Nepředvídatelný Bonobo

Britský hudebník Simon Green jezdí do Praha zhruba co pět let. Po Roxy a Divadle Archa si teď se svou živou kapelou čítající i trojici dechů smlsnul na vyprodaném Foru Karlín. Kde bude příště, můžeme jenom hádat, ale podle toho, jak si Bonobo pochvaloval hlavní město, by už promotéři měli hledat větší halu. A i když by někdo mohl namítat, že se jeho hudba hodí spíš do intimnějších prostorů, tak profesionální show, obří projekce, šestičlenná kapela a vokalistka Szjerdene v úterý dokázaly, že si jejich místy dojemná, jindy zase prudce taneční show poradí s jakýmkoliv prostorem.

Mladý britský producent a zpěvák Poté v roli supportu si velký sál na svou stranu nezískal. Popový mix s nádechy multižánrové a multikulturní ostrovní klubové scény byl příliš agresivní a oproti Bonobovi příliš chaotický a eklektický. To ovšem neznamená, že perkusemi a afrobeaty nasáklý set nebyl zábavný. Než před hlavní hvězdu by se ale hodil jako after party. Tam se totiž místy nenápaditý zvuk a kolísavý zpěv promíjí snadněji.

V reportu Radia Wave z loňského Meltu, kterému Bonobo headlinoval, se píše, že už dávno není velký tahák. Možná ne na progresivní akci zaměřující se na elektronickou scénu, v mainstreamovějším kontextu ale stále ano. Jeho vystoupení i loňská na Grammy nominovaná deska Migration dokazují, že se vyšvihl takhle vysoko zaslouženě, navíc bez toho, aby utrpěla jeho invence. Tedy s výjimkou live verze singlu Kerela, jemuž dominovaly cheesy bicí. Hodinu čtyřicet dlouhou show otevíraly klidnější tracky, během nichž jsme společně s obřími projekcemi prolétávali nad namodralou měsíční krajinou. Majestátní i meditativní spojení navíc zpestřila zpěvačka Szjerdene, která odzpívala chytlavý song s marockými rytmy Bambro Koyo Ganda.

A nezůstala jen u něj. No Reason patřila do tanečnějšího bloku skladeb, na kterou Bonobo skvěle navázal remixem Blurred od Kiasmos. Ten z davu vymáčkl ještě poslední zbytky energie v lehce natahované dramaturgii. O jeden z nejsilnějších momentů se ovšem Szjerdene postarala už v půli setu, kdy si svým barevným vokálem pohrála s písní Break Apart, v níž má původně featuring křehký Rhye.

Ovšem večer byl v režii Bonoba. Pendloval mezi čtyřmi pulty a do ruky bral častokrát i kytaru. Koncert by byl sice stejně skvělý, i kdyby v karnevalové písni We Could Forever nevylétly do vzduchy oblaky konfet a hustého dýmu, to když taneční skladba směřovala k EDM extázi, na druhou stranu proč nepřekvapit dav a neoddělit první půlku programu? Nepředvídatelnému Bonobovi není cizí žádný žánr, jeho hlavní předností ale je, že všechny dokážel smíchat v organickou snovou plavbu, v níž si každý mohl najde něco opravdu svého, a zároveň se baví i v dalších částech koncertu.