Články / Recenze

Nekončit tam, kde končí naše řeč (Osamělí běžci)

Nekončit tam, kde končí naše řeč (Osamělí běžci)

Libor Staněk | Články / Recenze | 27.12.2017

V českém literárním prostředí je termín Osamělí běžci povětšinou chápán jako synonymum pro generační skupinu tuzemských básníků a básnířek tvořících v 80. letech minulého století. Vznik uskupení zapříčinil literární vědec Petr A. Bílek, který těsně v polistopadových letech vydal publikaci nazvanou Generace osamělých běžců. Tento vzorek autorů se svou individualisticky svobodnou poetikou vymezoval vůči tehdejšímu literárnímu establishmentu. Málokterý český čtenář pak ale zřejmě tuší, že Osamělí běžci jsou rovněž jedna z přelomových básnických skupin vzniklá na Slovensku v roce 1963, jejímiž zakladateli jsou slovenští básníci Ivan Laučík, Peter Repka a Ivan Štrpka. Právě ze zásadních básní těchto autorů se skládá stejnojmenná antologie skupiny, která je vůbec poprvé zprostředkována českému čtenáři v překladu slovakisty Miroslava Zelinského.

Když na slovenskou literární scénu v 60. letech vpadli prostřednictvím pověstného manifestu Návrat anjelov (ihned zastaven dobovou cenzurou) tři mladí básníci, kteří byli krom poezie spojeni stejným datem narození 1944, nikdo nemohl předpokládat, že se zrodila jedna z nejdéle fungujících literárních skupin v Evropě. Osamělí běžci se společensky vymezovali vůči soudobé poetice - odmítali jakékoliv zasahování ideologie do literární tvorby a obecně protestovali proti tehdejšímu společenskému systému. V rámci své tvorby rovněž vyčnívali formálně díky tzv. konceptu otevřené básně, který doposud v literárních kruzích vzbuzuje rozpaky z přílišné recepční náročnosti a takřka nemožné interpretovatelnosti. Samotný pojem básně zde neasociuje žádnou uzavřenou strukturu, spíše „derridovsky“ provokuje svým nikdy neukončeným významotvorným procesem. Jak si ale v doslovu knihy všímá Zoltán Rédey, „koncepce otevřené básně, prosazované přímo členy skupiny, mají svou funkční a poměrně spolehlivě identifikovatelnou významovou i obrazně-sémiotickou osnovu.“

Na rovinu musím uvést, že tato organická soudržnost nebude z uvedeného výboru čtenáři příliš patrná, jelikož se jedná o velmi torzovitý výbor, který ale těžko můžeme vyčítat editorovi Ivanu Štrpkovi. Štrpka operoval s tímto minimálním prostorem vcelku zdařile a čtenáři nakonec předložil tři vyvážené autorské celky, z jejichž jednotlivých lyrických pasáží sálá obrovský básnický potenciál. Konkrétně v poetickém díle Petra Laučíka stojíme na samém prahu slyšitelnosti, přičemž zakoušíme vymezený prostor jeskyně, ve kterém soustředěně nasloucháme rozmluvě s tichem. Ve tvorbě Petera Repky můžeme nalézt hravý cyklus Abeceda, v němž je bravurně uplatňován aliterační princip, kdy verše každé jednotlivé básně vždy začínají na stejné písmeno. Dílo Ivana Štrpky k nám pak promlouvá skrze mnohovýznamový rozměr své individuální mytologie, která v pozdější fázi navazuje na Rilkeho Duinské elegie.

Co se týče celkového uspořádaní knihy, dokázal bych si proto představit daleko obsáhlejší a vrstevnatější seskupení textů. Je sice pravda, že v knize opravdu najdeme ty nejzásadnější básně daných autorů, na druhou stranu je v některých místech antologie cítit, že Štrpka musel při konečném výběru hodně škrtat. S přihlédnutím ke zmiňované intelektuální náročnosti básní a stmelující vývojové lince, která je u Osamělých běžců nezpochybnitelná, tak může na někoho tento celek působit dosti nesourodě a fragmentárně.

Je také otázkou, nakolik překlad do češtiny ubírá onu unikátní originálnost básně, která je dle mého názoru ve slovenském jazyce daleko zvučnější a jadrnější. Přál bych českému čtenáři, aby tato antologie byla jen počáteční branou ke vstupu do poetického světa Osamělých běžců, ústící do přímého kontaktu s básněmi v jejich původním znění. I přes citelnou ztrátu Ivana Laučíka patří tato skupina stále k nejprogresivnější větvi současné slovenské poezii, což dosvědčuje Štrpkova poslední sbírka Fragment (ritierskeho lesa), vydaná před necelým rokem.

Info

Ivan Laučík, Peter Repka, Ivan Štrpka – Osamělí běžci (Protimluv, 2017)
www.protimluv.net/osameli-bezci

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.