Články / Seriály

Nejlepší texty Full Moonu 2022: „Everybody´s fly“  (Song story Blondie – Rapture)

Nejlepší texty Full Moonu 2022: „Everybody´s fly“ (Song story Blondie – Rapture)

Karel Veselý | Články / Seriály | 29.01.2023

Slovo „rapture“ má v americké angličtině výraznou náboženskou spojitost. U amerických fundamentalistů označuje poslední vzkříšení, které nastane, až se Kristus vrátí na zem. Vychází z biblických Listů svatého Pavla, kde se píše o události, při níž budou živí i mrtví věřící „uchváceni do oblak“ a tak se „setkají s Pánem“. Příslib definitivního spojení s Bohem, „velkého vytržení“ hraje zásadní roli u dispenzionalistických církví, které jsou přesvědčené, že taková událost může přijít ještě za našich životů. Základním kamenem jejich víry je to, že Bůh se chová k lidem různě v odlišných historických epochách, proto k ní patří i důvěra, že bytí jako takové může vstoupit do úplně nového stupně, nabrat zcela novou kvalitu.

Když Chris Stein a Debbie Harry z Blondie psali na konci roku 1979 ve svém newyorském loftu na 17. ulici píseň inspirovanou návštěvami koncertů rapových pionýrů, název Rapture je napadl jako vtip. S odstupem času se ale dá říct, že hříčka se slovem „rap“ obsahovala i něco víc – pop na přelomu sedmé a osmé dekády opravdu vstoupil do zcela nové éry a Blondie tohle „velké vytržení“ svým hitem pomohli ohlásit.

Stein a Harry se potkali v kultovním Mercer Arts Center na Manhattanu, začali spolu chodit a svůj společný projekt pojmenovali Blondie na podzim roku 1974. Už jako regulérní kapela předskakovali Davidu Bowiemu nebo Iggy Popovi a pravidelně hrávali v CBGB nebo Max's Kansas City, nikdy se ale úplně nepovažovali za punkovou kapelu. Jejich hudební vize byla volnomyšlenkářská, nebáli se syntezátorů ani velkých popových balad. Když v roce 1978 konečně prorazili s třetím albem Parallel Lines i v americkém žebříčku, přemýšleli, kam se dál se svým zvukem vydat. Poslouchali disco, reggae a zamilovali si Kraftwerk, ale největší inspirace na ně čekala doslova za humny – rodící se hiphopová scéna, která tehdy žila hlavně na divokých, pololegálních večírcích v Bronxu a Harlemu, kam nejprve chodila skoro výhradně jen afro a latinoamerická klientela.

Fred Brathwaite alias Fab 5 Freddy byl v ulicích Brooklynu známý jako člen graffiti crew Fabulous 5, která se proslavila tím, že na konci sedmdesátých let pomalovala kompletní soupravu newyorského metra. Fab 5 Freddy ale hledal způsob, jak street artem vydělat peníze a začal se stýkat s lidmi kolem galerií. Jedním z nich byl Glenn O'Brien, který ho zval do svého pořadu Party TV na veřejně přístupné kabelovce, kde se jako host často objevoval i Chris Stein z Blondie. Mladý umělec a muzikant si padli do noty, a protože Stein a Harry milovali graffiti a afroamerickou kulturu, Fab 5 Freddy jim začal půjčovat takzvané party tapes, záznamy DJských a rapových vystoupení nahrávané přímo v klubech, kde se rodil rap. Hip hop byl v plenkách a rapeři ještě neměli přístup do drahých studií, nový žánr se tak šířil výhradně přes kazety. Stein a Harry propadli i této odnoži hiphopové kultury a Fab 5 Freddy se rozhodl vzít je přímo do epicentra dění.

