Něco na tom Fredovi je.. (Fred Again..)

Dokážu si představit, že podobné přípravy na nákup lístků pravidelně probíhá u fanoušků Taylor Swift nebo Harryho Stylese. Já ji ale zažívám poprvé. Ve skupině na messengeru je nás dvanáct a všichni máme jasné instrukce a jasně rozdělené, kdo se pokouší koupit lístky ve kterém městě. V deset dopoledne se spouští předprodej na evropské turné Fred Again..

Každý máme přístupové kódy, o které jsme si dopředu zažádali, a pět minut před celou mě polévá podobná vlna nervozity jako za studentských let před důležitou zkouškou. Předprodej začíná, a zatímco já stojím sekundu po desáté ve virtuální frontě na lístky na berlínskou show na pozici 17 696, kamarád, co se snaží koupit lístky do Amsterdamu, hlásí, že je před ním 107 tisíc lidí. I přes původní beznaděj se nám překvapivě podaří sehnat vstupenky pro všechny a vyrážíme do Berlína.

Globální obsese tvorbou britského producenta, multiinstrumentalisty a skladatele Fredericka Gibsona aka Fred Again.., jako kdyby přišla přes noc. Singl Marea (we've lost dancing), který rozezněl závěr divácky i kritiky oceňovaného filmu Trojúhelník smutku, obsadil první příčky playlistů fanoušků elektronické hudby po celém světě.

Fred Again.. ale není one hit wonder. V roce 2020 se stal nejmladším vítězem v kategorii Producent roku v Brit Awards, umístil se na druhém místě britského žebříčku BBC Radio 1 Sound of 2023, letos byl nominován na Mercury Prize a jeho set na platformě Boiler Room je jedním z historicky nejsledovanějších.

Ještě půl hodiny před plánovaným začátkem není v berlínské Mercedes-Benz Aréně tak narváno, jak by člověk očekával, a dá se dojít téměř před pódium. Díky Instagramovým stories víme, že se Fred během vystoupení přemisťuje doprostřed arény před zvukaře, kde odehraje ty největší hity. Podle bílých pruhů na zemi jsme schopni odhadnout, kudy přesně by měl jít, a stavíme se pár metrů od místa, kde by se měl objevit.

Jako support vystupuje trinidadský zpěvák a raper Berwyn, který zpívá v singlu Berwyn (all that i got is you) na poslední Fredově desce Actual Life 3 (January 1 - September 9 2022). Dlouho se nevědělo, kdo bude předskakovat, ale asi moc lidí neočekávalo před ravem hudebníka s kytarou. I přes očividné nadání Berwyna je znát, že všichni v hale jsou připraveni na jiný druh zážitku a intenzivní potlesk po konci setu zní jako oslava jeho konce než nadšení ze skvělého výkonu. I když skvělý rozhodně byl.

Příchodem Freda na stage davem projede instantní vlna euforie. I přes své renomé působí hudebník jako kluk od vedle, který si absolutně užívá každý tón, který vzniká pod jeho rukama, a dav si ho užívá s ním.

Ačkoliv pravděpodobně nemůže být soused Briana Ena a potomek členů šlechtických rodů víc vzdálen běžné realitě svých vrstevníků, Fredovi se nějakým způsobem daří prostřednictvím příběhů, které ve svých písních vypráví, i způsobem, kterým komunikuje na sociálních sítích a naživo, být autentickou součastí dění okolo sebe, a tak spíš než na setu populárního umělce máte pocit, že fandíte úspěchu kamaráda.

Po dvaceti minutách se Fred Again.. v doprovodu pěti bodyguardů skutečně přesouvá z hlavní stage k připravenému pultu u zvukaře a „boiler room“ v obří aréně spouští trackem Rumble, na kterém dělal se Skrillexem a Flowdanem. Dav vře a po dalších dvaceti protančených minutách se za neutichajícího výskání a pokřiků producent přesouvá zpět. Jednotlivé singly občas propojí osobními příběhy: „Tahle písnička je pro moji čerstvě narozenou neteř, kterou nade vše miluju,” uvádí singl adore u, na kterém spolupracoval s nigerijským hudebníkem Obongjayarem, zatímco na obrazovce za ním problikávají videa čerstvě narozeného miminka prohnané modrým filtrem. Jednoduché přetažení jednotlivých videí červenou a modrou barvou vytváří ucelenou a snadno rozpoznatelnou vizuální identitu. Banální, a geniální.

Set eskaluje nejznámějšími hity Marea (we‘ve lost dancing), Bleu (better with time) a Delilah (pull me out of this), a kdyby se mohla aréna pod euforicky rozskákaným davem od základů otřásat, otřásala by se.

Večer se blíží ke konci a za doprovodu zremixované verze Angie (i've been lost) se všichni okolo navzájem chytají za ramena a z plných plic zpívají: „I‘ve been lost for a while, but I‘m really trying.“ V okolních obličejích rozpoznávám emoce a vzpomínky, které v nich repetice probouzí. Provést posluchače širokým spektrem emocí se hudebníkovi rozhodně daří.

S posledními tóny setu mi v hlavě zní věta ze zmiňovaného singlu Marea (we've lost dancing), kterou v něm pronáší The Blessed Madonna a která je o ztrátě všech věcí, které jsme před covidem brali jako samozřejmé: „What comes next will be marvellous.“ Tahle show marvellous rozhodně byla.