Články / Reporty

Něco mezi (J.I.D)

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler | Články / Reporty | 23.12.2019

Rapový svět neměl ponětí, že se J.I.D zařadí mezi jednoho z nejprominentnějších rapperů své generace, když ho J. Cole přibral pod křídla Dreamville Records před dvěma lety. J.I.D si od svého mentora vzal to nejlepší z přednesu a skládání rýmů, ale zároveň si zůstal vědom svých atlantských kořenů. Následné přirovnání ke Kendricku Lamarovi se mu nevyhnulo, hlavně díky hlasovým dispozicím, barvě hlasu a vysoké, místy až šišlající poloze.

Bohužel, na rozdíl obou velikánů mu stále chybí sebejistota na pódiu, což se projevilo i v Roxy. Kombinace nesmělého prvňáčka, z něhož vyzařuje vděčnost a pokora, je jedna věc, nejistota vkrádající se do nejednoho songu ta druhá. Obzvlášť pomalé a zpívané části byly z počátku poněkud nejistou výplní, při které fanoušci nevěděli, co mají dělat. Naopak rychlé pasáže, kde vyniká tempo a přesná flow, byly zarapované snad ještě lépe než studiové verze tracků. Jenže to byl ten problém – vzhledem k jejich náročnosti se J.I.D soustředil příliš na techniku a nedbal na celkový pódiový výkon. Takhle to probíhalo několik songů, dokud všechno nepřerušily problémy s aparaturou. J.I.D se v té době věnoval fanouškům v předních řadách. Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Od té chvíle nevypustil jedinou vteřinu. Fanoušky bombardoval jedním hitem za druhým (Off Deez, 151 Rum) a poslední patnáctiminutovku věnoval pouze albu Revenge of the Dreamers II. To už J.I.D uvolněně poskakoval z jednoho konce pódia na druhý a korigoval nespoutané publikum. A to, že mu vypadlo nějaké to slovo z textů/jazykolamů, čert to vem. Fans si nakládal i tím, že je mátl nepatřičnými samply na začátku songů, aby sledoval, jak rychle se chytají. A ti mu zobali z ruky.

Celkově, nebyl to ten nejlepší výkon, na jazyk se draly superlativy, ale i řeči o lepším průměru. Bylo znát, že někdo dorazil na žánrovou klasiku a někdo zase na soudobý zvuk. J.I.D své hudební kvality zúčtoval na poslední desce, ale na živáku bude muset ještě zamakat.

Info

J.I.D (us)
20. 12. 2019 Roxy, Praha

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.