Bylo to někdy v létě 1979, když Fab 5 Freddy, Stein, Harry a další lidé z Party TV vyrazili do klubu Police Athletic League na Webster Avenue a 183. ulici v Bronxu. Ten večer tady vystupovali Mercedes Ladies – jedna z prvních dívčích rapových skupin a další legendy staré školy Cold Crush Brothers a Fantastic Five. Stein a Harry byli uneseni atmosférou večírku, djskými technikami i hladovými rappery bažícími po mikrofonu, do kterého by mohli vysypat svůj příběh. „Měli byste napsat track o tomhle všem,“ zažertoval prý Fab 5 Freddy tehdy na večírku a autorský tým Blondie vzal jeho návrh zcela vážně.

Byla jen otázka času, kdy si nová subkultura najde cestičku do hudebního průmyslu. Prvním velkým výsadkem byl v září 1979 vydaný singl Rapper´s Delight od skupiny Sugarhill Gang, kterou manažerka Sylvia Robinson ze Sugarhill Records poskládala z vyhazovačů pracujících v klubech, kde hráli rap. Ti ve skladbě rapují do naživo hraného groovu ukradeného ze skladby Good Times disco-funkové skupiny Chic. Z písně se v následujících měsících stal nečekaný hit, který bodoval doslova po celém světě, což skuteční pionýři z hiphopové subkultury jako Grandmaster Flash nebo Funky Four Plus One nesli celkem nelibě. O to víc, že spoustu veršů a hlášek Sugarhill Gang ukradli přímo od nich.

Na konci ledna 1980 doputuje Rapper´s Delight v USA na svoji nejvyšší žebříčkovou pozici – příčku 36 – a to náhodou zrovna v týdnu, kdy vychází nový singl Blondie nazvaný Call Me produkovaný Giorgio Moroderem. Diskem ovlivněná píseň ze soundtracku k filmu American Gigolo se na přelomu jara a léta na měsíc a půl usadí na čele americké hitparády a z Harry, Steina a spol. definitivně udělá obrovské hvězdy. Blondie se najednou ocitli v pozici, kdy celý svět čekal, s čím dalším přijdou.


INVAZE LIDOŽRAVÝCH AUT

„Vidět, co se na téhle scéně děje bylo neuvěřitelně vzrušující a otevřelo nám to oči. Nicméně naše a jejich scéna neměly do té doby žádné propojení. Samozřejmě jsme slyšeli v rádiu Rapper´s Delight, takže jsme měli nějaké základní povědomí, ale vidět to celé na vlastní oči bylo zlomové,” vzpomíná Chris Stein na zážitek v klubu, který inspiroval Rapture. Stein a Harry prý dostali nápad na píseň při koukání na wrestling v televizi. Steinovi nedala spát basová linka z Good Times a pro potřeby vlastní skladby ji trochu pozměnil. Funkové groove a kytarové „licky“ doplňují jako zvláštní rytmický elementy zvony, a do toho Debbie Harry v úvodní zpívané pasáži rekapituluje zážitek z klubu. Večírek v Bronxu Harry popisuje, jako kdyby mělo jít o náboženský zážitek podobný už zmíněnému „velkému vytržení“: „Palec k palci, tancují velmi blízko, sotva dýchají, skoro v kómatu. Ode zdi ke zdi jsou lidé hypnotizovaní a jemně našlapují, baví se každý večer při vzkříšení (rapture).“ K spirituálním tématu se skvěle hodí i éterický projev zpěvačky.

Pak ale kolem druhé minuty přijde zlom a Debbie Harry začne rapovat. Hned v první větě zmíní svého kamaráda a použije slang: „Fab 5 Freddy mi řekl, že každej má styl („everybody´s fly“).“ Pak ještě pozdraví Grandmastera Flashe, djského génia a architekta rapového zvuku, s nímž se Stein a Harry v klubech také seznámili: „Flash je rychlej. Flash je cool. François c’est pas, Flash není žádný ořezávátko,“ rapuje Harry. Doposud pasáž připomíná čistý rapový shit-talk, mletí nesmyslů a chytlavých sloganů („don´t stop, sure shot“), které slyšeli ten večer v Bronxu.

Jenže od určité chvíle Harry začne rapovat o Marťanech přistávajících na planetě Zemi, kteří pojídají lidi, auta a dokonce i celé bary. A kdo se chce zachránit, musí se stát slavným a být v televizi, protože „Marťani nepojídají bary, kde je zapnutá telka“. Text je hodně surreálný a téma odráží fascinaci béčkovými filmy. Na závěr se Marťani rozhodnou, že už nebudou pojídat auta a bary, ale pustí se do kytar. Načež se ozve báječné kytarové sólo Frankieho Infanta. „Byli jsme dva zhulenci, kteří se rádi dívají na béčkové filmy a tyhle nesmysly o autech jsem tehdy napsal já,“ přiznává Stein.

Motiv auta pojídajících lidi a věci dává větší smysl v kontextu celé desky Autoamerican, která vyšla v listopadu 1980 a je něčím na způsob konceptuálního alba o americké automobilové kultuře. Nahrávka neměla moc dobré recenze, Blondie na ni působí dojmem, že nahazují nápady bez ladu a skladu a na každý hit jsou tady tři skladby jen na výplň, navíc hodně rozvolněný koncept o autech celou desku neudrží pohromadě. Autoamerican se dostalo jen na sedmé místo amerického žebříčku, nicméně první singl The Tide Is High – coververze rocksteady skladby od jamajské skupiny The Paragons – doputoval na jedničku, což se v lednu 1981 povedlo i Rapture jako druhému singlu. Píseň se tak stala vůbec první skladbou obsahující rap, jež se objevila na vrcholu zámořské hitparády.

S odstupem čtyř dekád zní rap Debbie Harry mírně úsměvně, což je ale pochopitelné – byl to její první pokus. Harry často nachází verše na první dobrou, jako kdyby se tématem nechala vést volnými asociacemi a náhodnými verši, rýmy někdy působí trochu klopotně a flow je úplně základní. Rapová pasáž je možná zbytečně dlouhá, ale zachraňuje jí entuziasmus a šarm zpěvačky, která si rytmické mluvení zjevně užívá. Nakonec je to i vidět v klipu, který je svéráznou poctou hiphopové kultuře.

„Nejnovější horečka, které propadly děti v našich velkých městech a metropolitních oblastech je rapování,“ uváděla Harry klip při premiéře v televizní hitparádové show Solid Gold na konci ledna 1981, načež jmenovala několik postav ze scény, které by lidé měli znát – Sugarhill Gang, Grandmaster Flash nebo Funky Four Plus One. Pak svůj krátký proslov zakončila: „S naším novým singlem Rapture jsme my v Blondie a pár našich kamarádů dali dohromady tenhle kousek, který vám má ukázat, jak vypadá rapování na pouliční scéně.“

Ústřední postavou klipu k Rapture je tanečník William Barnes v bílém obleku, slunečních brýlích a cylindru, který se v roli Muže z Marsu nejprve prochází po manhattanské East Village. Pak zavítá do klubu, kde se členové Blondie mísí s afroamerickou omladinou. Na gramofonech se točí desky a na obří zdi vzniká graffiti. Kamera jede na jeden záběr a sleduje Debbie Harry, jak tím vším prochází, potkává podivíny a objevuje různé aspekty hiphopové kultury podobně jako ten první večer v Bronxu.

Výtvor režiséra Keitha Macmillana aka Keefa je možná víc mini-filmem než klipem a na svoji dobu vyniká neobvyklým uchopením formátu hudebního promovidea. V raných časech MTV obyčejně hudební klipy nevypadaly takhle ambiciózně. Blondie ho původně chtěli vydat na tehdy úplně novém digitálním formátu LaserDisc, k čemuž ale nedošlo. V Rapture se mihnou i některá zásadní jména z tehdejší scény, třeba graffiti writer Lee Quiñones nebo filmař Charlie Ahearn, který později natočil dokument Wild Style. Měl tu původně být i Grandmaster Flash, ale na natáčení se nedostavil, a tak místo něj v roli DJe zaskakuje Jean-Michel Basquiat, tehdy jednadvacetiletý graffiti writer, který už má ale za sebou první výstavy v galeriích a je nastupující hvězdou newyorské výtvarné scény. Tady ale jen trochu rozpačitě stojí u gramofonu a sleduje rapující Debbie Harry.

Po Rapture samozřejmě sáhla i MTV a klip se objevil hned v úvodní vysílací den 1. srpna 1981. Je to tím pádem první rapový klip na MTV a na dlouho dobu i jediný, teprve o tři roky později následují Run DMC s Rockbox. Dodejme, že to je také jeden z mála klipů v rotaci z prvních měsíců, který má nějaké napojení na afroamerickou kulturu.

ODVAHA VZÍT MIKROFON

První demo Rapture bylo pomalejší a minimalističtější, jen basa, bicí a kytara kopírující basovou linku. Stein s ní nebyl moc spokojený a nahrávku na nějaký čas odložil, aby se k ní vrátil až při dokončování desky, kdy ho napadlo zvýšit instrumentálce tempo. Původní verze vyšla v roce 1981 pod názvem Yuletide Throwdown na flexidisku jako příloha vánočního čísla časopisu Flexipop a rapuje do ní i Fab 5 Freddie. Na streamovacích službách se objevila teprve nedávno.

Singl Rapture měl pomalejší start a na číslo jedna doputoval za dva měsíce a nejspíš pomohlo, že track vyšel ve dvou odlišných verzích – na sedmipalci i dvanáctipalci s různými obaly. Důležitým pošťouchnutí k vrcholu bylo také to, že Debbie Harry uváděla valentýnský speciál populární televizní show Saturday Night Live, kde se objevuje i Eddie Murphy v roli bůžka lásky. Půlhodinový pořad zakončuje rapová skupina Funky Four Plus One, kterou osobně pozvala Debbie Harry. Je to zajímavé gesto pohostinnosti – místo aktuálního „rapového“ singlu, který by Harry mohla v televizi propagovat, raději do televize protlačila skutečnou afroamerickou rapovou skupinu přímo z Bronxu. A navíc v čele s patrně vůbec první rapperkou MC Sha Rock, přezdívanou na scéně Mother of the Mic. (Úplně prvním rapperem v televizi byl o půl roku dříve Kurtis Blow v pořadu Soul Train.)

„Rapture byl první popový song obsahující rap, který položil základy pro hiphopovou kulturní revoluci, která měla záhy následovat,“ vzpomíná na dopad singlu s odstupem čtyř dekád Fab 5 Freddy. Debbie Harry zase připomíná, že členové rapových skupin Mobb Deep a Wu-Tang Clan jí potvrdili, že to byl vůbec první rapový track, který slyšeli, a inspiroval je vzít do ruky mikrofon. Na začátku osmdesátých let byla hiphopová scéna ještě maličká a moc se o ní mimo hrstku zasvěcenců nevědělo, Rapture proto přišel v pravý čas. A protože existovalo skrze Fab 5 Freddieho jasné napojení na původní subkulturu, nešlo ani tak o vykrádání černé kultury jako spíš o poctu. Což ostatně potvrdil i Grandmaster Flash, který útržkem z Rapture (samozřejmě tím, kde o něm Debbie Harry rapuje) otevírá svoji slavnou „gramofonistickou“ koláž The Adventures of Grandmaster Flash on the Wheels of Steel z roku 1981. Pasáž pak plynule smíchá s motivem z Good Times od Chic, čímž vlastně prozradí Steinovu výpůjčku. Mimochodem Chris Stein se o dva roky později podílel v roli producenta na soundtracku k dokumentu Wild Style, který mapuje newyorskou graffiti a hiphopovou scénu své doby.

Rapture se dočkalo ještě jednoho důležitého „zneužití“ – úvodní éterickou melodii zpívá Keva Hargrove jako motiv skladby Step into a World (Rapture's Delight) od KRS One. Legenda newyorského rapu díky ní v roce 1997 naposledy pronikl do amerického žebříčku. Další resuscitace se Rapture dočkalo o osm let později, kdy Mark Vidle aka Go Home Productions vypustil na internet mashup spojující hit Blondie s Riders on The Storm od skupiny The Doors. Debbie Harry si svatokrádežný mix, v němž Jim Morrisson zpívá do disco beatu, zamilovala a track vyšel s jejím dobrozdáním i oficiálně, a dokonce sloužil jako singl k výběru největších hitů Sight + Sound, který Blondie vydali ve stejném roce.

