Články / Reporty

Nepředvídatelný Bonobo

Nepředvídatelný Bonobo

Jakub Béreš | Články / Reporty | 24.05.2018

Britský hudebník Simon Green jezdí do Praha zhruba co pět let. Po Roxy a Divadle Archa si teď se svou živou kapelou čítající i trojici dechů smlsnul na vyprodaném Foru Karlín. Kde bude příště, můžeme jenom hádat, ale podle toho, jak si Bonobo pochvaloval hlavní město, by už promotéři měli hledat větší halu. A i když by někdo mohl namítat, že se jeho hudba hodí spíš do intimnějších prostorů, tak profesionální show, obří projekce, šestičlenná kapela a vokalistka Szjerdene v úterý dokázaly, že si jejich místy dojemná, jindy zase prudce taneční show poradí s jakýmkoliv prostorem.

Mladý britský producent a zpěvák Poté v roli supportu si velký sál na svou stranu nezískal. Popový mix s nádechy multižánrové a multikulturní ostrovní klubové scény byl příliš agresivní a oproti Bonobovi příliš chaotický a eklektický. To ovšem neznamená, že perkusemi a afrobeaty nasáklý set nebyl zábavný. Než před hlavní hvězdu by se ale hodil jako after party. Tam se totiž místy nenápaditý zvuk a kolísavý zpěv promíjí snadněji.

V reportu Radia Wave z loňského Meltu, kterému Bonobo headlinoval, se píše, že už dávno není velký tahák. Možná ne na progresivní akci zaměřující se na elektronickou scénu, v mainstreamovějším kontextu ale stále ano. Jeho vystoupení i loňská na Grammy nominovaná deska Migration dokazují, že se vyšvihl takhle vysoko zaslouženě, navíc bez toho, aby utrpěla jeho invence. Tedy s výjimkou live verze singlu Kerela, jemuž dominovaly cheesy bicí. Hodinu čtyřicet dlouhou show otevíraly klidnější tracky, během nichž jsme společně s obřími projekcemi prolétávali nad namodralou měsíční krajinou. Majestátní i meditativní spojení navíc zpestřila zpěvačka Szjerdene, která odzpívala chytlavý song s marockými rytmy Bambro Koyo Ganda.

A nezůstala jen u něj. No Reason patřila do tanečnějšího bloku skladeb, na kterou Bonobo skvěle navázal remixem Blurred od Kiasmos. Ten z davu vymáčkl ještě poslední zbytky energie v lehce natahované dramaturgii. O jeden z nejsilnějších momentů se ovšem Szjerdene postarala už v půli setu, kdy si svým barevným vokálem pohrála s písní Break Apart, v níž má původně featuring křehký Rhye.

Ovšem večer byl v režii Bonoba. Pendloval mezi čtyřmi pulty a do ruky bral častokrát i kytaru. Koncert by byl sice stejně skvělý, i kdyby v karnevalové písni We Could Forever nevylétly do vzduchy oblaky konfet a hustého dýmu, to když taneční skladba směřovala k EDM extázi, na druhou stranu proč nepřekvapit dav a neoddělit první půlku programu? Nepředvídatelnému Bonobovi není cizí žádný žánr, jeho hlavní předností ale je, že všechny dokážel smíchat v organickou snovou plavbu, v níž si každý mohl najde něco opravdu svého, a zároveň se baví i v dalších částech koncertu.

Info

Bonobo (uk) + Poté (uk)
22. 5. 2018 Forum Karlín, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.