Lukáš Pokorný | Články / Reporty | 27.01.2014
Peter Kruder v recenzi desky rakouských Elektro Guzzi s názvem Parquet prohlásil: „Rytmicky jde o ‚mašinoidní four-to-the-floor‛, ale živě. U téhle desky si říkám, jestli člověk není opravdu tím lepším strojem...“ Je.
Elektro Guzzi se do mého osobního hledáčku dostali před dvěma lety, kdy vyšlo zmíněné album Parquet. Kapele se po dlouhých letech práce a nenápadném eponymním debutu dostala pozornost, kterou si jejich zvukové experimenty zaslouží – jsou vůbec první, kteří se v žánru minimal techno pohybují s trsátky, vytuněným kopákem a zefektovanou basou. A také hudební noblesou k pohledání. Následovalo ocenění, které jen podtrhuje mistrovství vídeňského tria (European Border Breakers Award) a v minulém roce také turné, které představilo Elektro Guzzi širšímu, tanečnímu publiku – vystoupili, a s velkým úspěchem, na festivalech Sónar nebo Wilsonic. Po premiéře u nás, která proběhla minulý rok v rámci flédovské noci Itch My HaHaHa, se konečně trio Schneidewind – Breuer – Hammer ukázalo v sobotu 25. ledna v Praze.
A vedle pražské premiéry vídeňského analogového experimentu to byla také osobní premiéra v intimnějším divadelním sále MeetFactory a také premiéra one-man projektu Holy (čti příjemný hlas, ale fádní přednastavené elektro a nesnesitelná taneční exhibice). Volba menšího prostoru Elektro Guzzi jednoznačně prospěla a ti pro svůj set zvolili ideální setting: pódium téměř ponořené do tmy, jen částečné prosvěcované miniaturními žárovkami nebo reflektory dopadajícími hlavně na bicí. Dávalo to smysl: vizuál v případě Elektro Guzzi ztrácí opodstatnění. O to víc je mi trio nazvané po nejstarším výrobci motocyklů v Evropě sympatické – důraz na kumšt, čistotu, přesnost a dopad na publikum. Je těžké vyjmenovat tracky, které zazněly, také proto, že intenzivní komunikace na pódiu dávala tušit, že vedle pevného rámce je koncert z velké části improvizovaný.
Kapelu drží přesné a hutné zvuky bicích a basy a pak hrátky zefektované kytary, která ovšem od dob Parquet ustoupila do pozadí. Jestli se před dvěma lety jejich nejlepší tracky (Afumicatto, Patagonia, Vertical Axis) zakládaly na něco-jako-melodii vytvářené kytarou, v současnosti tvoří páteř důraz na pravidelný rytmus a dunivé „beaty“. Zřejmě proto jsem na sobotním koncertu, uprostřed pulzujícího a tepajícího sálu, nerozeznal ani jeden z oblíbených starších tracků. Až na mě to ale nikomu jinému nevadilo: koncert Elektro Guzzi byla výtečná klubovka – to, že nehraje DJ, ale trojice Rakušáků v tričkách a pláťákách, bylo poznat jen ve chvílích, kdy na ně padalo světlo, a také při závěrečném vytleskávání – bylo jaksi nepatřičné a kdyby nebylo nesmělého děkuji s přísným rakouským přízvukem, mohlo by se zdát, že to je kapele komplet šumák…
Elektro Guzzi (at)
25. 1. 2014, MeetFactory, Praha
foto © Kateřina Motýlová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.