Zatím poslední oživení Rapture přišlo na začátku letošního léta. Na YouTube se tehdy objevilo zrnité video z osmdesátkové televizní show Solid Gold, v němž herec Jensen Ackles v roli superhrdiny Soldier Boye předvádí rapovou pasáž z Rapture. Brzy se ukázalo, že to byla promokampaň k třetí sezóně superhrdinského seriálu The Boys, kde se dozvíme, že jeden z hlavních záporáků série Soldier Boy byl v paralelních osmdesátých letech celebritou a vystupoval v televizních pořadech jako byla třeba zmíněná televizní hitparáda.

Kouzlo hravého funky beatu Rapture je nejspíš nesmrtelné a z historického hlediska je poslední hit číslo jedna Blondie na americkém žebříčku nezpochybnitelným historickým milníkem. Potkává se v něm křížení bílé a černé amerického kultury, nezastavitelný nástup rapu jako hitparádové a prodejní síly i odvaha vzít do ruky mikrofon a prostě jen tak mluvit. Přesně jako to udělala Debbie Harry.

Info

Text vyšel ve Full Moonu #139.

foto © Shig Ikeda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pořadatelská: Martina Lesner (United Islands of Prague)

redakce 18.04.2024

Položili jsme několik otázek hledačce nových talentů, bookerce a dramaturgyni festivalů.

Kam na rajz s Michalem Berezňákem (Sharpe)

redakce 16.04.2024

Jarní Sharpe, chorvatský INmusic festival, Taylor Swift v Londýně. Na jaké akce nás pozve vášnivý koncertní a festivalový manažer?

Vstupní prohlídka: Marcel Gidote’s Holy Crab

redakce 10.04.2024

Loni se jim toho povedlo hodně: v březnu vydali album Farm Alarm, pak dva singly, první evropskou tour a k tomu vydávají soundtrack k počítačové hře.

Douška vydavatelská: Ancestral Vision (Unizone)

redakce 04.04.2024

Pokud budu mluvit sám za sebe, tak u mě teď panuje zdravá euforie, protože se mi asi po x letech podařilo dotáhnout do konce moje debutové EP, které vyšlo u…

Vstupní prohlídka: Marta De Pascalis

redakce 03.04.2024

Co ji inspiruje, co ji vyruší, na co jí stačí jedna věta? Marta De Pascalis v našem dotazníčku, před pražským koncertem.

Preview: Tallinn Music Week 2024

Michal Pařízek 02.04.2024

V programu najdeme známá jména jako místní hrdinky Vera Vice nebo Kitty Florentine, všudypřítomné Tramhaus, kteří vystoupí na akci Vikendica, nebo řeckého croonera Johnnyho Labella.

Vstupní prohlídka: Marie Kieslowski

redakce 26.03.2024

Marie Kieslowski vydala své debutové sólové album Je všechno dobrý? před dvěma lety, nyní na něj navazuje EP s názvem Je to složitější.

Preview: Rewire 2024

Zuzana Malá 24.03.2024

Holandský festival experimentální hudby a umění má pro letošek tučnou soupisku v kategorii legend i ikon součásné avantgardy.

Pořadatelská: Dominik Prok (Nová Cvernovka)

redakce 21.03.2024

"Podlaha bude ružovo-glittrová zaliatá epoxidom, jeden zo stejdžov bude práve na wc v štýle boiler room a zahrá napríklad DJ Záchod (Matwe), I Hate Berlin Manson DJs alebo..." Pár tipů.

Pořadatelská: Matěj Samec (MeetFactory)

redakce 10.03.2024

„Obzvlášť zvu na Dech - ten zvolte v případě, že máte chuť se s námi ponořit do naprosté tmy a naladit se na vnitřní drama jednoho člověka," říká dívadelní dramaturg…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace