Články / Recenze

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Ani si, neumíš představit, kolikrát jsem zemřel, než jsem to dokončil (Martin Zet)

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Ani si, neumíš představit, kolikrát jsem zemřel, než jsem to dokončil (Martin Zet)

Zuzana Krišková | Články / Recenze | 08.01.2021

"Je ostuda, že mi trvalo 23 let, než jsem konečně něco napsal o svém otci. Byl to fantastický umanutec, který v období, co pamatuji (když jsem se narodil, bylo mu už 39 roků), prakticky nevycházel z ateliéru - místa intenzivní práce, bouřlivých diskuzí, oslav i tryzen, mariáše, technologických, kovoliteckých experimentů i pálení slivovice - kam, když jsem s tátou potřeboval mluvit, nebo si jen sednout, kouřit a dívat se, jak modeluje, jsem mohl kdykoliv bez předchozího telefonátu přijít s jistotou, že ho tam zastihnu."

Před brněnským Domem umění stojí několikametrové dřevěné bednění. Obal z betonové tvárnice vzdálené odsud vzdušnou čarou tři kilometry. Bednění funguje jako poutač na výstavu, která završuje několikaletou práci Martina Zeta zabývající se dílem svého otce, věrného komunisty a prominentního sochaře minulého režimu Miloše Zeta. Samotná čtyřicetitunová krychle s průhledem je stokrát zvětšená tvárnice, která byla před více než padesáti lety určena ke stavbě zdi na sídliště. Hra s měřítkem, materiálem, kompozicí nebo změnou umístění a perspektivy je jedním z hlavních motivů výstavy, která mění pohled na samotné sochařství a povyšuje to, co je považováno za pomocný prostředek sochařů, na její úroveň.

Martin Zet už několik let objíždí a hledá otcovy realizace v architektuře i otevřeném prostoru, snaží se společně se svojí pracovní skupinou udělat soupis všech jeho děl, shromažďuje dokumenty, dělá zápisky, natáčí sochy na video. Zatímco jiní umělci zabývající se tématem svých rodičů-umělců většinou jejich díla přímými zásahy deformují, Zet se na svého otce obrací s největší možnou láskou a respektem. K jeho sochám se chová uctivě, až pietně, rekapituluje fáze jejich vzniku, stará se o to, aby s nimi bylo dobře zacházeno, aby nebyly přesouvány na místa, která by jim nesvědčila. Zároveň je ale používá jako materiál pro vlastní práci. Otcovy sochy transformuje, skenuje, zvětšuje a zmenšuje podle vlastní libosti. Na brněnské výstavě pracuje jednak s principy změny dispozice sochy a jednak s momentem proměny chápání toho, co je to socha. Z toho, co mělo sloužit jen jako pomůcka nebo nenápadný doplněk urbanistického celku dělá samostatný umělecký objekt. Původně třícentimetrovou figurku, která sloužila pro představu lidského měřítka k modelu kašny, zvětšil do velikosti člověka (konkrétně sebe). Obrovský sokl z Partyzánského památníku na Moravě nebo dekorativní zeď ze sídliště Pankrác postavil v galerii znovu v reálné velikosti, jen v jiném materiálu.

Hranice mezi tvorbou otce a syna se na výstavě stírají, jeden doříkává, co druhý nestihl nebo mu podsouvá to, co by ani říct nechtěl. Je v tom Zetova oblíbená mystifikace a manipulace jak divákem, tak samotným dílem jeho otce. Díla obou Zetů se prolínají, kromě skutečně zasvěcených nikdo neví, co kdo vytvořil. Není zde jediný popisek, jediná pomůcka nebo rada, která by umožnila pochopit, co vidíme. Lávka, kterou Zet postavil skrz tři hlavní sály galerie, ještě zdůrazňuje vzdálenost a odstup s jakým vystavené modely, fotografie papírových maket a sokly vnímáme. Sochařské a rodinné téma se odhmotňuje, získává transcendentální charakter. Divák se ocitá v roli vetřelce vstupujícího na území, kde nemá co dělat a kde je bezradný, protože se před ním odehrává děj, který nedokáže rozumem rozklíčovat. To, že se zde nic zbytečně nevysvětluje, jen umocňuje pocit intimního dialogu dvou navzájem si blízkých lidí.

Info

Text vyšel ve Full Moonu #107..

foto © Hynek Alt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace