Články / Reporty

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

Akana | Články / Reporty | 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli courání po putykách, tlachání o všem možném a vymýšlení lumpáren. Omšelou zkratkou: holka do nepohody. Když Courtney Barnett s přidrzlým úsměvem a vrabčím hnízdem na hlavě nakráčí na pódium, máte zase aspoň na chvíli pocit, že kytara, basa, bicí a pár akordů jsou vším, co potřebujete ke štěstí, že „rock and roll is here to stay“. Charisma.

To nechybí ani dámské trojici Dives z Austrálie, která pro svou slavnější krajanku čtvrteční večer v Lucerna Music Baru otvírala. Prostor, na kterém skupina operuje, jsem si na základě okamžitých asociací vykolíkoval jmény Breeders, Sleater-Kinney nebo Warpaint, občasná rytmická škobrtnutí vyvažovaly neoposlouchané nápady v melodiích, efektních dvojhlasech i struktuře písní, jejichž různorodost byla asi největším plusem vystoupení. Když se v roce 2019 nemusíte stydět, že jste vyrostli na devadesátkovém indie rocku, není to špatný pocit. Support jako ze škatulky.

Courtney Barnett je ovšem jinačí živel. Pódium si podmanila s rošťáckou samozřejmostí, publikum ani nepřehlížela, ani nezdržovala historkami, kytary střídala s každou druhou písní, rockerské macho pózy si užívala s přesně odměřenou dávkou nadhledu, rytmické riffování s gustem prokládala disonantním mučením nástroje. Spoluhráči – basák kohákovsko-mascisovské vizáže Bones Sloane a bubeník Dave Mudie – působili na pozadí jejího dovádění skoro staticky, což byla samozřejmě jen iluze. Energie, s jakou podbíjeli songy, se nedá nakamuflovat a ve trojici už vůbec ne. Podobně zavádějící může být typicky ledabylá intonace, s jakou Australanka servíruje svoje pichlavé reflexe. Na textech jí záleží a tím, že se přitom netváří, jako by na nich stál osud lidstva, jim jenom brousí ostří.

fotogalerie z koncertu zde

Za vyzdvižení stojí skvostná dramaturgie základního setu. Napínavě gradující zahájení (Hopefulessness), punková prémie (Nameless, Faceless plus I'm Not Your Mother, I'm Not Your Bitch), nepodbízivý singalong (Depreston), novinky (Everybody Here Hates You), vypjaté i zadumanější pasáže, všechno logicky a přirozeně směřovalo k euforickému finále v podobě největšího šlágru Pedestrian at Best. Přídavek, v němž zazněla i ukázka z předloňského společného alba s Kurtem Vilem Let It Go, jako by už nedokázal zážitek podstatným způsobem obohatit, čímž neříkám, že by něco pokazil. Prostě jen přihrál argument těm, kteří dávají přednost celistvým, nenastavovaným koncertním blokům.

I když je Courtney Barnett pořád ještě relativně čerstvou štikou v písničkářské branži, k jejím budoucím studiovým počinům vzhlížím s lehkými obavami z opakování. Ty ale při živém kontaktu zahanbeně mizí. Zdá se, že ten příslovečný song na tři akordy tady asi opravdu bude věčně. Dokud ho někdo bude psát s takovým ostrovtipem a hrát s takovou chutí a nenuceností jako Courtney Barnett.

Info

Courtney Barnett (aus) + Dives (aus)
5. 9. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Valdemar Bednarz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...

Ostravské dny 2019: Stará radikalita, nová otevřenost

redakce 26.08.2019

... a to je dobře, protože Ostravské dny mají v rámci republiky výjimečnou pozici a bylo by škoda je omezit na pár desítek insiderů. Dlouhá noc v Ostravě. Report.