubne každým dalším podáním ruky, paradoxně se mezi nimi zvětšují rozestupy. Asi už se nesměju vtípkům o „předsedovi scény“, ani se nenechávám utáhnout na zhnědlou slupku. První kapitolu Protijedu, čtyři tracky z roku 2017, točím dodnes. Vycítil jsem načasování, zaslechl vlivy, pochopil odkaz, přesto mi právě Banán kopírování kapely Sect jednoznačně vyvrátil.

Ještě pár let dozadu jsem si neuměl představit, že se spolu v kapele potkají s Šamanem (Gattaca, V0NT, Remek). Superkapela je pořád debilní označení, ale klidně přiznám, že při zmapování pódia na jednom z prvních koncertů Protijedu mě nalákali ti dva mlaďoši v sestavě. Neměly by právě takhle superkapely fungovat? Protijed není jen další Banánovina, stejně jako se nedá jednoduše odbýt označením vegan sxe hardcore. Beru to zkratkou: tam, kde zmiňovaní Sect uhýbají ke grindcoru a oldschool death metalu, tam udává charakter všech osmi hymen eklektická kytarová špína, kterou se umazal Honza (z vynikajících a zapomenutých Got a Wolf). Průraznost a tlak, jakým kapelu žene kupředu bubeník Marián (ex-Empty Hall of Fame), aby jeden pohledal.

Říká se, že hardcore is more than music, ale pokud jde hudba stranou, proč nepsat manifesty? První strana dvanáctipalce je melodičtější, širší, čerstvější, političtější? Ta druhá zralejší, osobnější, striktnější, špinavější. Na první poslech se ztrácí kompaktnost celé desky, co působí spíš jako dvě EP, ale až pod jehlou dostává rozpůlení a obracení asfaltu smysl, až naživo se stísněnost a nasrání obaluje kolem kostí.

Je to sotva patnáct minut, nastupuje ticho. Černý kafe k snídani zase zhořklo a popel z vyhořelé cigarety se rozsype po prstech. Natáhnu. Sere mě, jak mi chutná.

Info

Protijed – Stres (Pushteek, 2019)
album na Bandcampu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.