Články / Reporty

Není člověk lepším strojem? (Elektro Guzzi v MeetFactory)

Není člověk lepším strojem? (Elektro Guzzi v MeetFactory)

Lukáš Pokorný | Články / Reporty | 27.01.2014

Peter Kruder v recenzi desky rakouských Elektro Guzzi s názvem Parquet prohlásil: „Rytmicky jde o ‚mašinoidní four-to-the-floor‛, ale živě. U téhle desky si říkám, jestli člověk není opravdu tím lepším strojem...“ Je.

Elektro Guzzi se do mého osobního hledáčku dostali před dvěma lety, kdy vyšlo zmíněné album Parquet. Kapele se po dlouhých letech práce a nenápadném eponymním debutu dostala pozornost, kterou si jejich zvukové experimenty zaslouží – jsou vůbec první, kteří se v žánru minimal techno pohybují s trsátky, vytuněným kopákem a zefektovanou basou. A také hudební noblesou k pohledání. Následovalo ocenění, které jen podtrhuje mistrovství vídeňského tria (European Border Breakers Award) a v minulém roce také turné, které představilo Elektro Guzzi širšímu, tanečnímu publiku – vystoupili, a s velkým úspěchem, na festivalech Sónar nebo Wilsonic. Po premiéře u nás, která proběhla minulý rok v rámci flédovské noci Itch My HaHaHa, se konečně trio Schneidewind – Breuer – Hammer ukázalo v sobotu 25. ledna v Praze.

A vedle pražské premiéry vídeňského analogového experimentu to byla také osobní premiéra v intimnějším divadelním sále MeetFactory a také premiéra one-man projektu Holy (čti příjemný hlas, ale fádní přednastavené elektro a nesnesitelná taneční exhibice). Volba menšího prostoru Elektro Guzzi jednoznačně prospěla a ti pro svůj set zvolili ideální setting: pódium téměř ponořené do tmy, jen částečné prosvěcované miniaturními žárovkami nebo reflektory dopadajícími hlavně na bicí. Dávalo to smysl: vizuál v případě Elektro Guzzi ztrácí opodstatnění. O to víc je mi trio nazvané po nejstarším výrobci motocyklů v Evropě sympatické – důraz na kumšt, čistotu, přesnost a dopad na publikum. Je těžké vyjmenovat tracky, které zazněly, také proto, že intenzivní komunikace na pódiu dávala tušit, že vedle pevného rámce je koncert z velké části improvizovaný.

Kapelu drží přesné a hutné zvuky bicích a basy a pak hrátky zefektované kytary, která ovšem od dob Parquet ustoupila do pozadí. Jestli se před dvěma lety jejich nejlepší tracky (Afumicatto, Patagonia, Vertical Axis) zakládaly na něco-jako-melodii vytvářené kytarou, v současnosti tvoří páteř důraz na pravidelný rytmus a dunivé „beaty“. Zřejmě proto jsem na sobotním koncertu, uprostřed pulzujícího a tepajícího sálu, nerozeznal ani jeden z oblíbených starších tracků. Až na mě to ale nikomu jinému nevadilo: koncert Elektro Guzzi byla výtečná klubovka – to, že nehraje DJ, ale trojice Rakušáků v tričkách a pláťákách, bylo poznat jen ve chvílích, kdy na ně padalo světlo, a také při závěrečném vytleskávání – bylo jaksi nepatřičné a kdyby nebylo nesmělého děkuji s přísným rakouským přízvukem, mohlo by se zdát, že to je kapele komplet šumák…

Info

Elektro Guzzi (at)
25. 1. 2014, MeetFactory, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace