Články / Reporty

Nekonečná experimentální mše (William Basinski)

Nekonečná experimentální mše (William Basinski)

Julia Pátá | Články / Reporty | 03.12.2023

Když enfant terrible tuzemské promotérské scény Heartnoize v červnu oznámili, že texaský mistr ambientních loopů William Basinski v rámci svého turné The Last Symphony vystoupí v Praze, bylo mi hned jasné, že první prosincový večer chci strávit právě v Kostele U Salvátora. V zátiší evangelického svatostánku, který běžně zaštiťuje jiné experimentální události jako festival Alternativa nebo Spectaculare, plánoval Basinski odehrát některé nevydané nahrávky z 80. let spolu se skladbami ze čtyřiadvacátého alba Lamentations z roku 2020. Pro publikum ale připravil i několik „vánočních dárků“.

Není to poprvé, co Basinski zavítal se svou tvorbou a šarmem rock’n’rollové hvězdy do Česka. Pět let zpátky se s ním místní posluchači mohli seznámit v prostorách pražského Paláce Akropolis, kde mu sekundoval polský ambientní hudebník Tomasz Bednarczyk alias New Rome. Pro některé může být Basinského hudba naživo těžkou disciplínou. Jeho meditativní sety připomínají plynulé poslechové cvičení, kterým se musíte nechat pokorně vést nebo vyměnit kostelní lavice za sluchátka. Přesto mě vyprodaná experimentální mše pod taktovkou roztančeného Basinského pohltila a zanechala v transu do posledních minut bezmála hodinu a půl dlouhé „koncepční performance“.

Důmyslně propracovanými a minimalistickými kompozicemi táhlých, jemných zvukových ploch a dekonstruktivních postupů uvedla večer producentka na vzestupu a hybatelka současné české elektronické scény Natálie Pleváková. Z následovného půlhodinového intermezza se však nevytratila komorní obřadnost, kterou hudebnice nastolila. A to navzdory humorné vsuvce rozjařeného Basinského. Před prudkým nástupem prvních tónů jeho (za mě nejpůsobivějšího) alba Lamentations publikum pobavil pobouřením nad stavem hroutícího se světa. „Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“, pravděpodobně také přítomnému na pátečním koncertu.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Pětašedesátiletý dychtivý „sběratel“ rozpadlých pásek poté roztočil kolo štěstěny. Vše, co následovalo, se odvíjelo v duchu fantasmagorických loopů, počínaje trackem The Wheel of Fortune, které doprovázela působivá světelná show a projekce proplétající se na křídově bílé klenbě. Zatímco oči přítomných bedlivě pozorovaly roztěkané ornamenty připomínající vizuály jeho nejpopulárnější desky Melancholia, Basinski dával na odiv svou nonšalantní choreografii za ambonou, zahalenou různě rozloženými páskami. Vrcholem jeho vystoupení byl bezesporu track O, My Daughter, O My Sorrow, při kterém se vokální samply srbské zpěvačky Radmily Dimić zvolna rozprostíraly po mohutných prostorách kostela.

Basinski připravil na konci také drobnou ochutnávku, jeho slovy „adventní dáreček“, remaku tracku Davida Bowieho, na kterém spolupracoval se svým letitým kolegou Carstenem Nicolaiem alias Alvem Notou. „A teď bacha. Ve skladbě uslyšíte zpěv Martina Gorea z Depeche Mode. Zní to báječně,“ zahlásil Basinski na sklonku večera. Po várce nejnovějších přírůstků se odebral do zátiší sakristie. Za přítomnosti přepracované Melancholie II, tentokrát výrazně užívající feedbacky, se ambientní bohoslužba rozplynula do éteru stejným způsobem, s jakým se do sebe postupně hroutí jeho loopy.

Info

William Basinski (us) + Natálie Pleváková
1. 12. 2023 Kostel U Salvátora, Praha

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace