iob | Články / Profily | 23.10.2015
Rodák z anglického Norfolku, celým jménem Nathan Paul Fake, nyní usazený v Londýně, se věnoval hudbě už od doby, kdy mu bylo „-náct“, a poslední dekádu je svébytným a originálním umělcem ve vodách elektronické hudby.
Sám Nathan i jeho začátky jsou velmi úzce spjaty s malým ostrovním vydavatelstvím, s o to větším, až kultovním statusem a spoustou příznivců po celém světě - Border Community, který má pod palcem jeho kamarád, výjimečný hudebník James Holden -, vedle nich zde vydávají i třeba Extrawelt, kteří taktéž vystoupí na Lunchmeatu.
Fake si získal pozornost už prvním dlouhohrajícím albem s romantickým názvem Drowning in a Sea of Love. Neotřelá a osobitá deska, s abstraktní a místy silně melancholickou náladou svádí k lehnutí si do trávy s rukama za hlavou, na louce bezstarostných vzpomínek z dětství. V jeho podání je elektronika emotivní, zvláštní, ale krásná.
Na začátku jeho styl označili jako neo-trance, a i když jsou žánrové škatulky zavádějící, inspirací byl právě raný trance a tehdejší minimal techno vlna, zároveň si Fake nechává prostor pro experimenty – odtud komplikovanost a (ne)uhlazená syrovost IDM. Berlínský Paul Kalkbrenner nebo severský Trentemoller jsou jeho známější kolegové s podobným zvukovým cítěním.
Mladý kudrnatý hezounek, libující si v zasněných melodiích, předvádí naživo smršť vlastních skladeb, které jsou k nepoznání od těch na desce. Podobně orientované je i jeho následující minialbum Hard Islands. Zatím poslední dlouhohrající desku Steam Days vydal už jako uznávaný producent zvukových orgasmů – hypnotické mantry se silně vtahující atmosférou, hmatatelné, a přesto neuchopitelné. Lázně pro (d)uši.
Nathan Fake je rovněž vyhledávaným autorem remixů – předělal skladby např. od Dorian Concept, Clarka, Jona Hopkinse nebo i Radiohead. Loni založil vlastní hudební značku Cambria Instruments, kde letos vydal EP s názvem Glaive, na kterém pokračuje v odhalování imaginárních zvukových vesmírů se spoustou prozkoumání hodných vrstev. Ví totiž, že nás obohatí trpělivý, několikátý poslech.
Lunchmeat Festival 2015
23. 10. 2015
Národní galerie – Veletržní palác, Praha
www.lunchmeat.cz
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.
Dušan Šuster 29.06.2023
Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.
Jan Krejča 24.03.2023
Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.
redakce 15.03.2023
Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.