Články / Recenze

Návrat Jääportit po desetiletí klidu

Návrat Jääportit po desetiletí klidu

Jiří Janík | Články / Recenze | 27.04.2018

Tuomas Mäkelä, skladatel, multiinstrumentalista, výtvarník a duše projektu Jääportit, obohatil na předchozí nahrávce Voimasuo (2009) do té doby převážně ambientní kompozice o prvky rockové struktury a živé nástroje. Eponymní novinka v tomto zachází ještě o pořádný kus dále. V jedenáctce nových, výrazně kratších písní se proplétají postrockové kytary se sytým zvukem syntezátorů, přičemž skladby pomáhá formálně vázat rytmus živých bicích. A že se rozhodně nedrží zpátky! Kdo byl u Jääportit zvyklý na meditativní charakter, nechť urychleně zapomene – aktuální album je výpravné, dramatické a v zásadě svižné. Kdo projekt nezná, ať si představí Carbon Based Lifeforms, vpustí jim do žil rockovou infúzi a trochu zastřihne skladby. Kulhá to? Sedí to.

Zejména příznivci ambientních počátků Jääportit mohou mít obavy, že novinka utekla příliš daleko z jejich žánrové niky. Už první poslech by však měl obdobné obavy rozptýlit, bohatší instrumentace totiž neznamená, že by se z hudby Jääportit vytratila atmosféra. Ústřední inspirací zůstává severská divočina, ovšem Mäkelä už po ní nechodí po špičkách a neposlouchá křupající sníh, ale snímá ji z dronu 4K kamerou. Dokážu si představit, že by nové písně Jääportit mohly být doprovodem k vizuálně opulentnímu dokumentu ve stylu Samsary či Baraky, alespoň tedy k jejich skandinávské kapitole. Zvukové plochy mnohdy doplňují rozvětvené a propracované melodie, které by se neztratily ani na progmetalových či folkmetalových deskách. Jindy se skladba přeci jen na moment zdrží v ambientním kotvišti a umožní uchu chvíli zaostřovat na zasněné tóny, než první úder bicích popožene skladbu zase kupředu.

Návrat Jääportit po desetiletí klidu překvapil sám o sobě – Mäkeläho skladatelská suverenita a schopnost plynule inovovat svou tvorbu pak ještě více.

Info

Jääportit – s/t (Epidemie, 2018)
bandcamp interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.