Články / Recenze

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim | Články / Recenze | 27.10.2019

OHODNOŤTE DESKU

„Tenhle song představuje budoucí směřování TaxiWars,“ tvrdil Tom Barman o písničce Soul Repair v listopadu roku 2016, kdy vyšlo jejich předchozí album Fever, ale není to tak docela pravda. Třetí nahrávka TaxiWars během pěti let a vedle toho očekávání fanoušků nového materiálu slavné belgické kapely dEUS, s níž si ponejvíce spojíme jméno frontmana obou souborů Toma Barmana, znamená jediné – TaxiWars jsou současnost, všechno ostatní odsouzeno k pouhému oprašování nebo odloženo, viz turné dEUS k výročí vydání jejich nejúspěšnější desky The Ideal Crash nebo odmlka projektu Magnus.

soutěž (pro registrované) o dvě vstupenky na pražský koncert TaxiWars probíhá do 2. listopadu 2019 zde

Belgická scéna k nám prosakuje pravidelným koncertováním tamních kapel, které se s každou další návštěvou dočkávají většího klubu. Balthazar, Warhaus, J. Bernardt čili skupiny a projekty kolem Maartena Devolderea a Jinteho Depreze, se dají vzpomenout i co se týče barového odéru jejich hudby, ovšem TaxiWars jsou prosti ostentativní ležérnosti a páskovství. Nejde jen o Barmanův zpěv, který je rafinovanější a pestřejší, ale o celkové jazzové založení. To umožňuje uvažovat jak o vlivu Serge Gainsbourga, tak o styčných plochách s aktuální nahrávkou Mikea Pattona a Jean-Clauda Vanniera. TaxiWars se však, navzdory baladám, vyhýbají šansonům ladným obloučkem a jazz-rock poháněný funkem i bluesem evokuje nejen meditativního Pharaoha Sanderse, ale i výbušného Charlese Minguse nebo takové Morphine.

Barmanův vokální projev má místy až kabaretní charakter, chvíli je vemlouvavý ďáblík, jindy vroucí milovník, gainsbourgovský vypravěč i takřka rapper, skladbu od skladby mění flow, frázuje ostře i mazlivě, všechno je přirozené, jako když utřete stůl. Barman se převaluje ve vlastních pocitech, je introspektivní, a zároveň kontaktní, tne do podstaty toho, čím žijeme, co je podstatné, jakým pocitům věnovat pozornost. Je přiměřeně filozofický i básnivý, metafory jsou nafouknuté jen tak, abychom je zachytili při tanci svéhlavém i trpce zadumaném.

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy. Barová hudba je klišé pouze tehdy, když ji přijímáte jako jednorozměrnou pohlednici, tady představuje místo pomalého prozření. Došel chlast nebo se pingl zapomněl vzadu v kuchyni, kde žoviálně obletuje unavenou blondýnu, prostě nikdo neobsluhuje a vzít si lahev sám je poněkud nevkusné a taky příliš namáhavé. Místo a čas k přemítání nad životem, nad vlastními pravdami a nad tím, že v některých chvílích se člověk cítí nejchytřejší na světě, že ví, jak všechno funguje. Teď a tady. Za hodinu to možná bude jinak, ale ten pocit už mu zůstane.

Věkový rozdíl mezi hudebníky TaxiWars činí víc než pětadvacet let a přispívá to k pozoruhodné hráčské chemii. Vedle Barmana je skladatelským mozkem saxofonista Robin Verheyen, jehož velkou předností je schopnost nevyčnívat, na téhle desce se upozaďuje snad ještě více než dříve. Totéž, tedy že jde o klíčové postavy belgické jazzové scény, které se zároveň prosadily v New Yorku, platí i o kontrabasistu Nicolasi Thysovi a bubeníkovi Antoinu Pierrovi. Složité rytmy a jejich ladné, přirozené interpretace, stejně jako melodie dělají z alba Artificial Horizon přitažlivou, téměř popovou záležitost. Nejsem mladý a nejsem starý, zpívá Barman jako by nic. Vyrovnanost vítěze? Nejstarší lež.

Info

TaxiWars – Artificial Horizon (Sharp Practice, 2019)
bandcamp kapely

Živě:
TaxiWars (be) feat. Tom Barman of dEUS + Houpací koně
5. 11. 2019 20:00
Futurum Music Bar, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

Jonáš Sudakov 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

Jakub Koumar 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

Dantez 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.